Jen nadávat na Green Deal možná nese voličské hlasy, ale v reálu to nic nezmění. Dobře to ví jedna česká organizace, a proto místo zbytečných slibů vypracovala návrhy, co by se na Green Dealu mělo změnit. O co jde? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich emailů. Odebírejte!

 | Předplatné HN+ je zcela bez reklam.
 | Předplatné HN+ je zcela bez reklam.

Česká klasika

Donald Trump nebo Volodymyr Zelenskyj si čas udělali a o víkendu přijeli do Paříže na slavnostní otevření katedrály Notre-Dame po požáru. Z českých ústavních činitelů nejenže nedorazil nikdo, ale celá věc jim nestála třeba ani za post na síti X. Nešlo jen o nějaké otevření kostela, ale o událost, o níž obsáhle referovala špičková světová média a sešly se na ní desítky státníků. Česká absence je, chtě nechtě, vzkazem našemu blízkému spojenci. Jsem si jistý, že kdyby se něco podobného slavnostně otevíralo na Tchaj-wanu nebo v Izraeli, čeští politici by se předháněli, kdo tam pojede. Neschopnost uvědomit si, kdo jsou naši nejbližší partneři a kde leží naše hlavní zájmy, je ovšem naším problémem dlouhodobě.

Kdo to odtáhl

Jasně, Česko mělo hodně kvalitní kandidáty. Ale bez podpory vlastní země je velmi těžké se v Bruselu dostat na důležité posty, protože kvalitních kandidátů je spousta. Takže tady máte pohled do zákulisí, na to, kteří lidé se svým lobbingem nejvíc zasloužili, že se do kabinetů eurokomisařů (a do hodně významných kabinetů!) dostalo hned pět Čechů.

Jak to změnit

Stále platí, že v evropských institucích působí málo českých občanů. Jedním z důvodů je fakt, že se prostě nehlásí. Máte sami zájem, nebo víte o někom, kdo by ho mohl mít? Přihlaste se na kurz Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické, který vás připraví na zvládnutí výběrových řízení do institucí EU.

Když vládne logika

„Rozpočet by měl být výrazně větší než dosud, jedno procento rozhodně nestačí,“ řekl mi v rozhovoru o příštím společném evropském rozpočtu polský ministr financí Andrzej Domański. Logika za tím je zcela srozumitelná - Polsko chce, aby mu dál proudily dotace z Bruselu, zároveň ale ví, že jsou potřeba peníze na obranu nebo na podporu vědy, inovací a konkurenceschopnosti. A proto se nedrží žádných ideologických schémat. „Společné půjčky jsou jedním z nástrojů, který jsme ochotni podpořit, odpověděl ministr na dotaz, jestli je Varšava pro to, aby si státy EU opět společně masivně půjčily na trzích. Naopak ohledně toho, jestli Polsko zvažuje přijetí eura, Domański odpověděl jednoznačně: „Ne.“ Srovnání polského a českého přístupu viz úplně na konci tohoto newsletteru.

Prosvištíme si: Mezitím…

Státy EU prý chystají vznik zvláštního fondu na investice do obrany v objemu 500 miliard eur, napsal deník Financial Times. Peníze by získaly formou půjčky na trzích, ale nikoliv společně jako členové EU – šlo by o ad hoc mechanismus, k němuž by jednotlivé země mohly přistoupit dobrovolně. Díky tomu by nehrozila veta některých států. Přidalo by se Česko? Premiér Petr Fiala (ODS) v březnu v Bruselu nevyloučil, že by Praha na společné zadlužení v zájmu výdajů na obranu kývla. Ovšem nyní zvažovaný systém, tedy fond vzniklý mimo struktury EU, má i podstatné nevýhody, jak upozornil tento renomovaný ekonom

Kam až to zajde

Stane se z Francie druhé Řecko? Francouzské státní dluhopisy se na chvíli propadly pod úroveň těch řeckých. Skutečně může Francie spadnout do dluhové krize? Jaká je cesta ze současného politického chaosu v zemi? A v čem Angela Merkelová, která vydala paměti, selhala a co změnit nemohla? Rozebírá to podcast Bruselský diktát. Zkrácená verze je tady, celý díl na Herohero, Gazetisto a Forendors.

