Šel po stopách Rittiga, ale narazil a byl obviněn. Není to sport pro každého, říká manažer

Jeho společník Jan Janků přesvědčil soud, že firmě ve skutečnosti škodili Sitta a jeho otec, a ti tak náhle ztratili přístup do továrny a k důkazům. A trestní oznámení navíc přimělo policii obvinit otce i syna Sittovy z tunelování Neographu přes údajné fiktivní faktury.

„Celé je to nesmysl a snaha mě jako hlavního svědka zdiskreditovat, protože Jan Janků už je sám v kauze obviněn spolu s bývalým šéfem dopravního podniku Martinem Dvořákem,“ říká v rozhovoru pro IHNED.cz Vladimír Sitta mladší, kterého v pondělí za jeho odvahu při rozkrývání kauzy odměnil Nadační fond proti korupci a předal mu šek na 264 tisíc korun.

„Použiju je na právní obranu proti svému obvinění,“ říká Sitta, který dnes pracuje pro americkou technologickou společnost jako takzvaný government specialista. „Nabízím služby a řešení státnímu sektoru. Ovšem tak, aby kolem toho nebyly žádné pochybnosti a vše bylo maximálně transparentní,“ upozorňuje.

Obejdete se bez korupce, když nabízíte produkty své firmy?

Jistě, to je základní jmenovatel.

Takže tvrdíte, že se dá bez korupce získat státní zakázka?

Na západ od nás určitě. Tady je ten trend pomalý, jsem ale optimista. Situace se zlepšuje. Úředníci si už dávají pozor.

Dá se Česká republika vyčistit od korupce?

Úplně to nejde. Ale věřím, že jde snížit její míra. Kdybych tomu nevěřil, tak jsem před čtyřmi lety neudělal to, co jsem udělal.

Co se tehdy vlastně stalo?

Před čtyřmi lety jsem donesl kompletní balík důkazů protikorupční policii o tom, že zakázka na jízdní doklady pro pražský dopravní podnik je předražená a nestandardní. Na podzim 2009 jsem s nimi začal komunikovat a v lednu 2010 došlo k předání důkazů.

Co vás k tomu vedlo? Vždyť to byla vaše rodinná firma, jejímž polovičním vlastníkem byl váš otec. Nešlo to vyřešit nějak jinak, bez mediálního humbuku?

Nechtěl jsem být spojován s pochybnou zakázkou. Byl jsem obchodní ředitel Neographu, firmy, kterou založil můj otec s dědou. Jsem zástupce čtvrté generace rodiny, která vyrábí papír. Jenže společník, kterého firma vyženila (Jan Janků – pozn. red.), zatáhl firmu na šikmou plochu.

Jenže on tvrdí opak. Tedy, že za potíže a předraženou zakázku můžete vy a váš otec.

On se tak brání, ale nemá k tomu důkazy. A myslím, že třeba Nadační fond proti korupci v minulosti jasně dokázal, jak to celé bylo a že peníze z té zakázky zřejmě končily na účtech Iva Rittiga.

Ale obviněn není nakonec jen Jan Janků, ale také vy a váš otec. Prý jste měli přes fiktivní faktury firmu Neograph tunelovat.

Je to nesmysl. Víte, tušil jsem, že píchnu do vosího hnízda a že můžu očekávat reakci nebo pomstu ze strany společníka a všech lidí, kteří figurovali v celé té organizované zločinecké skupině. Ale co jsem nečekal, byla reakce ze strany státu, jehož zdroje jsem chtěl chránit. To mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu.

Jak se stát stal vaším nepřítelem?

Konkrétním pochybením konkrétních osob. Ať už jde o policisty nebo státní zástupce. Podlehli té smyšlené verzi o tom, že jsme tunelovali svou vlastní firmu, a obvinili mě i mého otce. Je ale zvláštní, že už se téměř dva roky nic neděje a vyšetřování stojí.

Napadá vás proč?

