Podzimní volby by opět mohly připomenout, že dálnice v centru Prahy je luxus

Možná nejpůsobivější fotografií Prahy ze sedmdesátých let minulého století je jedna černobílá, která neukazuje Hradčany, Vltavu ani orloj. Je na ní při pohledu z výšky zachyceno centrum města, přes které se v úrovni druhých pater okolních domů táhne obludná dlouhá betonová rampa. Po okamžiku zděšení divákovi dojde, že kouká na stavbu proslulé dálnice, po které už mnohokrát celkem s povděkem jel a které se i po téměř padesáti letech chladně inženýrsky říká Severojižní magistrála, ačkoli by si zasloužila více poetiky.

Je to totiž i tahle dopravní tepna, která dělá z české metropole svým způsobem nezapomenutelné místo. A nejen to: magistrála slouží před každými komunálními volbami jako stále se opakující test politické odvahy a schopnosti vypořádat se s dědictvím komunistů, zlepšovat město a řešit zdánlivě neřešitelné.

I z dnešního pohledu, kdy auta v českých městech rozhodně nezažívají nějaké velké ústrky, je stavba Severojižní magistrály, tedy šestiproudé silnice skrz pražské centrum, těžko pochopitelným počinem. V jejím místě se táhla asi nejvýstavnější třída celé Prahy, na níž stálo muzeum, opera, secesní budova nádraží a řada dalších výstavních domů. Podél ní se rozkládal velký městský park. To všechno v zájmu hladkého průjezdu městem zmizelo, případně se to degradovalo do podoby jakýchsi tolerovaných přívěsků na kraji dálnice. K zemi šly i velmi ceněné novorenesanční budovy těšnovského nádraží.

„Vypadni odsud s tím kolem do hajzlu.“ Primátor odsoudil vulgární jednání pražských strážníků s portugalským cyklistou

17. 3. 2022 ▪ 3 min. čtení

Magistrála pomohla degradovat i přilehlou Vinohradskou třídu a náměstí I. P. Pavlova, zatímco ulice Legerova a Sokolská se změnily v neobyvatelné kaňony. Celá dálnice navíc rozpůlila město na dvě části, kdy se příliš nepočítalo s tím, že by tudy někdo přecházel pěšky nebo cestoval na kole.

Součástí magistrály je i přemostění Masarykova nádraží, které se plánovalo už za první republiky, komunističtí plánovači to ale zkrátka přehnali. Dnes po magistrále kolem muzea projede sto tisíc aut denně, s nimiž se nedá koexistovat. Zároveň si těžko představujeme, že by ta možnost průjezdu neexistovala. Kudy bychom proboha jezdili?

Jenže mnoho obyvatel i návštěvníků Prahy dodnes vnímá magistrálu jako potupu nebo padají pojmy jako vřed, který je třeba odstranit. Ale jak? Mnozí říkají, že je nutné počkat na dostavbu městského okruhu. Jsou tu i návrhy na stavbu tunelu, který by vysvobodil budovu Národního muzea. Další lidé volají aspoň po drobných úpravách.

V roce 2018 proto objednala radnice u průkopníka „měst pro lidi“, dánského architekta Jana Gehla, studii na oživení okolí té hnusné silnice. Vznikl plán, který však narazil na opatrnost a strach z neprůjezdnosti centra a reakce motoristů. I současná, dopravně nejpokrokovější radnice, jakou Praha kdy měla, se odvážila pouze kosmetických změn v podobě přechodu pro chodce u muzea a aspoň trochu důstojného chodníku od hlavního nádraží do Vinohradské.
I to však vypadalo, jako by se magistrát chystal průjezd městem zablokovat.

ANO a ODS namítaly, že je třeba napřed pořádně zanalyzovat, jestli úpravy auta nebrzdí, jako by právě o tohle nejvíc šlo. Přitom nejde. Centrum má být průjezdné, ale pomalu a s obtížemi, aby si přes něj řidiči nezkracovali cestu nebo nejezdili zbytečně. Ježdění kvůli pohodlí je v těsném centru Prahy luxus a volby by to mohly aspoň trochu připomenout.

Co najdete v novém Respektu

 

TÉMA:

Můžu si vzít volno?
Jak najít udržitelnou rovnováhu mezi prací a časem pro sebe

HLAVNÍ KOMENTÁŘ:

Umění uznat chybu
O nejistých časech s nejistou centrální bankou

OTVÍRÁK AGENDY:

Už bez Matoviče. Ale co pak?
Slovenská vláda se hádá a v sázce je všechno, čeho v posledních dvou letech dosáhla

KONTEXT:

Žít Kodaň
Na návštěvě ve městě, jehož měřítkem je člověk

Plán, odvaha, politika
Pražská koalice startovala před čtyřmi lety s ambiciózním plánem. Kam se jí ho podařilo dotáhnout?

The Atlantic: Velký evropský armagedon
Američané zapomněli, jak nebezpečné jsou i dnes jaderné zbraně

ROZHOVOR:

Uchovat si špetku víry
S lékařkou a etičkou působící v USA Klárou Matouškovou o chemikáliích kolem nás, kterým je lépe se vyhnout, služebném postoji některých amerických úřadů a dani, kterou platíme za chuť mít jen to nejlepší

CIVILIZACE:

... a zub došel věčného klidu
Osvoboditel, chaotik, oblíbenec Moskvy – příběh konžského premiéra Lumumby a jeho země

KULTURA:

Obléhání krále
Elvis je mrtvý, ale spor o to, jestli ukradl černošskou hudbu, nebo ji láskyplně objevil pro bílou Ameriku, stále žije