Čeští politici se opět ztrapnili s angličtinou. A proč nám vládnou zaškrtávači?

Nám stejně, ostatním míň – to je přístup, který razí Česko ohledně příštího společného rozpočtu Evropské unie. Politici si tuto taktiku oblíbili, ať je v Praze u moci kdokoliv. Letos je ale absurdnější než kdykoliv předtím. O co jde? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich emailů. Odebírejte!

Cože, v angličtině?!

Evropská komise nabídla členům zemědělského výboru české Poslanecké sněmovny, že pro ně uspořádá debatu s experty o zářijové zprávě o budoucnosti zemědělství. Jde o dokument, který vyvolal docela dost debat a polemik. Jenže, jak slyším z nitra sněmovny, reakce zemědělského výboru byla následující – zpráva je dostupná jen v angličtině, takže se jí nebudeme zabývat. Ano, toto je realita Česka 35 let po revoluci.

Nám stejně, ostatním míň

S tímto přístupem bude podle všeho ke tvorbě příštího víceletého rozpočtu EU přistupovat česká vláda, ať už ji příští rok po volbách sestaví kdokoliv. V minulosti tomu tak bylo vlastně vždy, ale teď to bude, vzhledem k dění kolem nás, ještě bizarnější. Jak slyším, ministerstvo financí počítá s tím, že bude napřesrok, až jednání začnou, prosazovat následující postoj – Česko bude trvat na co největším zachování současných priorit, tedy dotace chudším regionům a zemědělcům. Zároveň chápe, že přicházejí nové priority, jako je konkurenceschopnost nebo obrana, a že je na ně potřeba dát peníze. ALE: výše rozpočtu by podle Česka měla nadále činit zhruba jedno procento HDP EU. A Praha taky bude proti vzniku nových příjmů rozpočtu (takzvaných vlastních zdrojů) i proti možnosti, že by si státy EU společně půjčily, jako to udělaly za covidu. Výsledkem tedy bude postoj ve stylu: nám dejte pokud možno stejně, najděte peníze i na nové priority a ušetřete tam, kde to zabolí jiné.

Prosvištíme si: Pochvala

Co si o přístupu Česka pomyslí jeho partneři v EU, to není těžké uhodnout. Výrazně koherentnější je přístup třeba Poláků, kteří si taky chtějí zachovat to svoje a zároveň dát víc na nové priority – a tudíž akceptují, že by se rozpočet měl zvětšit. Moje kritika ovšem míří na politické zadání, nikoliv na vysoce postavené úředníky ministerstva financí. Ti v posledních měsících jezdí do Bruselu i do jednotlivých hlavních měst států EU, sondují jejich postoj a snaží se ho koordinovat s českým. Tak se to má dělat. 

Berlín? Nechci

Současná česká velvyslankyně při EU Edita Hrdá na svém postu zkraje příštího roku skončí. A na ministerstvu zahraničí se řešilo, jaké místo jí nabídnout. A nabídka přišla, Hrdá se mohla stát českou velvyslankyní v Berlíně. Jenže, jak slyším, odmítla. Ne úplně tradiční důvody i další pozadí celé nabídky probírá podcast Bruselský diktát, v němž hodnotíme i to, kteří lidé z okolí Donalda Trumpa jsou pro EU a pro Ukrajinu dobrou a kteří naopak špatnou zprávou. A dozvíte se taky, co dělají někdejší (a letos už nezvolení) pirátští europoslanci. Zkrácená verze Bruselského diktátu je tady, celý díl na Herohero, Gazetisto a Forendors.

Výpisek z…: četby

„Evropa vytváří novou vládnoucí vrstvu, ale její příslušníci netvoří zákony ani neposkytují nějaké služby. Tito lidé zaškrtávají správné kolonky a vydávají potvrzení. Od reportování ESG po audity udržitelnosti, od ochrany dat po kontrolu dodavatelských řetězců se kontroloři a ověřovatelé stali rychle rostoucím segmentem ekonomiky. Směrnice k vykazování podnikové udržitelnosti (CSRD) nařizuje 42 tisícům firem, aby přijaly evropské standardy reportování o udržitelnosti, pomocí nichž musí sledovat a podávat zprávu o environmentálních, sociálních a governance záležitostech. Firmy tak musí připravit prohlášení o udržitelnosti na základě 1052 údajů, z nichž je 783 povinných. Společnosti, které nejsou kotované na burze, to stojí 150 tisíc eur, firmám, které na burze jsou, to způsobuje náklady ve výši jednoho milionu eur.“

Profesor Luis Garicano na blogu Silicon Continent.

Tak brzy

Radek Khol působil v Bruselu skoro 20 let, a to především v Evropské službě pro vnější činnost, tedy v jakési společné evropské diplomacii. Tento měsíc nečekaně zemřel, v pouhých 52 letech. Osobně jsem ho znal jen velmi zběžně, ale i kdyby tomu tak nebylo, těžko bych měl co dodat ke krásnému postu, který o něm napsala Eva Horelová z Evropské komise. Dozvíte se tam také detaily ohledně posledního rozloučení.

