Jádro v poslední době vítězně táhne Evropou – jadernou energii se podařilo dostat do dalšího velmi důležitého zákona. A Češi v tomto týdnu hned dvakrát ukázali, že ví, jak se v Evropě prosadit – tedy když chtějí. O co jde? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy. Je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii a může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich e-mailů. Odebírejte!
Stanjura říká ne
Ve vládní koalici doutná nový spor na staré téma – postoj k euru. Ministerstvo financí nachystalo každoroční vyhodnocení připravenosti Česka na vstup do eurozóny. V materiálu, který teď má vláda schválit, říká, že Česko nemá dělat nic. Tedy nestanovovat cílové datum přijetí eura ani neusilovat o vstup do mechanismu směnných kurzů ERM II, jakéhosi předpokoje eurozóny. Ekonomická kritéria pro vstup do eurozóny jinak bude Česko podle ministerstva financí v roce 2024 plnit a do ERM II žádná pevná nejsou. Ministři za STAN se proti takto širokému „ne“ postavili a napsali, že mají k navrhované pozici vlády „zásadní“ výhrady. Teď se čeká, jak se k věci postaví Piráti, TOP 09 a lidovci.
Jádru zdar!
Když Evropská komise navrhla letos na jaře předpis o čistém průmyslu, do kterého se vyplatí investovat (Net Zero Industry Act), v Česku nastalo haló, že se mezi strategickými technologiemi nezmiňuje jádro. Od té doby návrh doznal změn a jádro je jak na obecném seznamu čistých, tak i mezi strategickými technologiemi, které se budou těšit výsadnímu zacházení. Prosadila ho tam skupina států, v níž je i Česko a která je dostatečně velká. Bezjaderné Německo, Lucembursko, Irsko a Rakousko nemají sílu věc zablokovat. Předpokládá se, že členské země tuto normu, která je odpovědí EU na americký protiinflační zákon IRA, schválí začátkem prosince. Europoslanci to udělali tento týden a ani oni nedali jádro na blacklist.
Chválíme Danuši
Na Prague European Summit, což by měla být vlajková loď českého myšlení o Evropě, byla i Danuše Nerudová, kandidující do Evropského parlamentu za STAN. Nevystupovala v žádném z panelů, prostě seděla spolu s desítkami dalších lidí a několik hodin na konferenci poslouchala a vstřebávala myšlenky a nápady, které tam ohledně EU a role Česka zněly. Ani netřeba dodávat, že byla jedinou političkou či politikem, kteří v publiku byli. A že by přitom čeští politici toto „nachytření“ potřebovali jako sůl! Platí to ovšem i o novinářích, ale ani jeden zástupce českých médií se neobtěžoval sednout si byť na chvíli do publika a poslouchat…
Prosvištíme si: Naše zájmy
Profesor Luuk van Middelaar, pravidelný přispěvatel do tohoto newsletteru, je jedním z nejžádanějších komentátorů dění v EU. Na zmíněném Prague European Summit dal HN rozhovor, v němž zdůrazňuje, že v zájmu evropských zemí není podporovat úplně cokoliv, co Izrael dělá a ještě udělá. Na to bychom doplatili především my. A státy EU přece musí na prvním místě chránit vlastní zájmy, nikdo jiný to za ně neudělá. Co nám hrozí, když budeme ke konfliktu v Gaze přistupovat se slepou jednostranností? Čtěte rozhovor.
Nelžeme si o Ukrajině
Můžeme dokola opakovat, že Ukrajina nad Ruskem zvítězí. Ale přání otcem myšlenky, to není strategie. Momentálně je prostě fakt, že ve válce je na tom lépe Rusko. Proč a co by musely EU a USA udělat, aby se to změnilo? Je to reálné? A dojde v příštích měsících na příměří? To vysvětluje Bruselský diktát, podcast mužské poloviny Ředitelů Evropy a Michala Půra. Uslyšíte i o klimatických aktivistech, kteří obsadili Filozofickou fakultu a 17. listopadu pochodovali na Národní třídě. To, co prosazují, je často velmi nebezpečné. Mnohem víc času bychom však měli věnovat nikoliv jim, ale kritice politiků, kteří mají moc. Protože v klimatu pořádně selhávají. Poslouchejte na Apple Podcasts, Spotify nebo sledujte jako video.
