Suverenita, pitomče! Parafrázi slavné hlášky Billa Clintona si vzali k srdci čeští i jiní populisté. A proto nechtějí pryč z EU

Ekonomika, pitomče, odpověděl Bill Clinton v televizní debatě na dotaz, co rozhoduje volby. A vyhrál, stal se americkým prezidentem. Politici jako Viktor Orbán nebo Marine Le Penová (u nás Andrej Babiš s Motoristy a SPD) se stejnou vehemencí používají slovo suverenita. Všichni jako by začínali chápat, že suverenita bez EU není možná. O co jde? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit do vašich e-mailů. Odebírejte!

Češi v čele

Česko je mezi nejlepšími zeměmi EU z hlediska čerpání peněz z evropských fondů. A to měřeno jak z hlediska toho, kolik projektů bylo úspěšně dotaženo, a Evropská komise za ně tedy už do českého státního rozpočtu poslala peníze (tam je ČR dokonce druhá nejlepší), tak z hlediska už schválených projektů, za které finance ještě přijdou. Řeč je o čerpání ze současného víceletého evropského rozpočtu, který je na léta 2021–2027 (s tím, že dočerpat peníze je možné až do roku 2029). Jinou věcí je, jak efektivně dokázalo Česko těchto peněz využít. Nejvyšší kontrolní úřad ve své čerstvé zprávě konstatuje, že jsme evropské miliardy rozptýlili do desítek tisíc drobných projektů. Promarnili jsme tak šanci zásadně zlepšit hospodářský růst a konkurenceschopnost. Vyčítat to můžeme jen sami sobě. Třeba Polákům se to podařilo podstatně lépe.

Jako dosud?

Ve světle toho se nabízí otázka, jestli je opravdu správně, když vláda chce, aby čerpání peněz ze společného evropského rozpočtu pokračovalo víceméně jako dosud. Dlouho se bránila zaměření peněz na nové priority, jako je věda a výzkum nebo obrana, trvala na tom, že dál chceme finance hlavně na projekty v regionech a na zemědělství. Postoj následně upravila jen částečně. Změna se určitě nedá čekat ani od nové vlády. Ale může být hůř: Slováci bývali velmi úspěšní v tom, že část „svých“ prostředků z evropského rozpočtu převedli na finanční nástroje – učinili z nich tedy vratné půjčky, nikoliv dotace. To je cesta do budoucna, Češi zaostávali. Současná slovenská vláda se ale od svého nástupu toto snaží zvrátit a opět změnit prostředky na dotace. Proč? „Krást je pak jednodušší,“ jak mi řekl zdroj, který evropské fondy sleduje.

Suverenita, přece

Hnutí ANO, Motoristé a SPD se zaklínají suverenitou. Suverenitu Česka prý budou hájit do roztrhání těla. Pak není divu, že se velmi rychle domluvily, že referendum o vystoupení z EU nepřichází v úvahu. Právě členství v unii totiž suverenitu jednotlivých členských zemí zásadně zvyšuje! Už to pochopila Marine Le Penová, Geert Wilders nebo Viktor Orbán, tedy spojenci ANO a Motoristů v evropské frakci Patrioti pro Evropu. Tito politici z EU vystupovat nechtějí, věří, že společně jednou získají takovou sílu, že ji přetvoří k obrazu svému. Jak by to dopadlo, kdyby v rámci EU skutečně měli většinu? A jak je to s onou suverenitou a významem EU pro její zachování? Vše je vysvětleno tady.

Prosvištíme si: Počítejme

Filip Turek by se nikdy neměl stát ministrem zahraničí, o tom žádná. Ale divím se, že 1) jeho výroky někoho překvapují, co je Filip Turek zač, snad bylo jasné už dávno. 2) V souvislosti s novou vládou se řeší prakticky jen Filip Turek, ale už ne to, že by SPD mohla mít ministerstvo obrany, kde se rozdělují obrovské peníze. Anebo to, jaké pokuty a sankce na Česko dopadnou, pokud skutečně nezavede systém emisních povolenek pro dopravu a bydlení, tedy ETS2. Vysvětlujeme to v podcastu Bruselský diktát, zkrácená verze je tady, celý díl na Herohero, Opinio a Forendors.

140 miliard eur

Právě tolik peněz by mohla dostat Ukrajina jakožto půjčku, pravděpodobně především na nákup a výrobu zbraní. Jde o zmrazená ruská aktiva ležící v Evropě, státy EU se je zatím zdráhaly využít. Teď mají na stole návrh, aby je, s pomocí finančního inženýrství, vlastně ve formě úvěru předaly Ukrajině. A to s tím, že Kyjev by tuto půjčku musel splatit, jen pokud by mu Rusko někdy v budoucnu zaplatilo reparace. Podle zastánců nejde o konfiskaci ruského majetku a celá operace by měla obstát před soudy. Ne všichni si tím ale jsou jistí. Lídři států EU o tom budou jednat ve čtvrtek 23. října na summitu v Bruselu. Podrobnosti tady.

