Střelba na filozofické fakultě zasáhla všechny, děti nevyjímaje. Dá se předpokládat, že většina z nich bude mít otázky. Je důležité bavit se s nimi v době, kdy o události samy chtějí mluvit. „Určitě děti nezahlcovat, ale pokud se začnou ptát, udělejte si na ně čas a absolutně otevřeně s nimi o událostech hovořte,“ radí brněnská dětská psycholožka Jitka Jeklová. Rodiče by si také měli pohlídat, co o tragédii děti vědí od ostatních – ze sociálních sítí nebo od kamarádů.

Rodiče, ale třeba i učitelé ve škole, by k dětem měli být otevření a zároveň si dát pozor, aby je zbytečně neděsili a dávali jim skutečně potvrzené informace. Je dobré děti uklidnit a mluvit s nimi až ve chvíli, kdy jsou rodiče sami v pohodě. „Pokud děti uvidí, že jsou s nimi klidní a stabilní rodiče, nebudou se bát,“ míní Jeklová. Je důležité, aby si rodiče udělali čas ve chvíli, kdy si dítě o události chce povídat. I přesto, že zrovna třeba vrcholí předvánoční přípravy. „Bramborový salát chviličku počká. Pokud se dítě o události chce bavit, je to pro něj důležité tady a teď,“ říká Jeklová.

Mladší děti někdy působí dojmem, že se o věci nezajímají, ale dospělí o nich mluví nebo je děti vidí v televizi. „Třeba se nezeptají, protože se bojí nebo si myslí, že o těchto věcech mluvit nemají. Pak je ale mohou trápit otázky či strach. Zjistil bych, jestli o události vědí, a velmi stručně bych jim o tragédii řekl,“ radí psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.

Pokud o ní pak nebudou chtít mluvit dál, je to v pořádku. Jeklová upozorňuje, že děti reagují tak, jak jsou ve svém věku zrovna schopné. Tedy některé se o události mohou extrémně zajímat, jiné vůbec.

Na to poukazuje i Centrum Locika, jež se zaměřuje na pomoc dětem, které zažívají násilí. Reakce mohou být různé – vztek, úzkost, panika, či naopak bezmoc a apatie. „Všechny tyto pocity jsou v pořádku a plně pochopitelné v reakci na nepochopitelný čin,“ uvádí na svém webu. Experti centra vydali také doporučení, jak s dětmi o události hovořit.

Rodiče by se měli vyvarovat toho, aby zpochybňovali věci, které děti říkají. Například že mají strach, bojí se nebo cítí smutek. „Naopak, je dobré je ujistit, že jsou v bezpečí, třeba i poukázat na to, že v ulicích se nyní pohybuje více policistů, aby je ochránili,“ uvádí Magdaléna Černá z Lociky. 

Až děti přijdou ze škol a školek, rodiče by se jich měli zeptat, jestli se o tragédii bavili a co o ní vědí. Jedině tak mohou pohlídat, že jim ostatní neřekli nějaké zavádějící informace, které je mohou vyděsit. Některé školy samy posílaly rodičům rady, jak s dětmi o tragédii mluvit.

Psycholog Kulhánek měl v pátek ráno přednášku pro středoškolské studenty. Říkali, že cítí potřebu něco udělat, ale nevědí co. „Doporučil bych jim jít položit květiny nebo svíčku na pietní místo a aby tam nešli sami. Mohou s sebou vzít kamaráda nebo rodiče,“ radí Kulhánek s tím, že „něco udělat“ může být pro děti hodně nápomocné.

Zároveň někteří studenti byli překvapeni, jak moc je tragédie zasáhla, i když se jich  osobně nedotýká. Zajímalo je, zda to není známka přecitlivělosti. „Je důležité dětem říct, že tak to určitě není. Že tragédie zasáhla všechny a zásadně ovlivnila vnímání bezpečnosti našeho světa,“ míní Kulhánek.

Dobré je před dětmi zdůraznit, že se jedná sice o náročnou, ale výjimečnou situaci. U teenagerů by se rodiče měli snažit, aby omezili pobyt na sociálních sítích a pořád dokola nekoukali na fotografie a videa zachycující tragédii na filozofické fakultě. „Pokud je budou sledovat opakovaně, vytváří v sobě pocit, že událost pořád běží, a stres tím pádem trvá,“ upozorňuje Černá.  

Mladším dětem mohou rodiče nabídnout nakreslit obrázek, v němž mohou vyjádřit své pocity, a vzít je ven. Pohyb dětem pomáhá zvládat stres.