Vždycky byl přítelem improvizace a toho, co mu zrovna naskočí. „Třeba ve Vídni, když dal Martin Procházka vítězný gól při mistrovství světa proti Kanadě, tak ze mě zcela spontánně vypadlo ‚dotkli jsme se hokejového nebe‘,“ vzpomíná na svou legendární hlášku sportovní komentátor Petr Vichnar. Emoce podle něj do komentování rozhodně patří, ale nesmí se to s nimi přehánět.

Stálým členem redakce sportu ještě Československé televize se stal už v roce 1978. Od té doby Vichnar odvysílal stovky hodin přímých přenosů z olympijských her, mistrovství světa i hokejové ligy. Nedávno oslavil sedmdesátiny, a i když už je v důchodu, Branky, body, vteřiny neopustil. „Chvilku mi trvalo se dostat do polohy, abych se uměl dívat na sport jako divák,“ přiznává novinář. 

A vzpomíná, jak složité je si zapamatovat jména a čísla stovek hráčů například při mistrovství světa v hokeji. „Na čísla navíc vždycky nevidíte. Takže je potřeba si pamatovat třeba i to, jak kdo drží hokejku, nebo nějaký jiný znak daného hráče. Samozřejmě u všech dvou set hráčů to nejde poznat, ale během několika dnů se nám to vždy podařilo,“ popisuje Vichnar.

V rozhovoru také přiznává, že ačkoliv patří ke klidnějším komentátorům, byly chvíle, kdy si emoce nezvládl odpustit – a to ještě v době socialismu. „V minulém režimu, když jsme hráli třeba se Sovětským svazem, jsme v sobě každý měl takovou malou cenzuřičku. Ale já jsem na to tenkrát nehrál a zařval jsem si s velkou chutí,“ vzpomíná na mistrovství světa v roce 1985 a gól Vladimíra Růžičky, který tehdy přispěl k porážce SSSR. „Zakřičel jsem tak, že mi o přestávce přišli vynadat,“ směje se komentátor.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.