Co by museli Viktor Orbán a Andrej Babiš udělat, pokud by skutečně chtěli zajistit mír na Ukrajině, jak tvrdí? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich e-mailů. Odebírejte!
Mírotvorci
Viktor Orbán se vydal do Kyjeva, Moskvy a Pekingu, aby sondoval, za jakých podmínek by mohla skončit válka na Ukrajině. Touha po míru, jak ji vyjadřuje Orbán nebo v Česku Andrej Babiš, je, samozřejmě, bohulibá. Jenže o míru nestačí mluvit – mír nastane tehdy, pokud v Kremlu seznají, že svých cílů nedokážou dosáhnout silou. Kdo chce mír, měl by tedy podpořit co největší dodávky zbraní Ukrajině. Protože mír, na který by nyní byl ochoten přistoupit Vladimir Putin, je v zásadním nesouladu s českou bezpečností, jak vysvětlujeme.
Bojkot Maďarů?
Orbán s úderem července převzal půlroční předsednictví unie a tímto faktem sám zarámoval svoje zmíněné cesty. Mnozí lídři EU včetně premiéra Petra Fialy ho zkritizovali, že pro to neměl od ostatních mandát. Několik států v reakci na Orbánovy kroky opět začalo řešit, jestli lze Maďarům předsednictví odebrat. Jiné mezitím potichu přistoupily k částečnému bojkotu Maďarů v praxi. Na neformální schůzku ministrů pro konkurenceschopnost v Maďarsku tento týden přijel jen zlomek z nich, většina poslala vyšší úředníky. A ze stejného důvodu se zřejmě neukáže mnoho ministrů na důležitější schůzce k energetice příští pondělí a úterý. Kvůli Orbánovým cestám nehodlá jet do Budapešti ani ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN), slyší Ředitelé Evropy.
Ostře sledované: Matka všech krizí
Francouzské parlamentní volby skončily velmi překvapivě. Prezidentu Macronovi se přece jen podařilo, proti očekáváním, oslabit krajní pravici Marine Le Penové. Nejvíc mandátů ale ve volbách dostala i k Macronově překvapení levicová koalice, která do nich šla s naprosto radikálním programem (krajní pravice na tom byla podobně). Pokud by ho realizovala, následovala by dluhová krize, oproti níž by byla ta řecká jen nevinnou epizodou, varuje řada odborníků, jako třeba někdejší šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet. Co přesně levice navrhuje a co z toho se jí reálně může podařit prosadit? Dozvíte se tady.
Patrioti větší, ale
Orbánem, Babišem a rakouskými svobodnými nedávno ohlášená frakce Patrioti pro Evropu (PfE) byla tento týden oficiálně ustavena. Přidalo se 13 stran z 12 zemí, čímž PfE splnili podmínky. Frakce má celkem 84 europoslanců a stala se tak třetí nejpočetnější po lidovcích a socialistech. Ostatní politické skupiny okolo Patriotů hodlají postavit bezpečnostní kordon, který by zapovídal spolupráci s nimi a její poslanci by byli odstaveni od funkcí ve sněmu. Důvodem je, že PfE je pohrobek krajně pravicové formace Identita a demokracie, okolo které dosud „cordon sanitaire“ platil a hlavní frakce ho chtějí zachovat. Na půdě parlamentu tedy Patrioti zůstanou bez vlivu. O jiných institucích to ale neplatí, zejména pokud by se k PfE přidaly další „premiérské“ strany jako třeba Ficův Smer. Jak tomu rozumět? Vysvětlujeme.
Česká marnost
Do Patriotů vstoupila také dvojice nových europoslanců Filip Turek (Motoristé sobě) a Nikola Bartůšek (Přísaha). Jak to vypadá u dalších dosud nezařazených českých europoslanců? Ivan David za Okamurovu SPD vstoupil do nové formace pod vedením německé AfD. Dvojice Kateřina Konečná a Ondřej Dostál (oba za Stačilo!) se rozhodla zůstat mezi nezařazeným – krajně levicová skupina The Left je podle Konečné málo antizelená. Z 21 českých europoslanců a europoslankyň je tak 12, tedy nadpoloviční většina, buď v krajně pravicových frakcích nebo mezi nezařazenými. V obou případech bez vlivu na legislativu a politická rozhodnutí parlamentu v příštích pěti letech. Co na to říct než #gratulki.
ODS skóruje
Se zrodem nových krajně pravicových formací v europarlamentu vzrostl vliv Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Zejména pro lidovce se euroskeptická ECR stává přijatelnějším partnerem než dosud. A právě z vyjednávání mezi lidovci a touto frakcí vzešel bonus pro českého člena, ODS. Europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS) by měla podle informací Ředitelů Evropy být předsedkyní jednoho z nejvlivnějších výborů v europarlamentu, zemědělského. Navíc by ho měla vést v momentě, kdy se bude schvalovat nový sedmiletý rozpočet EU, v němž stále tvoří podstatnou položku dotace farmářům. Dohoda frakcí na vedení výborů musí být ještě příští týden potvrzena.