Jediné rozumné vysvětlení je účelová diskreditace mé osoby. V kauze vyvádění peněz z dopravního podniku přes papírnu Neograph do Karibiku jsem hlavním svědkem. Jenže pokud jsem trestně stíhaný, byť se v kauze nic nehýbe, před soudem mě díky tomu snadno mohou znevěrohodnit.

Navíc nás stát připravil během pár dní o práci i o majetek. Jakmile se v prosinci 2011 rozpoutala kauza kolem dopravního podniku a Neographu, soud za dva týdny rozhodl o tom, že klíče k firmě bude mít jen pan Janků, přestože mu patřila jen půlka firmy a ta druhá mému otci.

Soud uvěřil jednostrannému tvrzení padesátiprocentního akcionáře, aniž by si cokoliv ověřoval. Nanominoval do představenstva lidi kolem pana Janků a ti se dostali ke všem důkazům. To dodnes nechápu a cítím jako velkou křivdu.

S otcem jste se na začátku té kauzy nepohodli, je to tak?

Můj otec nevěřil, že když ten příběh pojmenuju a donesu vše na policii, tak že to něčemu pomůže. Musím přiznat, že otec nebyl tak naivní a tušil, jak by to celé mohlo dopadnout. S odstupem času vidím, že doplatil na moji přílišnou naivitu a důvěru v policii.

Postupoval byste dneska stejně?

Tím se zabývám dost často. Bohužel dodneška vlastně nevím, co jsem udělal špatně. Respektive jak to udělat lépe. I když dneska jsou úplně jiné podmínky než před dvěma lety a třeba by moje oznámení padlo na úrodnější půdu.

Mám například mnohem větší důvěru a úctu v Nejvyšší státní zastupitelství vedené Pavlem Zemanem a obě vrchní státní zastupitelství, kde jsou Lenka Bradáčová a Ivo Ištvan. To jsou jména, kterým věřím a která jsou podle mě na správných místech.

Jak se vám žije jako whistleblowerovi?

Někdy je to tak trochu schizofrenie.

Proč? Máte pocit, že jdete hlavou proti zdi?

Sám sobě si tu otázku často kladu. Jenže pokud chci chránit veřejné peníze a tedy i svoje daně, tak nemám na výběr. Uvědomuji si, že kvůli mně navíc přišly o práci i další desítky lidí, které Neograph propustil. Doplatily na mé rozhodnutí, které jsem dělal v dobré víře. S tím se mi žije velmi těžko. Na druhou stranu věřím, že to bylo potřeba udělat pro tuto společnost, aby se hnula z místa. I když osobní cena za to je obrovská.

A není právě tohle důvod k tomu, aby si lidé řekli: tak podívej, on s tím měl jen potíže, do toho nejdu?

Nejsem naivní a nemyslím si, že rozhýbu společnost. Moc si ale přeju, aby můj příběh naopak dodal na kuráži dalším lidem.

Někomu můžete připadat jako šílenec.

Jsem přesvědčený, že to, co jsem udělal, není sport pro každého.

Máte obavy o své zdraví nebo o život?

Já mám dnes spíše obavu z toho, co udělá stát nebo úředník, kterému je dána nějaká moc. Aby ji nezneužil.

Zavedl jste nějaká bezpečnostní opatření?

Zažil jsem ve své blízkosti i ozbrojenou ochranku. Ale víc se k tomu nemůžu vyjadřovat.

Vašemu kolegovi – whistleblowerovi Jiřímu Chytilovi, který pomohl policii rozkrýt zakázku na Opencard – sliboval detektiv status utajeného svědka. Nakonec ale jeho jméno uniklo do médií, magistrát ho vyhodil a Chytil skončil jako obžalovaný u soudu. Také vám nabízeli utajení?

Mně ten případ pana Chytila nahání hrůzu. Naše kauzy mimochodem mají společnou státní zástupkyni (Dagmar Máchová - pozn. red.).

Jinak k tomu utajení: já neměl na začátku žádnou dohodu s policií. Já jsem konkrétním lidem, kteří o to stáli a které jsem si po pečlivém výběru a anonymní komunikaci vytipoval, donesl kompletní balík podkladů a důkazů.