Malý zájem o munici
Evropská unie zřejmě nedodrží svůj vlastní slib dodat do března příštího roku milion nábojů na Ukrajinu, jak se zavázala letos na jaře. Hlavní důvod? Evropské zbrojovky nemají o zakázky pro Ukrajinu zájem. Dál se soustřeďují na mimoevropské klienty, které si musely najít v uplynulé dekádě, kdy o zbraně v Evropě nebyl zájem. EU vyčlenila miliardu eur na výrobu nové munice pro Ukrajinu a za půl roku se uzavřely kontrakty jen zhruba za čtvrt miliardy. Páky státu donutit soukromé firmy chovat se jinak jsou samozřejmě omezené. A jak do toho zasahuje „zelená“ legislativa EU? Psali jsme tady.
Šok v Nizozemsku?
Volby tam vyhrála krajní pravice se svým dlouholetým lídrem Gertem Wildersem. Jeho šance na sestavení vlády jsou mizivé, rozhodně ale není vyloučené, že Wilders bude součástí příští vládní koalice, nebo ji bude podporovat zvnějšku (což už v minulosti jednou nastalo). Dosavadní premiér Mark Rutte vládne už 13 let. V nizozemské politice končí, projevil ale zájem o post nového šéfa NATO. Nizozemsko je coby čistý přispěvatel do evropského rozpočtu a stát jasně podporující Ukrajinu (a to i vojensky) důležitým hráčem v řadě klíčových témat.
Ostře sledované: Rozum v Praze
Maďarská vláda doma rozjela jednu ze svých obvyklých kampaní proti EU plnou lží. Jde v ní hlavně o migraci a Ukrajinu. Mezitím se ve středu na Pražském hradě setkali prezidenti států visegrádské čtyřky. Česko teď, na rozdíl od minulosti, na maďarskou rétoriku nenaskakuje a prezidentský summit se zaměřil na výstavbu infrastruktury nebo financování různých projektů občanské společnosti. Tedy v zásadě na nepolitické záležitosti, v souladu s původním smyslem V4. „Chceme V4 jako platformu pro dobré mezisousedské vztahy,“ řekl k tomu vysoce postavený zdroj z okolí českého prezidenta. Časy, kdy se V4 tvářila jako monolit hájící jakési zvláštní hodnoty proti zkažené západní Evropě, jsou na české straně naštěstí pryč. Tedy aspoň do příštích parlamentních voleb.
Náš člověk v Libyi
Český diplomat, momentálně velvyslanec v Tunisku Jan Vyčítal, se stane novým šéfem speciální bezpečnostní mise EU (EU Border Assistance Mission, EUBAM) v Libyi. Vyčítal uspěl ve výběrovém řízení a stane se vůbec prvním zástupcem regionu střední a východní Evropy, jenž bude pomáhat libyjským úřadům v kontrole hranic. Na pozadí opět rostoucí migrace ze severu Afriky do Evropy jde o mimořádně strategický post. Vyčítal absolvoval policejní akademii a v minulosti se věnoval bezpečnostním otázkám Schengenu na Stálém zastoupení Česka při EU v Bruselu. V čele EUBAM Libye bude potvrzen začátkem prosince a na nový post nastoupí po Novém roce, zjistili Ředitelé Evropy.
Zvláštní protinožci
Koncem října zkrachovala jednání mezi EU a Austrálií o uzavření dohody o volném obchodu. Vyvolalo to údiv – s kým jiným by už se unie měla být schopná domluvit, když ne s jinou liberální demokracií? Do Prahy teď přijel vysoce postavený zdroj z Evropské komise a několika lidem včetně poloviny Ředitelů Evropy vysvětlil pozadí – vyjednávači se dohodli na možných kompromisech, vše bylo připravené na uspořádání schůzky na ministerské úrovni (protože finální kompromis musí v posledku potvrdit politici). Ale Canberra z ničeho nic přišla s novými požadavky ohledně vývozu svých zemědělských produktů. A australský premiér Anthony Albanese prakticky ihned poté rozhovory náhle přerušil s tím, že v jejich obnovení teď nevěří. Jde o hodně neobvyklý přístup, jehož důvody nejspíš leží na domácí australské politické scéně a s EU až tak nesouvisí.
