Když není naděje, smrt osvobozuje. Právnička a spisovatelka Hana Frištenská vypráví o přítelkyni, která podstoupila eutanazii

Ztratila naději. Zjistila, že medicína pro ni už není schopná nic udělat, a jestli zůstane živá, bude na psychiatrických lécích, aby byla dostatečně „oblblá“, a tak strašně ji to netrápilo, vysvětluje právnička a spisovatelka Hana Frištenská, proč se její kamarádka Jana rozhodla podstoupit v Německu asistovanou sebevraždu. Trpěla rozedmou plic, která by nakonec vedla k tomu, že přestane dýchat. „Toho se bála.“

Potřebovala velkou míru svobody, byla kreativní a tvořivá, vzpomíná na svoji přítelkyni Janu Hana Frištenská – po vleklé a nevyléčitelné nemoci byla doprovodem u asistované sebevraždy v Německu. „Věděla jsem to dlouho, už rok předtím vstoupila do spolku, kam musíte vstoupit jako člen, pokud se chcete o pomoc u smrti ucházet,“ říká Frištenská s tím, že žádost své kamarádky, aby byla u takového kroku přítomná, nemohla odmítnout. „Asi jsem se i bála, ale je to přátelská služba.“

Glosa Petra Honzejka

Proč odcházet ze světa jako Karel Heřmánek? Prezident volá po debatě o asistované sebevraždě a měli bychom ho poslouchat

28. 8. 2024 ▪ 3 min. čtení

Aby mohla Jana eutanazii v sousedním státě podstoupit, musela shromáždit veškerou svoji zdravotní dokumentaci a dostat „dobrozdání“ od všech lékařů, kteří ji měli v rukách. Následovala série návštěv psychologů a psychiatrů z Německa i Švýcarska, aby bylo stoprocentně jasné, že k rozhodnutí došla s plným vědomím.

Na rozhodnutí čekala Jana tři měsíce. „Říkala, že čeká na ‚zelené světlo‘, a když přišlo, bylo na ní, jaký si zvolí termín. Jestli za měsíc, nebo za rok,“ vypráví Janina přítelkyně. Nakonec se Jana stala asi pětadvacátou osobou v Německu, která tímto procesem prošla. „Není mnoho lidí, kteří zvládnou projít celým administrativním systémem.“ Hana Frištenská přiznává, že by podobnou možnost přála i nevyléčitelně nemocným v Česku.

Jana před svým odjezdem uspořádala rozlučkový večírek s blízkými, během kterého chtěla udržet „normální“ atmosféru bez slz. Janina přítelkyně ji její rozhodnutí nikdy nerozmlouvala. „Co mi v ten moment proběhlo hlavou? Že smrt osvobozuje.“