Jak si za koronaviru udržet rodinnou pohodu a fungující vztah? Slevte ze svých nároků a zmrazte, co se dá

Ještě měsíc a bude to rok, co do Česka dorazil covid-19 a většinu z nás nečekaně zavřel doma a donutil nás prát se s výzvami, které jsme do té doby často ani za výzvy nepovažovali. Dlouhodobá práce z domova a domácí vzdělávání dětí se podepisují hlavně na domácí pohodě rodin, které z domácích i mezinárodních průzkumů vychází jako ty nejzranitelnější jednotky, co se duševního zdraví týče. "Koronavirus testuje každého z nás, a pokud jsme sami se sebou neuměli být a pracovat v časech blahobytu, většinu z nás to krize nenaučí. Místo toho si svou emoční nádobu vyléváme do těch nejbližších vztahů. Je to nejrychlejší a nejjednodušší, ale uhýbáme tím před hlubším problémem," říká vztahová a rodinná koučka Paula Fassati. To nejlepší, co teď podle ní můžeme všichni udělat, je slevit ze svých nároků a své vztahy zakonzervovat a počkat, až se to nejhorší přežene. 

Podle mezinárodního srovnání, které o životě s covidem-19 dala dohromady agentura Kantar, patří rodiny s malými dětmi a školáky k nejohroženějším skupinám co se týče dopadů na duševní zdraví. Podle prognózy Nadade Sirius a agentury Median pak hrozí v důsledku protikoronavirových opatření v českých domácnostech nárůst domácího násilí. Co nám to o aktuálním fungování rodin a rodinných vztazích říká? 

To, co koronavirus podrobuje zkoušce, je především psychika každého z nás. Ne tolik vztahy jako takové, na těch se "jenom" ukazuje, jak to máme sami v sobě, co jsme schopní zpracovat a co ne a jak ty frustrace házíme na druhé. Problém je, že koronavirus je přepadovka, na kterou se nikdo nechystal a trvá už strašně dlouho. Nejen v krizích je naše psychická pohoda závislá na našich vnitřních zdrojích, které nám ukazují cestu a dodávají energii. O některých víme, jiné jsou hluboko skryty. Odhalit tyto zdroje a být se sebou v kontaktu je důležitým úkolem každého z nás. Abychom byli v souladu v tom, co děláme, s tím, co cítíme a co si o tom všem myslíme. Každý čerpáme jinde, někomu pomáhá být víc sám, někdo sportuje, jiného dobíjí kontakt s ostatními, někdo se svými zdroji vůbec pracovat neumí a může je nalézt v procesu psychoterapie. A právě naše schopnost takové zdroje aktivovat a využít je se přelévá do našich vztahů. Zvlášť rodiče mají teď míň prostoru i času si své zdroje pěstovat a čerpat z nich, proto se tak často mohou cítit frustrovaní.