Jen mluvit nestačí

Tomáš Prouza, viceprezident Hospodářské komory, mi napsal toto:

„V Česku spousta politiků i podnikatelů vykřikuje: zrušte Green Deal. Někteří tomu možná i věří, někteří na tom jen honí lajky na sociálních sítích. Ale Hospodářská komora pochopila, že je potřeba k tomu přistoupit úplně jinak. Začalo to letos na jaře konferencí 20 let Česka v EU, kterou jsem dal dohromady a která místo prázdných frází o skvělé minulosti řešila, jak se postarat o to, aby dalších 20 let bylo úspěšnějších. A nyní vše vyvrcholilo cestou prezidenta HK Zdeňka Zajíčka do Štrasburku, kde ve spolupráci s europoslancem Ondřejem Krutílkem (ODS) prezentoval konkrétní doporučení na revizi Green Dealu. Doporučení HK ČR si můžete stáhnout zde. A pokud budete mít další zajímavé nápady, pošlete je na prouza@komora.cz.“

Výpisek z…: četby

„O tom, co nás formovalo, jsem hovořila 17. ledna 2007 v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Citovala jsem českého spisovatele Karla Čapka: 'Stvořitel Evropy ji udělal malou, a ještě ji rozdělil na malé díly, aby se naše srdce netěšilo z velikosti, nýbrž z rozmanitosti.'“

Angela Merkelová, Svoboda. Paměti 1954-2021, Praha 2024.

Co si přečíst

• Němci se zbavují svého fetiše. Kdo všechno už je pro úpravu dluhové brzdy a jak by se mohla změnit?

• Kdo je nový vládce Sýrie? Radikální islamista, který prošel al-Káidou a nyní se tváří umírněně.

• Dohoda o volném obchodu EU-Mercosur je podepsaná. Ale co bude následovat teď? Tady je analýza.

Evropa podle…

Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance

Navzdory novinářskému rozruchu nelze říct, že by české ceny potravin v posledních letech výrazně „ustřelily” od evropského průměru. Oproti roku 2019 jsou potraviny v korunových cenách v Česku podle dat Eurostatu zhruba o 38 procent dražší, zatímco v Německu v eurech zhruba o 36 procent. V Polsku je to o něco více než v Česku zejména kvůli slabšímu zlotému. Proč tedy tolik emocí, když se v záadě nic neděje? Za prvé proto, že určité rozdíly v ceně a kvalitě potravin existovaly mezi Českem a Německem už před rokem 2019 a inflační vlna posledních let rozdíly pouze nominálně nafoukla, zatímco reálně zůstávají stejné.  Lidé jsou však citlivější na změny nominální - jde jim více o narůstající rozdíl v eurové nebo korunové ceně mléka nebo kečupu a ne tolik o stabilní procentuální rozdíl v cenách. A za druhé, stejná průměrná dynamika potravin nemusí nutně znamenat, že se ceny vyvíjejí stejně v celém nákupním košíku. Například máslo osproti roku 2019 zdražilo v Česku o zhruba 50 procent, zatímco v Německu o 40 procent. U jiných potravin včetně vajec je tomu přesně naopak. Proč? Jednoduchá odpověď neexistuje, jde o různou podobu národních potravinářských trhů, jejich otevřenost, ale i o různou cenovou politiku řetězců u konkrétních potravin. I když se tedy průměr vyvíjí podobně, rozdíly mezi některými výrobky jednoduše budí emoce.

Co si poslechnout/kam zajít

• Jak snížit závislost na obchodě s autoritářskými a nestabilními režimy nebo zvýšit bezpečnost dodavatelských řetězců? Sledujte webinář.

• Zadlužená Evropa neroste a bude si muset vybrat, co seškrtá.

• Některé vynášení informací Rusům v ČR není trestné. Je to chyba, kterou na západ od nás nedělají.

Tečka

Na výše citovaném rozhovoru s polským ministrem financí Andrzejem Domańskim je pozoruhodná jedna věc - jeho věcný, pragmatický přístup. Poláci si chtějí zachovat co nejvíc peněz na podporu chudších regionů a na zemědělství a zároveň jim je zcela jasné, že jsou tu z celoevropského i z jejich polského hlediska nové, zcela zásadní priority - obrana nebo konkurenceschopnost. A že je výhodné věnovat se jim společně, nikoliv aby to dělala pouze každá země EU sama za sebe. V tom případě je zcela logické, že Polsko podporuje záměr, aby byl příští společný evropský rozpočet výrazně větší než ten současný. Zároveň nejde o to, že by ve Varšavě automaticky vše evropské považovali za zjevené dobro - vláda je jasně proti přijetí eura. Z toho by si měli vzít přístup čeští politici. Podle toho, co zatím víme, tak od nich ohledně příštího evropského rozpočtu můžeme čekat jen ideologicky podmíněné nesmysly - rozpočet nesmí být za žádnou cenu vyšší, ale my chceme dostávat pořád stejně a ještě se musí najít peníze na nové priority. I ti z nich, kteří chápou, že to nedává smysl, by se měli inspirovat ve Varšavě. Pak by mnohem víc než zavedení eura, což je v tuto chvíli čirá utopie, řešili právě příští evropský rozpočet a český postoj k němu. Je to něco, co se nás bezprostředně dotkne mnohem víc, než stále stejně neplodná debata o euru.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist