Zeman má nyní moc, kterou neměl Klaus nikdy, říká ke změnám velvyslanců analytik

Prezidentem nominovaná vláda již 31. července schválila za velvyslance na Slovensku a v Rusku další prezidentské nominanty Livii Klausovou a Vladimíra Remka. Zásahy hlavy státu do zahraniční politiky probíhaly i v minulosti. Novinkou je moc, se kterou může Miloš Zeman ovlivňovat personální změny.

"Takovou sílu neměl Václav Klaus nikdy a Václav Havel možná pár měsíců na počátku 90. let. Novinkou tedy je síla, se kterou může prezident prosazovat své nápady," říká v rozhovoru pro IHNED.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky a odborník na českou zahraniční politiku Jakub Eberle. 

Jak se díváte na skutečnost, že jména nových velvyslanců schválila vláda, která ani nezískala důvěru?

Jedna věc je, když vláda, která nemá důvěru, schvaluje zásadní rozhodnutí, to samozřejmě není dobře. Na druhou stranu nikdo neví, kdy vznikne nová vláda, takže chápu, že bylo třeba někoho nominovat. Nicméně není úplně šťastné, že potvrdila dva nominanty, u kterých je převládající charakteristikou jejich vztah k prezidentovi.

Nemůže je přesně tohle v zahraničí poškodit. Způsob, jak se dostali do svých pozic?

Myslím si, že spíš záleží na tom, jaká bude budoucí vláda. Když to bude kabinet, který velvyslance potvrdí, neměl by to být větší problém. Úkolem lidí v zahraničí není přemýšlet, kdo velvyslance poslal a co si o tom myslí.
Navíc z konkrétních zemí už víme, že na pana Remka se v Moskvě už velice těší a třeba slovenský premiér Fico taky řekl, že s paní Klausovou nemá problém.

Mají lidé, o kterých se tu bavíme, dostatečné kompetence k výkonu svých funkcí?

Předpoklady ve smyslu ceremoniálním nebo manažerském bezpochyby mají. Otázka spíš je, jaké zájmy chtějí hájit a jestli to jsou ti nejlepší lidé pro hájení zájmů, které chceme říkat. Třeba pan Remek. To je člověk, který má v Moskvě obrovské jméno a bezpochyby dokáže otevřít spoustu dveří do byznysu, do ruské státní správy.
Nejsem si ale jistý, jak tam bude hájit třeba lidskoprávní agendu. Pokud tedy v Rusku budeme chtít nadále prosazovat lidská práva, vládu práva a podobná témata.

Pokud se příští vláda vydá směrem, že ekonomická diplomacie je nadevše, pak je možná pan Remek tím nejlepším, kdo v té Moskvě může sedět. Pouze pak už nebudeme říkat, že není úplně dobré, když se v Rusku každý měsíc dozvíme o nějaké vraždě novináře.

Bylo vůbec potřeba, aby prezident nominoval jména mimo českou diplomacii? Nemá ministerstvo zahraničí dostatek kompetentních osob?

Já vám můžu říct svůj názor, že se mi ti dva úplně nelíbí. Ale byli bychom pokrytci, kdybychom říkali, že politické nominace jsou něčím novým. Samozřejmě máme kariérní diplomaty, kteří by jistě na těch pozicích dokázali zastupovat zájmy ministerstva zahraničí lépe, zároveň politické nominace se tu dějí 20 let. Máme pana Žantovského v Londýně, měli jsme pana Karase v Bělorusku, pana Kyndla v Chorvatsku a tenhle seznam můžeme táhnout donekonečna. Takže tihle dva lidi nejsou výjimka. Nové je, že si je prosazuje prezident republiky. Což ovšem není novinka jen v diplomacii.

Česká zahraniční politika měla vždy dvě linie - tu prezidentskou a vládní. Jak moc se tedy liší kroky prezidenta od minulosti?

Změna je to v tom, že máme prezidenta, který přetváří celý politický systém a má moc, kterou před ním nikdo ještě neměl. Prezidentské zásahy do české diplomacie nejsou ničím novým. Jde o to, že Miloš Zeman má teď ve vztahu k vládě a ve vztahu ke sněmovně takovou sílu, že si může prosazovat, co chce. Takovou sílu neměl Václav Klaus nikdy a Václav Havel možná pár měsíců na počátku 90. let. Novinkou tedy je síla, se kterou může prezident prosazovat své nápady.

Takže samotné prezidentovy kroky až tak nestandardní nejsou?

Rozhodně není dobře, že v případě Slovenska, kde už byl schválený velvyslanec, proběhla za pět vteřin dvanáct změna a půjde tam politický nominant. Možná je ten největší problém, a možná je to záměr, jaký efekt budou mít tyto kroky dovnitř ministerstva. Prezident překopal veškeré standardní procedury, veškeré dohody nejen mezi státními činiteli ale i poměry jdoucí hluboko do státní správy. V tuhle chvíli to může vypadat tak, že na ministerstvu nikdo neví, jestli to, co získal v interních konkurzech, bude stále platit. A tohle je podle mě problém, tato demoralizace české diplomacie.

Myslíte, že se tyto prezidentovy kroky můžou stát precendentem a že hrozí, že po Livii Klausové a Vladimíru Remkovi přijdou další nominace, třeba i méně kompetentních lidí?

Riziko je to velké a precedent bezpochyby taky. Že se Miloš Zeman rád zaštiťuje různými "odborníky", je známá věc. Takže pokud mu to projde a nevznikne vláda, která by se tvrdě postavila rozšiřování jeho pravomocí, je dost možné, že si prezident bude moct protlačovat, koho se mu zamane.