Místo rumu panák amareta za 16 korun. Dělníci z Vítkovic objevují sladké likéry

Na stole v hospodě přistanou dva frťany. Bodří chlapíci se s gustem zadívají na oranžovou tekutinu. "Vy tady podáváte rum," vyhrknu překvapeně. "Kdepak, to je amareto," směje se hostinská Iveta. "Jen si pojď přičichnout, hezky to voní po mandlích," vyzývá mě jeden ze štamgastů.

Takhle to teď, v době částečné české prohibice, chodí v ostravské restauraci Rosvelda. Jde o jeden ze čtyřkových podniků oblíbený zejména u "šichťáků" - dělníků, kteří tvrdě pracují ve směnném provozu v protějších vítkovických strojírnách.

Rosvelda má otvírací dobu přizpůsobenou přesně směnám ve vítkovickém průmyslovém gigantu, který dává práci zhruba šesti tisícovkám lidí. Ráno otvírá už v půl šesté, aby dělníci v šest po noční šichtě mohli spláchnout dřinu pivečkem, případně nějakou tou štamprličkou.

"Chlapi zajdou na tři čtyři pivka, někteří se zdrží i do oběda," líčí Iveta. Zavírá hodinu před půlnocí. "Pak už tady nikdo není, všichni spěchají na autobus a tramvaj," vysvětluje.