Funus. Když loni v září došlo k odtajnění „posledních úvah“ Tomáše Garrigua Masaryka, pronesených ve smrtelném zápase, rozebíralo se kde co, ale tahle zdánlivá banalita zůstala stranou. Totiž důraz, jaký první československý prezident kladl na uspořádání vlastního pohřbu.

„Češi rádi funus. Nejraději mají funus, tak ať ho mají… Funus je nade vše – mají funus a hned jak funus skončí, tak se namažou a už jsou zase šťastní,“ zaznamenal Masarykův syn Jan promluvu svého otce. Slovo funus padlo celkem sedmkrát, prolíná se celým zápisem.

Poslední služba TGM

Nebyla to žádná Masarykova ješitnost nebo sebelítost, nýbrž prozíravost. Coby politik odchovaný rakousko-uherskou monarchií zvlášť dobře věděl, jak jsou velké ceremoniály – korunovace, svatby nebo pohřby vládců – důležité pro utváření generační paměti. A právě o to šlo dvojnásob v nové republice, které nebylo v době Masarykových úvah ještě ani dvacet let.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč Masaryk kladl takový důraz na „funus“.
  • V čem masarykovskou péči o předání paměti nectíme.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.