Češi v Bruselu vytáhli do boje za automobilky. Kolik sehnali spojenců? A jak moc ztrácíme na Dány a Němce

Donald Trump chystá něco, co by pro českou ekonomiku bylo mnohem horší, než uvalení plošných cel na dovoz veškerého zboží do USA. O co jde? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich emailů. Odebírejte!

Merkelová promluvila

Angela Merkelová napsala ve svých pamětech o Česku a Češích toto. Jinak o českém pohledu na někdejší německou kancléřku u příležitosti vydání jejích vzpomínek se dočtete na konci tohoto newsletteru.

Víc vpravo

Takhle pravicové složení neměla Evropská komise desítky let. Mezi eurokomisaři mají většinu pravicové strany, taky většina, která v Evropském parlamentu ve středu pro novou komisi hlasovala, se posunula doprava. Co z toho plyne, jak chce komise unii v příštích letech změnit? Čtěte. Většina českých europoslanců jinak ve středu ve Štrasburku hlasovala proti novému týmu, který opět vede Ursula von der Leyenová. Pro byli europoslanci ODS (kromě Alexandra Vondry, který se zdržel), TOP 09, STAN, KDU-ČSL a Pirátů.

Bojuju proti Bruselu…

… a proto hlasuju proti nové Evropské komisi. To je logika, kterou se řídila zmíněná většina českých europoslanců, stejně jako třeba německá, francouzská nebo rakouská krajní pravice. Je v tom paradox – složení Evropské komise je suverénním rozhodnutím vlád jednotlivých členských zemí, protože právě ony eurokomisaře nominovaly. Komise tedy přesně odráží výsledky domácích voleb. Není určena nějakou „nadnárodní“ logikou, proti které zmíněné politické síly jinak tolik brojí. Kdo je pro suverenitu, vlastně by mu měl tento princip vyhovovat. I program Evropské komise, s nímž tyto politické síly nesouhlasí, je výsledkem vůle domácích voličů – ve Strategické agendě ho fakticky určili lídři jednotlivých států EU. To je, vedle úplné šaškárny, kterou byla slyšení jednotlivých kandidátů na eurokomisaře, hlavní poselství vzniku nové komise. Víc tady.

Výpisek z…: blogu

„Historie jednoznačně ukazuje, že inovace jsou hlavním zdrojem dlouhodobého růstu ekonomiky. Pokud chceme akcelerovat růst a prosperitu lidí, tak se to bez inovací neobejde. Tečka. Jak si v tomto ohledu stojí Česko? Pokud bychom měli ambici se dotáhnout na Dánsko a Německo, tak by se výdaje na vědu a výzkum musely zdvojnásobit.“

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny, na svém Substacku.

Pravda o ruském plynu

Vládní koalice má hlavně dvě témata: Antibabiš a úspěšnou zahraniční politiku. S vylepováním sloganů o vrácení Česka na Západ ale podivně kontrastuje současný obří odběr ruského zemního plynu v Česku. Kdo za to vlastně může? Vysvětluje to podcast Bruselský diktát, kde se dozvíte i to, jaký kompromis se rýsuje ohledně nadcházejících pokut pro automobilky za nesplněné emisní limity. A víte, který politik, jenž teď bude mít k Česku hodně blízko, jednou ve městě uspořádal závod mezi Ferrari a oslem, přičemž osel vyhrál? Zkrácená verze Bruselského diktátu je tady, celý díl na Herohero, Gazetisto a Forendors.

Prosvištíme si: Češi a auta

Česko dnes (ve čtvrtek) v Bruselu předkládá spolu s Itálií definitivní verzi své iniciativy o budoucnosti evropského automobilového průmyslu. Jde mu hlavně o to, aby se našel kompromis ohledně výše zmíněného, tedy zmírnění pokut, které na výrobce čekají za (s největší pravděpodobností) nesplněné emisní limity za rok 2025. Text mám k dispozici a k Čechům a Italům se přidali ještě Rakušané, Bulhaři, Rumuni a Slováci. Možná prý přibude ještě podpis Polska. Francie a Německo vidí věc podobně, ale vyjednávají po vlastní ose. S italským kolegou iniciativu za Česko v Bruselu představí nový ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN).