Prosvištíme si: Telenovela
Každý český eurokomisař, s výjimkou krátkého působení Pavla Teličky, se jím stal úplnou náhodou. Letos se zdálo, že to konečně dopadne jinak, ale vládní koalice zatím z výběru nového Čecha či Češky do Evropské komise dělá béčkovou telenovelu. Premiér Petr Fiala chce jet s konkrétním jménem do Bruselu až ve druhé polovině srpna. Proč je to špatně a kdo eurokomisařem může být? Uslyšíte v podcastu Bruselský diktát, stejně jako to, v čem dal Fiala veto Filipu Turkovi. A který politik má šest dětí, ale ani jedno nikdy nepřebaloval? Zkrácený díl Bruselského diktátu je tady, plná verze na HeroHero a Gazetisto.
Dělá to Fiala tak dobře, nebo proč opozice mlčí? A o jednom granátu před Babišovou tváří
Zpět do EU?
Britští konzervativci utrpěli ve volbách nejhorší porážku ve své historii. Nový labouristický premiér Keir Starmer tak má k dispozici jasnou většinu v parlamentu. Je příjemné, že se v Evropě stále ještě najde země, v níž se u vlády střídají dvě tradiční strany, nikoliv pravicoví nebo levicoví radikálové. Podle průzkumů dost velká většina Britů lituje odchodu z EU, víc než 70 procent občanů si myslí, že to jejich zemi ekonomicky poškodilo. Přesto je ale prakticky vyloučené, že by Británie měla v dohledné době zájem o návrat do EU nebo o nějaké podstatnější přiblížení se k ní. Proč? Vysvětlujeme.
Co si přečíst
• Pohled do zákulisí nejchaotištějšího summitu NATO v dějinách aneb jak Trump hrozil americkým vystoupením z aliance.
• Proč Rusové útočí na nemocnice nebo školy? Cílem zdaleka není jen zastrašení Ukrajinců.
• Jaký byl nejdůležitější český případ u Soudního dvora EU? Mluví o tom český zástupce u tohoto soudu Jan M. Passer.
Evropa podle…
Pavlína Janebová, ředitelka pro výzkum v AMO
Před pár týdny se v tomto newsletteru objevil názor, že řešit zastoupení žen v politice je zbytečné, protože řada političek je nekompetentních a nic pozitivního tak nepřináší – a že místo toho je potřeba se dívat na schopnosti kandidátů, ať už mužů, nebo žen. Ano, pochopitelně v politice chceme schopné lidi. Těch je ale mezi muži i ženami zhruba stejně. O mnoho z nich ale přicházíme. I pro schopné ženy je často těžší se do vysokých politických pozic dostat. Za prvé je to nespravedlivé, za druhé to politickou debatu ochuzuje. Nic naplat, ženská a mužská zkušenost s fungováním v této společnosti je značně odlišná – a politická řešení by toto měla reflektovat. Před tím, než budeme řešit, kolik máme „málo úspěšných či přímo nebezpečných“ političek mezi ženami, bychom se na totéž měli podívat u mužů – ale to by nám zabralo násobně více času, právě proto, že mužů je v politice o tolik více.
Co si poslechnout/Kam zajít
• O výsledku francouzských voleb mluví v podcastu Ranní brífink ženská polovina Ředitelů Evropy.
• Demokracie může padnout podobně jako v německé Výmarské republice v meziválečné době, slýcháme často. V čem jsou tyto paralely oprávněné a v čem nikoliv?
• Co čekat od dalšího summitu Evropského politického společenství (ten první byl předloni v Praze)? Odpoví webinář.
Tečka podle Ondřeje Housky
Když byl prezidentem Miloš Zeman, jezdili za Česko na summit NATO dva hlavní zástupci – prezident a premiér, ať jím byl Bohuslav Sobotka nebo Andrej Babiš. Ať už byla důvodem nedostatečná fyzická kondice prezidenta, nebo potřeba, aby ho někdo pohlídal z hlediska toho, co jménem Česka spojencům říká. Po výměně na Pražském hradě oba důvody odpadly a na vrcholných schůzkách NATO už Česko reprezentuje pouze prezident. Petr Pavel se na okraj dnes (ve čtvrtek) končícího summitu aliance ve Washingtonu sešel i s vedením think-tanku Heritage Foundation. Kdysi reaganovský institut má dnes velmi blízko k Donaldu Trumpovi, takže je zcela namístě se s těmito lidmi bavit a snažit se pochopit, jaké kroky by asi Trump, pokud bude opět prezidentem, mohl v zahraniční politice dělat. I když jde o snahu, která může uspět jen částečně – předvídat Trumpovu politiku nedokáže nikdo, nejspíš ani Trump sám. Právě tato obrovská míra nepředvídatelnosti je na Trumpovi tím snad nejhorším. Zvlášť za situace, kdy kousek od nás stále zuří válka.
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist