Jeden den na Hlavním nádraží: Dobrovolníkům dochází dech, příliv uprchlíků ale nebere konce

Halou hlavního nádraží se rozezní megafon. „Všichni na nástupiště jedna. Za deset minut přijíždí vlak se sto padesáti lidmi,“ hlásí koordinátorka Thuy z neziskové organizace Iniciativa Hlavák. Zdaleka ne všichni dobrovolníci se nachází v dosahu megafonu. Ti, kteří ano, se rozestavují v drobných skupinkách na nástupiště. V každé skupině je alespoň jeden tlumočník, dobrovolníci bez jazykové výbavy drží ceduli s nápisem „Pobyt v Praze“ v azbuce.

Jedním z tlumočníků je i Rony, který se narodil na Ukrajině, ale v Česku žije od čtyř let. „Na Ukrajině – převážně v Kyjevě – žije část mojí rodiny. Dobrovolnická činnost je pro mě tudíž osobní. Pracuji jako kurýr a mezi směnami pomáhám tady,“ vysvětluje.

O pár chvil později už se otevírají dveře vagonů, z nichž se valí skupinky lidí. Část dobrovolníků zvedá ceduli nad hlavu a Rony svolává přijíždějící k sobě. Přibíhá starý pán s holí, jeho žena a zhruba šestnáctiletý mladík. Za sebou táhnou kufry. „Potřebujeme do Českých Budějovic. Jede nám to za patnáct minut,“ říká prošedivělý senior. Při představě, co by je v okolním chaosu čekalo cestou k pokladnám, „odstaví“ Ronyho kolega příchozí v chodbě vedoucí na nástupiště a běží jim pro lístek. Za chvíli se přiřítí zpátky i s jízdenkou. Do odjezdu vlaku zbývá osm minut. Naštěstí se vše podaří a za chvíli už sedají uprchlíci do dalšího vlaku s lístkem v ruce.