Takže dobrý den, pane Babiši! Aneb co by si měl šéf hnutí ANO nechat vysvětlit

Budíček? To jako opravdu? O tom, že by vítězství Donalda Trumpa mělo být pro Evropu budíčkem, aby se konečně postavila na vlastní nohy, teď mluví politici a píšou média po celém kontinentu. Jenže budíčkem měl být už rok 2016, první Trumpovo vítězství. A moc se toho od té doby nestalo. A fakt jsme o tolik silnější než Rusko, jak si myslíme? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich e-mailů. Odebírejte!

Aby toho nebylo málo…

tak se v Německu ve středu pozdě večer rozpadla vládní koalice. Sociálnědemokratický Kancléř Scholz z vlády vyhodil ministra financí Lindnera (FDP). Lindnerovi liberálové (FDP) tak ve vládě končí, ve funkci zůstává menšinový kabinet tvořený sociálními demokraty a zelenými. Scholz v lednu požádá Spolkový sněm o vyslovení důvěry. Nejspíš ji nedostane, takže co se bude dít poté? O pádu této mimořádně nepopulární koalice víc tady. Ale teď už do USA…

Trump a my

Ti, kteří Donaldu Trumpovi instinktivně fandí, opakují, že jeho chaotičnost a nepředvídatelnost je vlastně výhodou, protože je díky tomu nepředvídatelným i pro naše nepřátele a konkurenty. Ti, kteří mu nemohou přijít na jméno, v něm vidí budoucího diktátora. Zatím nikdo s jistotou neví, co Trump udělá. Ale kdo podrobně sleduje jeho působení za poslední roky, musí počítat s tím, že skutečně uvalí cla na veškerý dovoz, tedy i na dovoz z EU. Ohledně NATO a Ukrajiny je nejistota větší. Ale je fakt, že Trump je přesvědčen, že USA na spojenectví doplácí, nikoliv že by z nich měly prospěch. Žádný jiný politik či politička v Bílém domě by Evropu nepovažoval pouze za konkurenta či přímo protivníka, jako to dělá Trump. Co to pro nás v Česku znamená a jak bychom na to měli odpovědět? Čtěte analýzu.

Trump 2.0: změna?

Když byl Trump v letech 2017–2021 prezidentem, fungoval velmi neortodoxně. Do detailu to popisuje kniha The Divider: Trump in the White House. Je o tom, jak se Trump choval v Bílém domě mimo záběry kamer, obklopen jen nejbližšími spolupracovníky. Jak se rozhodoval, komu naslouchal? A dá se čekat, že to v jeho druhém prezidentském období bude stejné, nebo jiné? Knihu jsem přečetl za vás a napsal shrnutí toho podstatného.

Prosvištíme si: Takže dobrý den!

„Takže dobrý den, pane/paní X!“ má ve zvyku zvolat Andrej Babiš, když si myslí, že člověk, s nímž právě mluví, nechápe něco, co je zcela zřejmé. Jen aby se to nestalo i Babišovi samému ohledně amerických voleb. Vyjádřil naději, že se za Trumpova prezidentství podaří uzavřít obchodní dohodu mezi EU a USA. Víme, že Babiš má na mysli dohodu o volném obchodu TTIP, ale nic není Trumpovu přání vzdálenější. Pokud by o nějakou smlouvu stál, pak jen o takovou, která sníží schodek americké obchodní bilance se státy EU. „Věřím jeho (Trumpovu) slibu, že ukončí válku na Ukrajině, protože když byl americkým prezidentem, žádná válka nebyla,“ napsal taky Babiš. Je si vědom rozdílu mezi korelací a kauzalitou? Nehledě na to, že na východě Ukrajiny je válka už od roku 2014. Takže dobrý den, pane Babiši!

Výpisek z… X

„Nesrovnávej mě se Všemohoucím, srovnávej mě s alternativou.“

Americký prezident Joe Biden, 26. 8. 2022.

Teď už se probereme?

Po celé Evropě vznikají články o tom, že zvolení Trumpa by pro Evropu mělo být budíčkem k tomu, aby svou bezpečnost vzala víc do vlastních rukou a nespoléhala se jen na USA. Jenže takovým budíčkem měl být rok 2016, Trumpovo první vítězství. A co se stalo? Jistý pokrok nastal, ale velmi, velmi omezený. A někteří čeští politici mezitím psali brožury Anti-Macron… Teď už bychom měli vzít situaci vážně. Jak to Trump vlastně má se vztahem k NATO, co si vzít z řady jeho protichůdných vyjádření? A který evropský lídr už v minulosti ukázal cestu, kterou by teď Evropa měla jít? Rozebírá to podcast Bruselský diktát. Najdete ho na Herohero, Gazetisto a Forendors.

Prošel

Jozef Síkela, český kandidát na eurokomisaře, má za sebou slyšení před europoslanci. Prošel, měl by se tak stát eurokomisařem pro mezinárodní partnerství (jde o rozvojovou pomoc a o snahu naklonit si země Afriky či Jižní Ameriky v soupeření s Čínou) Bylo patrné, že jako někdejšímu bankéři mu víc seděly manažersky zaměřené dotazy, než otázky na detaily rozvojové pomoci. Ale i jeden český europoslanec ze strany mimo českou vládní koalici mi napsal, že Síkela „byl připravený”.

