Jedním z těch, kdo ve čtvrtek večer ošetřoval zraněné po útoku na pražské filosofické fakultě, byl lékař urgentního příjmu nemocnice v Motole Marek Dvořák. „Mísilo se ve mně zoufalství, hněv, nepříjemné emoce. Nemohl jsem uvěřit, že se něco podobného u nás děje,“ říká lékař, který ještě nedávno působil u letecké záchranky. Práci lékařů v první linii se snaží popularizovat a o napsal o ní například knihu Mezi nebem a pacientem.
Jak se na takovéto situace lékaři připravují, školí?
Máme pravidelné tréninky, výcviky. Několikrát do roka máme nácvik takzvaného traumaplánu. Při něm si zkoušíte – ať už s figuranty nebo v situacích, které vypadají podobně a jsou zasazené do určitého kontextu – přístup i k takto hromadně poraněným pacientům.
V čem je to jiné než třeba velká dopravní nehoda?
V principu je to podobné, záleží na tom, o jak velkou dopravní nehodu jde. Většinou i u relativně větší dopravní nehody máte maximálně tři nebo čtyři lidi, kteří jsou zraněni. Tady jich bylo mnohem víc. Ten traumaplán, přístup, se liší právě podle toho, kolik máte poraněných osob. Záleží, jestli to je do deseti, padesáti, nebo když spadne dopravní letadlo s třemi sty lidmi.
První pomoc? Hlavně se nebát a začít, radí „instagramový“ lékař se 150 tisíci fanoušky
Jak se traumaplán narychlo uvádí v provoz, když se něco podobného stane?
To právě není narychlo. Je to velmi dobře připraveno. Ve chvíli, kdy se spustí traumaplán, tak jen přijedete do nemocnice, dostanete potřebné dokumenty a pak už je to taková kuchařka, kde je napsáno například: jsi třídící lékař, jsi tady a tady, děláš tohle a tohle. Je to velmi přesně specifikováno.
Ale něco jiného je menší počet lidí a něco velká akce, musí se to uzpůsobit.
Na vše jsou mustry. Záleží na počtu poraněných a zasahujících složek. Jsou různé stupně vyhlášení traumaplánu právě podle počtu.
Jste školeni na poskytnutí psychické pomoci, na vypuklou paniku a podobně?
Jenom velmi okrajově, abychom to zvládali. Na to jsou školeni interventi a pracovníci psychosociální pomoci.
Takže máte připravené intervenční linky psychologů, že je zavoláte na místo?
Ve chvíli, kdy se spouští traumaplán, je jeho součástí psychická pomoc pro zasažené. To předem vyhodnocuje dispečink a rozhodne, kolik interventů poslat na místo.
Jak se komunikuje s nemocnicemi, kam a kolik převézt pacientů, aby to zvládly?
Tady to vyhlásila záchranná služba. Oni obvolají pražské nemocnice a řeknou jim, že spouští traumaplán. Nemocnice pak podle očekávaného počtu poraněných spouští své vlastní traumaplány.
Vy jste byl včera sám ve službě. Jak to probíhalo?
Byl jsem ve městě a právě při aktivaci traumaplánu jsem zareagoval, že mohu poskytnout pomoc a že mohu dojet do nemocnice.
Kolik lidí je takto v pohotovosti pro případ potřeby?
Desítky. V okamžiku, když se něco podobného stane, se nejdříve zaktivují lidé, kteří jsou v práci. Nemocnice je převede do zvláštního režimu, propustí pacienty, kteří na urgentním oddělení nemusí být, rozdělí se role v týmu a otevřou se závory. Pokud je to událost většího rozsahu, jako byla včera, tak se přímo obvolávají i lidi, kteří jsou mimo službu, jestli mohou do nemocnice.
Jak byste svou včerejší službu popsal ve srovnání s běžnou?
Byl jsem tam několik hodin. Je to něco, co jsem nikdy nezažil. Úplně jiného, než když jsem zvyklý vyšetřovat kriticky nemocné pacienty. Mísilo se ve mně zoufalství, hněv, nepříjemné emoce, nemohl jsem uvěřit, že se něco podobného u nás děje.
