Ve věku 76 let zemřela v Praze zpěvačka Yvonne Přenosilová, která byla tváří kapely Olympic a hvězdou české pop-music 60. let minulého století. Radiožurnálu to potvrdil Radko Kubičko, který s ní pracoval v rádiu Svobodná Evropa. Přenosilová se svým ikonickým syrovým sexy hlasem proslula hity Boty proti lásce, Tak prázdná či Sklípek. Zpěvačka rovněž spolupracovala s pražským divadlem Semafor a vystupovala v zahraničí. Ve Velké Británii vydala svůj singl When my baby cries.
V roce 1963 si jí jako šestnáctileté dívky všiml při natáčení Formanovy režijní prvotiny Konkurs korepetitor Semaforu Karel Mareš a přizval ji ke spolupráci se skupinou Olympic. Tehdy zaujala nahrávkou Roň slzy s textem Jiřího Štaidla. Díky ní se Přenosilové přezdívalo také česká Brenda Lee, protože zmíněná píseň byla z jejího repertoáru. Od podzimu 1965 byla členkou nově vzniklého divadla Apollo, kde působil například Karel Gott, Pavlína Filipovská či Karel Hála. Zde Přenosilová uplatnila také svůj komediální talent.
Její kariéru zastavil srpen 1968, kdy jako jedna ze signatářek manifestu Dva tisíce slov emigrovala několik dní po sovětské invazi do Mnichova. V Německu pak pracovala jako pozemní letuška, v cizině se také vdala. V zahraničí vystoupila už jen na několika koncertech pod jménem Silová. Do rodné země se vrátila až po roce 1989. Zde začala působit v řadě rozhlasových stanic i České televizi, spolupracovala také s Karlem Krylem.
Přenosilová byla považována za průkopnici českého rhythm and blues a rock-and-rollu, uvádí server Novinky.cz, který vyzdvihuje i její další hity jako Roň slzy, Zimní království nebo Mně se líbí Bob. Kromě hudby se Přenosilová věnovala také filmům, kdy si zahrála třeba v Konkursu nebo Kulhavém ďáblu. Po sametové revoluci vystoupila v roce 2001 ve snímku Rebelové.
Někdejší slavná zpěvačka žila v Praze na Žižkově a svůj byt, který v posledních letech kvůli nemoci prakticky neopouštěla, nazývala mysem Dobré naděje, nikdy v něm nic neměnila. „Nikdo mi to nevěří, ale já vážně žádnou muziku doma neposlouchám. Když večer přijdu, zapnu si debilizátor, jak televizi říkával Karel Kryl, aby na mě někdo zdálky mluvil. Sousedi si se mnou užili – celý rok museli do omrzení poslouchat árie z Rusalky. Můj ječák stěny neunesou,“ napsala v roce 1999 v časopise Reflex.
