„Je potřeba mít schopnost odosobnit se, nehrát to a mluvit srozumitelně. Chtěla jsem, aby můj hlas působil zklidňujícím dojmem. Budu se teď cítit jako stará manželka, která přenechává své místo mnohem mladší milence,” říká Dagmar Hazdrová, která po 26 letech končí s namlouváním hlášení do pražských autobusů a tramvají. Její hlas ale znají z Československého rozhlasu i pamětníci srpna 1968.