Zatím nic

Státy EU si stanovily cíl být méně závislými na jednom dodavateli, kterým je často Čína. Ale nejde jen o ni a s tím, že do Bílého domu nastoupí Donald Trump, je omezení závislostí ještě naléhavějším úkolem. Jenže co se zatím v EU stalo z hlediska hledání nových dodavatelů kriticky důležitých surovin, a tedy omezení našich závislostí? Prakticky nic, ukazuje studie prestižního pařížského institutu Ifri. Přes Evropskou investiční banku nebo projekt Global Gateway zatím nebyly vynaloženy žádné prostředky, které by stály za řeč. I před tímhle úkolem bude Síkela jako eurokomisař stát, protože projekt Global Gateway bude v nové Evropské komisi spadat pod něj.

Ředitelé Evropy

Prezident Pavel jako fotbalový trenér Petržela: komu udělal fén? A proč Rusko fakt nemůže za všechno

31. 10. 2024 ▪ 6 min. čtení

Fakt jsme mnohem silnější?

Na papíře není sporu, že Západ, a to i bez USA, je mnohem silnější než Rusko. Ale v realitě rozhodují i takové faktory jako odhodlání, práh bolesti, politická vůle a veřejné mínění. A to vše hraje, aspoň nyní, pro Rusko. To ovšem neznamená, že bychom měli mávnout rukou a snažit se rychle uzavřít na Ukrajině jakýkoliv mír (nehledě na to, že Vladimir Putin teď rozhodně nemá důvod vyjednávat). V tomto rozhovoru to vše vysvětluje Julia Berghoferová, analytička, která se specializuje na ruskou realitu a vztahy Moskvy se Západem.

Co si přečíst

• Řecko se zbavuje dluhů z dob krize, stovky miliard splácí předčasně.

• Odložení účinnosti nařízení o odlesňování: Co to znamená a jak k tomu přispělo Česko?

• Tak zásadní reformy, které požaduje nedávná Draghiho zpráva, byly státy EU historicky vzato ochotny udělat jen za určité konstelace. Za jaké? Vysvětluje to renomovaný ekonom Barry Eichengreen.

Evropa podle…

Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance

Vítězství Donalda Trumpa přináší evropské ekonomice tři hlavní rizika - vyšší cla, výraznější nárůst amerického veřejného dluhu a vyšší geopolitické napětí. Za prvé, Trumpův slib výrazně zvýšit cla na evropské a ještě více na čínské zboží hrozí rozjet další výraznou globální obchodní přestřelku. Z té, vzhledem k nejvyššímu podílu na globálních vývozech, může krátkodobě odejít jako hlavní poražený právě Evropa. A to ve chvíli, kdy řada tradičních evropských odvětví (chemický průmysl, automotive) ztrácí globální konkurenceschopnost zcela přirozeně. Za druhé, rozpočtové plány Trumpa jsou výrazně expanzivnější než Kamaly Harrisové a pokud by je kompletně realizoval, zadlužení by z dnešních přibližně 100 procent HDP stouplo nad 140 procent. To by pravděpodobně dál tlačilo vzhůru výnosy amerických dluhopisů, odsávalo kapitál z globálních trhů a vedlo k dražšímu financování i pro evropské domácnosti a firmy. A za třetí, výrazná nedůvěra Trumpa k transatlantické spolupráci a NATO může zvyšovat geopolitická rizika, která si budou investoři spojovat s evropskými projekty. A to je další faktor, který může odrazovat od evropských  investic nebo prodražovat jejich financování.

Co si poslechnout / kam zajít

• Co znamená Trumpovo vítězství pro budoucnost Evropy? Rozebere webinář.

• Dotace na elektromobily skončily. Má smysl bez nich vůz na baterie vůbec pořizovat?

• Ruských jaderných zbraní se bojíme až moc. Pořád máme prostor navýšit vojenskou pomoc Ukrajině, říká německá analytička.

Tečka

„America at its best“, nadepsal v roce 2008 svou obálku týdeník The Economist. Tvrdil, že oba tehdejší prezidentští kandidáti, Barack Obama a John McCain, jsou velmi kvalitní a volič tak opravdu má z čeho vybírat. Rozhodně jsem s tím souhlasil. O to větší kontrast ale nabídl letošní volební souboj. Donald Trump, muž zcela bez zásad a principů, pro něhož politický oponent není konkurentem, ale nepřítelem, kterého je nutné potřít za použití všech prostředků. A který se po minulých volbách pokusil o puč. A proti němu Kamala Harrisová, která se stala prezidentskou kandidátkou (a předtím viceprezidentkou) v podstatě náhodou a která nedokázala jasně artikulovat, za čím vlastně stojí, jaké priority by prosazovala a jaké by byla ochotná (opět) odhodit, pokud by se jí to zrovna hodilo. Ani náhodou nedávám oba kandidáty na stejnou úroveň, viz výše uvedený Bidenův citát o porovnávání alternativ. Jsem ale přesvědčen, že Harrisová nebyla dobrou kandidátkou.