Stranu zelených povede i nadále její dosavadní předseda Ondřej Liška byl jasným favoritem volby, jeho protikandidáti výraznou podporu nezískali. Předsednictvo strany se rozhodlo rezignovat po květnovém debaklu ve sněmovních volbách. Na sjezdu sice zazněla i kritika dosavadního vedení a bilancování politického pádu zelených. Většina delegátů ale nakonec potvrdila Liškovi mandát vést stranu dál.
HN: Před rokem jste chtěl, aby vám sjezd zvolil do vedení tým podle vašeho gusta. Úspěch se pak nedostavil. Letos jste požádal o totéž. Proč by vám měli věřit, že to výjde?
Já jsem ale nikoho nejmenoval, letos ani minulý rok. Pouze jsem nastínil obecný princip, podle čeho mají lidé vybírat. Tedy volte ty, kteří jsou pracovití, zkušení, takoví nebo makoví. A sjezd zvolil dobrovolně velkou většinou nějaké předsednictvo.
HN: Vy jste sice nikoho nejmenoval, ale delegáti věděli přesně, koho do vedení chcete. I u zelených se přece vyjednává a dělají se zákulisní dohody?
To možná ano, ale stejně dostali mandát od většiny delegátu sjezdu. Ani já nemám moc všechny přece donutit, jak mají hlasovat, to bylo jejich dobrovolné rozhodnutí. Jaké předsednictvo si zvolíme, takové máme.
HN: Čím teď Strana zelených nejvíc trpí?
Ještě pořád se snažíme popasovat s neparlamentní existencí, hledáme se v ní. Sice chápeme, že dva roky do krajských voleb je šance stranu znovu budovat, zároveň ale pořád hledáme způsob, jak rychle a efektivně reagovat na kroky vlády a parlamentu. Když se k něčemu vyjádříte ex-post, je to pozdě, musíte se k informacím dostat dřív než média. Musíme vybudovat tým lidí, kteří tohle dovedou.
HN: Není vaší hlavní chybou, že jste pořád ještě zahleděni do minulosti? Na sjezdech se ještě stále řeší Dana Kuchtová nebo to, proč jste nepozval Martina Bursíka.
To je otázkou toho, kdo nejčastěji vystupuje v různých debatách. U nás to bývají právě tito lidé. Já jsem byl ale zvolen ne proto, že bych byl ideální, ale protože jsem nabídl nějakou vizi, nějakou cestu. Ti, které zmiňujete, dostali mnohem méně hlasů než já. Takže on to je zčásti optický dojem. Uvnitř strany už to není tak velké téma, jak se může zdát i z tohoto sjezdu.
HN: V projevu jste zmínil, že chcete rozjet zelenou univerzitu. Co by to mělo být?
Myslel jsem to spíše obrazně. Většinu věcí se v politice dá naučit, samozřejmě kromě charismatu. Ale dobře se dá naučit, jak vést levné a efektivní kampaně, jak dělat slušnou komunální politiku, jak argumentovat, jak oslovovat lidi na ulicích. My tohle musíme mezi sebou sdílet. Budeme dělat jednodenní nebo dvoudenní kurzy, kde budou přednášet lidé z těchto oblastí. Určitě o to bude velký zájem mezi všemi dvěma a půl tisíci členy.
HN: Zelení přece chtěli svého času vybudovat i think-tank.
To je pravda. De facto pořád vzniká, ta idea zůstala, ale je těžké sehnat finance. Je to zatím v pilotní fázi. Kdybych nebyl zvolen předsedou, chtěl bych se tomu víc věnovat, ale teď nebude čas, strana má přednost.
HN: A také budete potřebovat silné regionální politiky, kteří vám teď chybí. Teď se docela razantně vrátil Jan Korytář z Liberce.
Na debatu o krajských volbách je ještě čas. Ale je pravdou, že ty tváře už musíme hledat a pěstovat si je. Co se týče Jana Korytáře, před ním aktuálně stojí hlavní úkol, a to aby zvládl roli primátora v Liberci, to je klíčová otázka, to město je v podstatě v rozvratu.
HN: Také je pravda, že ty největší úspěchy, kterých jste v komunálních volbách dosáhli, nebyly obvykle pod hlavičkou Strany zelených, ale v rámci nějakého místního hnutí. Tak to bylo v Chomutově, v Liberci, v Praze 3...
Ale v Německu i v Itálii, kde dosahují zelení skvělých výsledků i na celostátní úrovni, je běžné, že v komunálních volbách kandidují na zelených občanských kandidátkách. To aby byli rozkročeni široko a oslovili co nejvíc lidí. Jsem přesvědčen o tom, že to je cesta i pro krajské volby.
HN: Co teď děláte, čím se živíte?
Během následujících tří let bych měl shromáždit nejlepší hlavy z různých oborů v České republice, které by měly naformulovat, co musí stát, aby Česko přestalo být automobilovou montovnou, ale stalo se něčím jako Finskem. Jde o strategickou vizi pro příští dekádu.
HN: Jak by to probíhalo?
Především formou veřejných seminářů, konferencí, setkání. Na konci by měla vzniknout fundovaná studie, která by měla sloužit, aby nastavila zrcadlo politické kultuře. Inspiroval jsem se velmi úspěšným německým projektem, stál za ním Wuppertalský institut, který se věnuje právě analýzám, prognostikám, studiím. Podařilo se jim opravdu ovlivnit veřejné diskurz.
HN: A to je vaše současná práce?
Hodně se na to těším. Oslovil jsem některé nadace i soukromé dárce, zda by přispěli. Podařilo se mi shromáždit nějaké prostředky.