Česká fraška kolem cen elektřiny. A Babišův „inovativní toastový chléb“ jsme vůbec nemuseli dopustit
Tak se to má dělat
Češi buď mohou přicházet s vlastními nápady, nebo (jako obvykle) jen čekat, co vymyslí ostatní – a pak si na to stěžovat. Pozitivním příkladem prvního přístupu je institut Europeum, který přímo v Bruselu s tamním renomovaným think-tankem European Policy Centre (EPC) založil pracovní skupinu k rozšíření EU. Její členové budou pravidelně hloubat nad tím, jak to udělat, aby se EU co nejdříve rozšířila, a zároveň jak by měla změnit své fungování. Podílet na této činnosti se mají i blízcí spolupracovníci Ursuly von der Leyenové, předsedkyně Evropské komise. Je naděje, že nápady, které vzniknou i za přispění Čechů z Europea, se dostanou hodně vysoko a ovlivní směřování EU.
Co si přečíst
• Společně proti elektroautům z Číny. EU a Británie nakonec neuvalí cla na své vozy, zákazník to pozná na ceně.
• Příměří? Humanitární pauza? Humanitární pauzy? Jak se vyznat v tom, co různé země světa chtějí po Izraeli a Hamásu. A co na to Česko.
• Jak zabránit přímé válce mezi Západem a Ruskem? Tady je návod od think-tanku DGAP.
Evropa podle…
Pavlína Janebová, ředitelka pro výzkum AMO
Zlomyslný vtip praví, že příští rok proběhnou v USA i v EU volby, z nichž jedny budou zcela zásadní pro budoucnost Evropy a v těch druhých budou zvoleni noví členové Evropského parlamentu. Navzdory nemístné nadsázce volbu amerického prezidenta v Evropě nelze podcenit. Například pokračování americké podpory Ukrajině je pro Evropu životním zájmem. Zatímco zahraniční politika Joea Bidena by byla víceméně konzistentní, u republikánů identifikují autoři článku ECFR tři širší zahraničněpolitické proudy – „restrainers“ by rádi, aby USA podporu Ukrajiny výrazně omezily a řešily radši domácí témata, „prioritisers“ zase tvrdí, že USA nemají v zahraniční politice kapacity na řešení ničeho jiného než Číny. „Primacists“ naopak vidí pomoc Ukrajině jako nutnou pro čelení Rusku a Číně. S ohledem na urgenci ruské hrozby – a zkušenost z minulého Trumpova prezidentství – je třeba, aby se Evropa důkladně připravila na všechny eventuality.
Co si poslechnout / Kam zajít
• Program na páteční večer: dorazte na živé vystoupení Bruselského diktátu, podcastu mužské poloviny Ředitelů Evropy a Michala Půra.
• Česká kultura v zahraničí nikoho nezajímá, říká světový bohemista. A vysvětluje, proč je to vlastně dobře.
• Může EU něčeho dosáhnout v konfliktu v Gaze, jak by měla uplatnit svůj (omezený) vliv?
Tečka podle Kateřiny Šafaříkové
Je jasné, že premiér nemůže komentovat všechno, protože by pak nedělal nic jiného. Jenže výročí ukrajinského Majdanu není úplně zanedbatelný moment. Pokud bychom šli v čase nazpátek, prvopočátek Putinova rozhodnutí napadnout Ukrajinu bychom našli právě tam, na hlavním náměstí v Kyjevě večer 21. listopadu 2013. Tisíce Ukrajinců se tu sešly protestovat proti Janukovyčovu nenadálému – Putinem instruovanému – úhybu od podpisu asociační dohody Ukrajiny s EU. Několikaměsíční série mnohdy brutálně potlačovaných protestů nakonec vedla ke svržení Janukovyčovy vlády a podpisu dohody. Deset let od počátku Majdanu připomněli tento týden mnozí politici a političky, analytici a další. Premiér Petr Fiala ale ne, na rozdíl od zdravice českým fotbalistům, blahopřání novému lucemburskému premiérovi nebo staronovému španělskému a navzdory tomu, že Fiala Ukrajinu podporuje. Možná by si premiér měl, i na pozadí „aféry Nutella“, svůj PR tým včetně lidí na sociální sítě trochu srovnat.
