Soukromé školy nejsou luxus a státní příspěvek není dárek. Když jim stát sebere peníze, může za vzdělávání dětí zaplatit ještě víc

Když se mluví o úsporách ve školství, soukromé školy bývají snadným terčem. Platí přece školné, tak ať si je rodiče zaplatí celé, zní jednoduchý recept. Jako zakladatelka soukromé základní školy však vidím jeho důsledek: méně peněz od státu znamená vyšší školné, méně dostupných míst a nakonec větší tlak na veřejné rozpočty.

Dítě v soukromé škole nepřestává být občanem této země. Jeho rodiče dál platí daně a stát má stále povinnost zajistit mu základní vzdělání. Rozdíl je v tom, že významnou část nákladů přebírají rodiče a zřizovatel.

Aktualizováno

Soukromé školy, Cermat nebo zdravotnictví. Co se děje kolem rozpočtu a kde chce koalice škrtat? Bude další vyjednávání

7. 9. 2026 ▪ 5 min. čtení

Podle údajů ČSÚ činily v roce 2024 veřejné výdaje na žáka veřejné základní školy přibližně 138 200 korun ročně. U soukromých a církevních škol se částka při zvýšené dotaci pohybuje zhruba mezi 88 300 a 98 100 korunami. Veřejné rozpočty tedy za jejich žáka vydají podstatně méně.
Příspěvek navíc není odměnou majiteli školy. Škola jej musí použít na vzdělávání a řádně vykázat. Budovu, rekonstrukci, vybavení a další investice financuje soukromý zřizovatel ze školného a vlastních zdrojů. Obcím tak šetří výdaje, které se při výstavbě nové školy počítají ve stovkách milionů.

Kdyby naše škola přestala existovat, jejích sto dětí nezmizí. Přešly by do veřejných škol. V Praze je však řada z nich kapacitně naplněná a vybudování nové školy trvá roky. Úspora dosažená škrtem v příspěvku by se tak snadno proměnila ve vyšší výdaj jinde.

Snížení příspěvku soukromým školám by je nutilo skokově zvýšit školné, nebo ukončit provoz. Vyšší školné by přitom ze soukromého vzdělávání udělalo výsadu nejbohatších. Právě veřejné financování pomáhá držet školné na dostupnější úrovni a umožňuje školám nabízet i stipendia.

Možnost zvolit dítěti jinou než veřejnou školu patří k pluralitě vzdělávání, s níž počítá i náš právní řád. Rodiny si školu vybírají podle potřeb dítěte, jejího přístupu a prostředí. Náhlá změna pravidel uprostřed školní docházky by podkopala jejich důvěru i možnost plánovat.

53:45

Podcast Podpásovka

Jak přesně vznikl „Turkův yperit“, kdo měl na poplachu trhnout miliony a proč to nevyšlo

11. 9. 2026 ▪ 53:45 min.

Menší soukromé a církevní školy často vzdělávají děti se speciálními potřebami, mimořádným nadáním nebo odlišným tempem práce. Učitel ve třídě s téměř třiceti žáky má jiné možnosti než škola pracující s menšími skupinami. Pro některé děti individuálnější prostředí rozhoduje o tom, zda ve škole prospívají.

Soukromé školy také ověřují projektovou výuku, formativní hodnocení nebo bilingvní programy, které může později převzít širší systém. Přitom podléhají státní kontrole, musí plnit rámcový vzdělávací program a kontroluje je Česká školní inspekce. Jejich žáci procházejí stejným systémem přijímacích a maturitních zkoušek.

Soukromé školy nejsou soupeřem veřejného školství. Doplňují jeho kapacitu, rozšiřují nabídku a část nákladů přebírají od státu. Státní příspěvek není darem zřizovateli. Je spolufinancováním vzdělání dítěte, jehož rodiče platí daně stejně jako ostatní.