Hrad se po deseti letech vrátil k tradici vydávání knih mapujících jednotlivé roky prezidentů ve funkci. Václav Klaus svoje publikace pojímal v encyklopedickém rozsahu, například Rok první měl víc než 250 stránek a původní cenovka činila 299 korun, což se přes slušné úvodní prodeje nakonec ukázalo být příliš ambiciózní. Petr Pavel se raději od začátku drží při zemi.

Brožuru o 50 stránkách, z nichž většinu tvoří fotografie a text sestávající z rozhovoru o osmi otázkách a číselných zajímavostí z prezidentova prvního roku, lze přečíst za hodinu.

Publikace se neobjeví v běžné distribuci, vychází podle šéfa odboru komunikace Hradu Víta Koláře v nákladu pouze 500 kusů, které jsou distribuovány do médií, představitelům exekutivy i legislativy, hejtmanům či zaměstnancům Kanceláře prezidenta republiky.

Pro srovnání, Klausův Rok první zaznamenal podle dat HN z roku 2012 prodejnost kolem 6000 kusů. Čtenáři však tehdejší hlavě státu v průběhu let ubývali. Rok šestý, v němž se Klaus rozepsal na skoro 500 stránek, už se obtížně dostal přes 800 prodaných kusů. Sborníky se po konci Klausova mandátu v roce 2013 objevily ve výprodeji Levných knih za padesátikorunu, přičemž MF Dnes zaujalo, že jedna z prodejen je umístila vedle toaletního papíru.

To sice vzbudilo publicitu, knihy však přesto na pultech zmíněného řetězce ležely ještě další dva roky, než Levné knihy nabídly kompletní sérii deseti knížek a více než 3000 stránek čtení o Klausovi k rozebrání zdarma. Podobný osud tedy Pavlovu brožuru, která by měla být širší veřejnosti dostupná jen v elektronické verzi, nečeká.

„Důvodem vzniku publikace byla snaha vytvořit ucelenou informaci o činnosti prezidenta republiky za poslední rok. Řadu údajů, které publikace obsahuje, není možné veřejně dohledat a vznikaly pro potřeby publikace jako záznam o činnostech prezidenta. Svým způsobem se dá publikace vnímat jako výroční zpráva, která přináší souhrnná číselná data a informace,“ říká Kolář, podle něhož nápad vznikl za situace, kdy se novináři dotazovali na řadu číselných údajů, které nebyly souhrnně k dispozici.

Čtenář se tak mimo jiné dozví, že Pavel ve funkci zatím navštívil 12 krajů Česka, jmenoval 18 ministrů, udělil 62 státních vyznamenání nebo jmenoval 168 profesorů, z nichž někteří na to kvůli neochotě jeho předchůdce Miloše Zemana čekali osm let. Zemanovo ani Klausovo jméno však v textu nezazní, publikace se nesnaží řešit těžší témata, i rozhovor je oddechového rázu.

Prezident v něm čelí dotazům, jak se mu změnil osobní život (a odpovídá, že „výrazně“) nebo zda se ze svojí kanceláře s mimořádným výhledem na Prahu někdy podívá z okna.

„Každý den. Každý den se dívám, jak se Praha mění, ať už denním světlem nebo počasím. Mám už asi padesát fotek z okna své kanceláře a považuji takový výhled za ohromné privilegium,“ svěřuje se.

Své příznivce také ujišťuje, že po prvním roce není unavený. Říká, že Česko je „země plná schopných, nadaných a pracovitých lidí“, že se ve funkci ani jindy v životě „z principu“ nerozčiluje a články v médiích nebo na sociálních sítích o sobě moc nečte. Vedle domácí a zahraniční politiky dojde i na vyslovené perličky.

„V zahradách Pražského hradu a zámku v Lánech to bzučí i kvoká, čtyři slepice snesly 370 vajíček. Ve spolupráci s Rybářstvím Hluboká se také daří zarybňovat vodní nádrže,“ stojí například v pasáži nadepsané sdělením, že v areálech Hradu a Lán se vyskytuje 20 včelstev.

Zeman byl v posledních letech ve funkci kvůli špatnému zdravotnímu stavu odkázán na invalidní vozík a jen výjimečně opouštěl zámek v Lánech. Na doporučení lékařů nelétal a využíval výhradně automobil či vlak. V kontrastu s tím pak může upoutat výčet 12 dopravních prostředků, kterých Pavel na cestách po Česku využil.

„Byly mezi nimi vlak, osobní auto, vládní speciál, dopravní letadlo, vrtulník, motocykl, tramvaj, pramice, deblkajak, padák, brusle nebo koloběžka,“ uvádí brožura. Fyzickou kondici ostatně dvaašedesátiletému Pavlovi může závidět leckdo podstatně mladší – každý den podle publikace uběhne 1,6 kilometru, za rok tak v nohách má téměř 600 kilometrů v poklusu, přičemž jeho nejoblíbenější trasa vede od Jeleního příkopu ke Královskému letohrádku.

Knížku až na odpovědi pořízené v rozhovoru nepsal Pavel, ale odbor komunikace. Hlavního autora publikace nemá, podle Koláře je to kolektivní dílo.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.