Poslední žijící Čech v RAF Emil Boček pokřtil knihu o svém životě. Nechtěl jsem, aby se o mně psalo, ale nemůžu za to, že to někdo udělal, říká

Emil Boček, poslední žijící český letec sloužící v Britském královském letectvu za druhé světové války, v úterý pokřtil knihu s názvem Strach jsem si nepřipouštěl, která vypráví jeho životní příběh. Vyšla k jeho únorovým 95. narozeninám. Boček v kapitulní síni brněnské Vojenské nemocnice prohlásil, že knihu v den svých narozenin dočetl a je to věrně zapsané vyprávění. S chutí vzpomínal, jak se třikrát narodil, a vtipkoval, jak se jednou vrátil z Bruselu na domovské letiště, kde už ho považovali za mrtvého.

Boček sloužil nejprve jako mechanik u 312. stíhací perutě a v závěru války od října 1944 se stal pilotem-stíhačem u 310. stíhací perutě. Z domova odešel tajně v 16 letech v roce 1939. Dostal se do Bejrútu a zúčastnil se bojů ve Francii v létě 1940. V září téhož roku ve Velké Británii absolvoval pilotní výcvik a byl přijat k Royal Air Force. Další výcvik prodělal v Kanadě a do konce války měl na kontě 26 operačních letů. Z letectva odešel v roce 1946.

Po válce si otevřel opravnu motocyklů a opravoval je i po únorovém převratu. Od roku 1958 dělal soustružníka ve Výzkumném ústavu Československé akademie věd. O jeho životě vznikl v roce 2012 film Nezlomní, v roce 2010 dostal od prezidenta Václava Klause Řád Bílého lva. Narodil se v brněnské městské části Tuřany a nyní žije v Bystrci, která po něm předloni pojmenovala jednu z nových tramvají.

Boček na křtu mimo jiné prohlásil, že je obyčejný člověk. "Nechtěl jsem, aby se o mně někde psalo, ale když už to někdo napsal, já za to nemůžu," prohlásil. Autorem knihy je historik Jiří Plachý a vydavatelem brněnské nakladatelství Jota.

V krátké řeči Boček připomněl, jak se třikrát narodil. "Poprvé to bylo normálně. Podruhé jsem měl po startu havárii, což obyčejně končí smrtí, a já z toho vyšel dobře. A jednou jsem se vracel kvůli poruše motoru a už jsem myslel, že budu skákat do (Lamanšského) kanálu, ale v listopadu se mi nechtělo do studené vody," usmíval se Boček. Motor letadla nechtěl naskočit, tak ještě chvíli čekal na příhodnější příležitost vyskočit, až motor nakonec chytil a trochu fungoval. "Doletěl jsem až na letiště. V hangáru na nic nepřišli, ale vrchní mechanik propíchl benzinový filtr a vyvalilo se z něj bahno," popsal Boček.

Vyprávěl také o své domnělé smrti, když přistál na letišti v Bruselu a měl se okamžitě hlásit na řídicí věži, aby o něm letiště podalo zprávu na jeho domovské letiště v Anglii. Jenže mu praskla pneumatika, odtáhli ho traktorem a na věž se nedostal. A na novou pneumatiku musel čekat tři dny. "Tak jsme si tam debužírovali, a když jsem se vrátil, tak se všichni divili, co tam dělám, že už mě prohlásili za mrtvého, protože jsem se nehlásil," vyprávěl Boček. "Válku přežil, kdo měl štěstí. A já ho tedy asi měl," dodal.