Habemus komise

Hlavní frakce v Evropském parlamentu se ve středu večer domluvily a schválily šest kandidátů na posty výkonných místopředsedů a místopředsedkyň Evropské komise. Finální hlasování o komisi jako celku by tak mělo být formalitou. Dohoda frakcí mohla stejně tak dobře být hotová už před týdnem. Ale europoslanci si neodpustili tahanice, které a) neměly věcné opodstatnění, šlo jen o politické divadlo. A b) v Evropě kromě pár insiderů skutečně nikoho nezajímaly.

Putinovo „ne“

Ruskému prezidentu do hlavy samozřejmě nikdo nevidí, ale když se analytici zamýšlejí nad tím, jestli bude pozitivně naladěn k ohlašované snaze Donalda Trumpa zajistit na Ukrajině mír, odpovídají celkem jasně – nikoliv. Kreml k příští americké administrativě nejspíš nebude mít vstřícněji postoj než k té současné, Trump ho k ukončení války nepřinutí. Tedy pokud budou platit předpoklady, o které Moskva svůj postoj opírá. Víc tady.

Ředitelé Evropy

Chcete vidět zbytečný tyjátr? Měli jste zajet do Bruselu. A na co si můžeme vsadit u Trumpa

14. 11. 2024 ▪ 6 min. čtení

Smějeme se s Věrou

Končící eurokomisařka Věra Jourová dává na sociální sítě vzpomínky na svých 10 let působení v Bruselu, což je určitě dobrý nápad. Dostalo se i na fotografii, jejímž autorem jsem já, která Jourovou zachycuje s nožem v hlavě. Opravdu, podívejte se.

Co si přečíst…

• Biden povolil Ukrajině útoky raketami na cíle v Rusku. Co to změní?

• I Česko může hodně přispět, argumentuje tato analýza toho, co by měla EU dělat, aby byla konkurenceschopnější a udržela si svou váhu v globální ekonomice.

• Státy EU včetně Česka v posledních letech výrazně zvyšují výdaje na obranu. Ale když to srovnáme s tím, jak rostou zbrojní výdaje Ruska a Číny, jde o obrovskou propast. Upozorňuje na to Andrius Kubilius, budoucí eurokomisař pro obranu v článku, jehož spoluautorem je europoslanec Jan Farský (STAN).

Evropa podle…

Pavlína Janebová, ředitelka pro výzkum v AMO

Možné měny ve vztahu USA k Evropě mohou přispět k fragmentaci EU. Některé členské státy budou volat po semknutí unie, jiné budou soutěžit o co nejprivilegovanější vztahy s Trumpovou administrativou. Zatímco vůči Rusku a Ukrajině postoj EU doposud jakž takž drží pohromadě, v blízké době – a v kontextu možných „řešení“ války, se kterými přijde Trump – se mohou naplno ukázat rozdílné pozice i k budoucím vztahům s Ruskem. Ale nejde jen o něj – je v bytostném zájmu Evropy, aby v překotně se vyvíjejícím světovém dění vystupovala jednotně i vůči Číně či státům Afriky a Latinské Ameriky. Zahraničněpolitické priority 27 členů EU se přirozeně různí, a na tom se v dohledné době nic nezmění. EU se ale musí pokoušet hovořit pokud možno společnou řečí. Nejde o to, zda jednomyslné hlasování nahradit většinovým, nýbrž o to, jak mezi členskými státy zachovat a posílit elementární důvěru.

Co si poslechnout / Kam zajít

• EU řeší byrokracii nesystematicky, inspirovat ji může český model, říká Alena Mastantuono.

• Jaký dopad bude mít zvolení Trumpa na politiku ve střední a východní Evropě? Přijďte na seminář.

• Jakou EU bychom si měli přát za pět let, v roce 2029? Sledujte online seminář. 

Tečka

Neprošel jsem podrobně složení všech českých vlád od roku 1993, ale řekl bych, že v žádné nebylo tolik významných akademických pracovníků jako v té současné. Petr Fiala a Mikuláš Bek dokonce byli rektory. Ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek působil jako odborný asistent na Západočeské univerzitě. O to víc zarazí, jak se tato vláda staví k vědě, výzkumu a vůbec ke školství. V poměru k HDP dává stát na vědu a výzkum méně než v roce 2020. To je to podstatné číslo, řeči o tom, že se z montovny musíme stát mozkovnou, jsou ve světle toho pouhými – řečmi. Média a opoziční politici se (pochopitelně) chytli výroku Petra Fialy v České televizi, že pokud bude po volbách vládnout další čtyři roky, budou mít Češi stejně vysoké platy jako Němci. Skoro nikdo se ale nepozastavil nad jeho výrokem, že budeme mít „špičkové univerzity a firmy. Už nebudeme žádná montovna“. Dosavadní působení této vlády rozhodně nesvědčí o tom, že by pro ni excelentní věda, vzdělání či inovace byly klíčovou prioritou, která se všemožně podporuje a do které mají proudit co možná největší zdroje. Řečí bylo rozhodně víc než skutků.