Ředitelé Evropy

Volební kuriozita: k hlasu pro ANO vyzvala i někdejší blízká spolupracovnice Fialy. Chce, aby Česko mělo kompetentní vládu

9. 10. 2025 ▪ 6 min. čtení

Výpisek z…: četby

„Není populární lidem připomínat, že moc je důležitá, že musí být uplatňována a že někdy je potřeba udělat rozhodnutí, která nejsou plně v souladu s naší představou o tom, jak by měl svět v ideálním případě vypadat.“

Zbigniew Brzezinski, někdejší americký poradce pro národní bezpečnost. Cituje Edward Luce, Zbig: The Life of Zbigniew Brzezinski, America’s Great Power Prophet, 2025.

Co si přečíst

• Armáda už zkouší modernizované tanky T-72 a chce je poslat na Ukrajinu. Přes novou vládu to ale sotva projde.

• V čem selhal Emmanuel Macron.

• Přechod většiny aut na elektrický pohon je nevyhnutelný.

Evropa podle…

Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance

Pro nově vznikající vládu budou jednou z hlavních priorit ceny energií. Značné části průmyslu asi bude mluvit z duše. Energeticky náročná odvětví jako zpracovatelé základních kovů nebo sklářský a keramický průmysl jsou stále pod velkým tlakem. Úroveň jejich produkce spadla od startu energetické krize v průměru o 25 procent a i když stabilita cen energií přinesla nakonec i stabilizaci výroby, energeticky náročné sektory zůstávají ve výrazné nejistotě. Relativně ostře to kontrastuje s ostatními průmyslovými odvětvími - zejména segmentem automotive, kde je výroba oproti roku 2019 více než 25 procent v plusu. Žádné řešení tak asi nebude jednoduché a rychlé. Česko má oproti ostatním evropským zemím ceny silové elektřiny pro velké odběratele (s výjimkou Francie a zemí na severu Evropy) obdobné. Liší se však o něco výrazněji při zahrnutí veškerých daní a poplatků (včetně poplatku za obnovitelné zdroje - POZE). Asi i proto Karel Havlíček mluví o snížení regulované složky ceny elektřiny, která je v kompetenci státu. To by skutečně mohlo pomoci, šlo bylo však o velmi nákladné opatření, které by vytvořilo v rozpočtu díru v hodnotě desítek miliard korun ročně. Navíc by šlo pravděpodobně o plošné opatření, které by pomohlo i té části české ekonomiky, pro kterou nejsou ceny energií klíčovým faktorem konkurenceschopnosti. Rozpočtová díra by šla teoreticky zalepit využitím peněz z Modernizačního fondu - kde končí peníze z emisních povolenek. To by ale jen přesunulo problém jinam - peníze by pak chyběly na zateplení nebo modernizaci tepláren. Rychlá a jasná cesta k nižším cenám energií se tak nebude hledat lehce.

Co si poslechnout/kam zajít

• Je tu nová studená válka? To rozebere konference.

• Ruská armáda se z neúspěchů v bojích na Ukrajině dokáže poučit výrazně rychleji, než si myslíme.

• Šest pražských univerzit se spojilo a na veletrhu představují svou nabídku studijních programů v angličtině.

Tečka

Donald Trump se objevil v centru pozornosti celého světa, když dojednal dohodu, díky které se ze zajetí Hamásu dostali zbývající izraelští rukojmí. A když prohlásil, že nastává historický moment míru na Blízkém východě. Kde je Evropa? ptali se mnozí. No kde by byla! Je přece jasné, že nemáme na to, hrát ve snaze o vyřešení konfliktu jakoukoliv podstatnější roli. Trump zatlačil na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby svolil s ukončením ofenzivy v Gaze. Arabské země zase přitlačily Hamás. EU ani její jednotlivé členské státy takový vliv na žádnou ze stran konfliktu prostě nemají. Směšné pak je, když se jim za to posmívají ti, kteří nechtějí posilovat společnou unijní zahraniční politiku – v tom je jasný rozpor. I když, i kdyby tato politika byla posílená, neznamenalo by to automaticky větší evropský vliv. V řadě ohledů, a na Blízkém východě to platí rozhodně, státy unie nejsou dostatečně jednotné, jejich názory se prostě liší. To žádné bezprostřední řešení nemá. EU je prostě seskupením suverénních zemí, nikoliv nějakým superstátem. A Trump? Za své poslední kroky na Blízkém východě rozhodně zaslouží aplaus. Ale že by tam skutečně nastávala éra míru, jak bombasticky prohlásil? Tak to jisté v žádném případě není.