Něco mnohem horšího

Taky pořád slyšíte, že pokud Donald Trump uvalí plošná cla na dovoz všech výrobků ze zemí EU, mohl by to pro českou ekonomiku být velký problém? Ona to je v zásadě pravda, ale zároveň tím přehlížíme ještě větší hrozbu. I v případě, že by evropští vyjednávači Trumpa přesvědčili a uzavřeli s ním skvělou dohodu, nějaká cla nový prezident skoro jistě uvalí. A nakonec dost možná uvidíme, že méně škodlivá by byla plošná cla než rozvrat globálních dodavatelských řetězců způsobený totálním zmatkem, kdy na některé státy a některé produkty cla platit budou a na některé nikoliv. V tomto rozhovoru vše vysvětluje přední světový odborník na mezinárodní obchod.

Ředitelé Evropy

Čeští politici se opět ztrapnili s angličtinou. A proč nám vládnou zaškrtávači?

21. 11. 2024 ▪ 7 min. čtení

Vracet? Nevracet?

Vláda v říjnu schválila zavedení zálohování PET lahví a plechovek, teď normu na své prosincové schůzi projednají poslanci. Pokud ji schválí, budeme zálohovat od ledna 2026. Tady jsou podrobnosti, jak má vše fungovat. A proč o tom psát v tomto newsletteru? Kvůli srovnání s ostatními státy EU. Vratné a zálohované PET lahve a plechovky teď najdeme v 16 státech unie, další se přidávají. Všechny informace jsou zde.

Co si přečíst

• Co dělat, aby se český hlas prosadil v Evropě a ve světě? Je Česko malou zemí? Bude v Evropě válka? Můj kolega Martin Ehl, hlavní analytik HN, o tom právě napsal knihu.

• Pryč s Fialou, ať nastoupí Kuba nebo Kupka? Co je nutné pro to, aby výměna lídra straně pomohla.

• Věra Jourová: Od migrační krize po Green Deal – co za mnou zůstává po deseti letech v Evropské komisi.

Evropa podle…

Luuk van Middelaar, profesor, šéf bruselského institutu BIG

V Bruselu se zabydlují noví členové Evropské komise, jako Kaja Kallasová nebo Jozef Síkela, zatímco část těch dosavadních odchází. Jedním z nich je Josep Borrell, který byl od roku 2019 vysokým představitelem EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Když jím byl ve svých 72 letech jmenován, vyvolalo to údiv. Ale Borrell předčil očekávání, stal se jednou z nejviditelnějších postav unie. Prosazoval, aby EU mluvila „jazykem moci”, čímž si vysloužil obdiv i kritiku. Pod jeho vedením se EU stala klíčovým hráčem v pomoci Ukrajině. Z „top diplomata” se Borrell stal de facto „ministrem obrany”. Ale frustrovala ho pomalá reakce EU na jiné krize, především tu na Blízkém východě. „Nemůžeme předstírat, že jsme geopolitickou mocností, když nám reakce trvá týdny,” prohlásil. Dnes v 15:30 s ním máme v našem institutu BIG veřejnou konverzaci, jeho poslední veřejné vystoupení v úřadě. Můžete sledovat livestream.

Co si poslechnout / kam zajít

• Chápou politici, že ruské jednotky mohou být na slovenských hranicích, pokud obětují Ukrajinu? ptá se historik Jan Rychlík.

• Jaké budou vztahy Německa se státy visegrádské čtyřky? Přijďte na seminář.

• Budoucnost Green Dealu je nejistá. Co se s ním stane? Sledujte webinář.

Tečka

„V Evropě se teď mluví německy.“ To není výrok Adolfa Hitlera někdy z roku 1941, ale Volkera Kaudera, dlouholetého šéfa poslaneckého klubu CDU/CSU. Řekl to v roce 2011. Nedostatečně oceňujeme, že Angela Merkelová podobnému triumfalismu nepropadla. A to nejen v souvislosti s dluhovou krizí eurozóny, ale taky poté, co značná část německých konzervativních kruhů začala zpochybňovat německou vinu za rozpoutání první (a dokonce i druhé!) světové války. Což je fakt, kterého si v Česku skoro nikdo nevšiml. Paměti Merkelové (mimochodem, už vyšly i česky) jsem teprve začal číst. Sleduju ale kritiku, která na ni teď v Česku míří, a to hlavně z konzervativních kruhů, kde se dokonce objevují narážky, že byla ruskou agentkou. O jejích chybách (a že jich bylo!) se ještě rozepíšu. Především čeští konzervativci by ale měli ocenit to, jak uměřeně se Merkelová zhruba před dekádou postavila k nepochybné německé převaze v Evropě a ke zmíněným snahám změnit pohled na německou minulost. Na to bychom přece my Češi měli být obzvlášť citliví. O co tehdy šlo a jaký postoj k tomu Merkelová zaujala, vysvětluju tady.