Pachatelé často ani nevědí, že se dopouští sexuálního obtěžování. Musíme o tom více učit ve školách, říká pedagožka

Genderové rovnosti se řada lidí v Česku vysmívá. K jasnému stanovení toho, co je a co není normální chování mezi mužem a ženou, je ale nutné o tématu ve společnosti hovořit. „Je to základ, který si musíme vyjasnit. Sexuální obtěžování je už jen špička ledovce,“ říká Irena Smetáčková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se sexuální výchovou a genderem. „Muži si k ženám nemohou dovolit to, co před sto lety, svět se mění,“ říká v rozhovoru pro HN.

Sexuální výchova se nyní řeší kvůli obvinění exposlance Dominika Feriho z násilného chování k ženám. Neměli bychom o těchto tématech mluvit ve školách častěji? 

Ano. O tom, jak bychom se měli chovat k druhému člověku a jakou roli má ve vztahu sex, bychom ve škole měli mluvit napříč různými předměty. Nepatří to jen do sexuální výchovy. Je to téma genderové rovnosti, respektu k ostatním. Jenže o genderu se ve školách příliš nemluví. V Česku se genderové rovnosti téměř vysmíváme, přece víme, jak to je, a jak to od pravěku funguje…

A neznačí Feriho kauza a rozsáhlé diskuze, jež napříč společností vyvolala, že je načase o genderové rovnosti mluvit více?

Ano, to bezesporu značí. Sexuální obtěžování je vrchol ledovce, v jehož základu stojí právě nedostatečné uvědomění si toho, co znamená být ženou a mužem v sociokulturním smyslu. A že si prostě muži k ženám nemohou dovolit to, co si k nim mohli dovolit před sto lety, svět se mění. I to by se mělo ve školách probírat, ale bohužel se to neděje.

Proč?

Podle rámcových vzdělávacích programů, které určují povinné učivo, by učitelé měli děti vést k nestereotypnímu nahlížení na ženy a muže. Většina vyučujících si s tím ale možná neví rady, protože se na pedagogických fakultách genderová studia neučí. Je tedy možné, že naopak posilují tradiční obraz, že muž má být tím lovcem a žena má být tou, co se nechá lovit.