Jak jste je nakontaktoval?

Na vrcholu své naivity jsem v roce 2009 začal sbírat veškeré důkazy a přes anonymní mailovou schránku jsem oslovoval dle manuálu na stránkách policie konkrétní složky – komunikoval jsem s bezpečnostní informační službou, s protikorupční policií, říkal jsem, jaké informace držím v ruce.

Jak ty útvary reagovaly?

K mému zděšení začaly mezi sebou soupeřit. Že prý to, co mám, je závažné a ať věřím jim, a ne těm ostatním.

Koho jste si tedy nakonec vybral?

Z titulu jejich názvu protikorupční policii. V lednu 2010 jsem jim vše předal a očekával, že se začne něco dít. Jenže nestalo se vůbec nic.

Jak si to vysvětlujete?

Možná to policisté, s nimiž jsem jednal, nechtěli dělat. Ale pravdou je, že na mě nijak negativní dojem nedělali. Takže druhou variantou je, že to dělat nesměli.

Takže to někdo shora zastavil?

To je můj osobní názor, ovšem ničím nepodložený.

Napadá vás kdo?

To je otázka za sto bodů.

Co jste dělal, když se nic nedělo?

Až do léta 2011 bylo mrtvo. Já jsem stále naivně čekal, že policie přijde a udělá domovní prohlídku v Neographu. A že si zajistí důkazy, když jsem jim popsal, kde je najdou, protože ne ke všemu jsem měl přístup. Jenže pořád nic.

A tak se věci daly do pohybu, až když se k tomu přidal boční příběh. To dopravní podnik měnil cenu jízdenek a ty staré za 26 korun začal vykupovat. Samo o sobě to bylo nestandardní, vědomě se totiž takhle dají vyprat padělky. To je stejné jako u bankovek, říká se tomu prekluze. Z titulu znalce jsem upozornil, že jsou vykupovány velmi dokonalé padělky, které po tiskové stránce byly jedna ku jedné, a že ten, kdo měl přístup ke kompletním technickým informacím, by stál za prověření.

Dopravní podnik však na mě zaútočil, ať své závěry dementuji. Tehdejší ředitel Martin Dvořák mě zastrašoval a říkal, že když jsem jeho dodavatel, tak budu dělat to, co on chce. Já jsem to odmítl a dostal jsem později od Martina Dvořáka dopis, v němž mi oznámil, že mě zlikviduje ekonomicky a společensky, zařídí moje trestní stíhání a nechají mě vyškrtnout ze seznamu znalců.

Já to odmítl a napsal žalobu na ochranu osobnosti, kde jsem rovněž popsal stejný příběh fungování zločinecké organizované skupiny, který jsem rok a půl předtím předal na protikorupční policii.

Trestní oznámení však nakonec podal Nadační fond proti korupci. Jeho zástupcům jste tedy podklady také předal?

Spíše jsem jim svědecky a důkazně potvrdil to, co už měli nezávisle na mně rozpracované. Oni totiž měli konec celého příběhu dnes již legendárních 17 haléřů, které z každé jízdenky odcházely z Neographu do Karibiku. A já měl právě začátek toho příběhu, který končil na Britských Panenských ostrovech. Tam pak navazoval ten jejich. Ve fondu věděli, co se s těmi penězi dělo dál. Jen jsme naše příběhy spojili dohromady.

Chtěl bych dodat ještě jednu věc: v současné době, zejména po všem, čemu čelím ze strany policie a státní zástupkyně v mé pseudotrestní věci a ve vztahu k zabavenému majetku naší rodiny rozhodnutím stejné státní zástupkyně, mám jen problém odpovědět na otázku, jestli mi to ještě stále stojí za to. A jaký je vlastně můj zájem rozkrýt a dosvědčit korupci v dopravním podniku, když mi sám stát na druhém konci jasně vysílá signál, že tyto mé kroky jsou nežádoucí a budou potrestány.