Volby do europarlamentu oficiálně skončily plus minus ve stejný čas jako hokejové mistrovství. Čeští hokejisté předváděli výkony hodné politiků v předvolební kampani – mdlé a nepřesvědčivé. Ale je tu aspoň naděje, že notně pozměněný sportovní tým je vkladem do budoucna.

To se o vztahu Čechů k Evropské unii a vlastně k demokratickým volbám jako celku bohužel říct nedá. Stačí se podívat na statistiku všech voleb, které se v Česku od roku 1990 odehrávaly.

Zatímco na počátku byla volební účast v parlamentních volbách více než devadesátiprocentní, vloni nepřekročila šedesát procent. V roce 2012 se k druhému kolu senátních voleb obtěžovalo hlasovat rovných 520 516 lidí. Průměrná sledovanost zápasů českých hokejistů ve skupině (a nebyla to hezká podívaná) byla zhruba o tři sta tisíc vyšší.

Letos v lednu v doplňovacích volbách do Senátu na Zlínsku stačilo k postu senátora Patriku Kunčarovi z KDU-ČSL ke zvolení pouhých 10 161 hlasů. To už je opravdu na úrovni „přemluv bábu, dědka, mámu, tátu a pár známých“...

A zhruba tak je to i u právě skončivších eurovoleb. Třeba takovému eurobijci Petru Machovi a jeho Svobodným stačilo k místu europoslance necelých 80 tisíc hlasů. Voličů na seznamu je v Česku 8 395 132.

Zbývá vám ještě 70 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se