"Ve škole nám tvrdili, jací jsou to naši velcí bratři, tak jsme přemýšleli, jak je možné, že nás zradili," vzpomíná na sovětskou okupaci v srpnu 1968 umělkyně Dáda Libánská. Její příběh v disentu začal podobně jako u dalších odpůrců a odpůrkyň režimu právě dnem, kdy vojska Varšavské smlouvy vstoupila na území tehdejšího Československa a okupovala ho více než dvacet následujících let. Po 21. srpnu 1968, od kterého v pondělí uplynulo 49 let, se k disentu připojila i literární historička Marie Rút Křížková, jejíž otevřené prohlášení proti invazi odvysílal rozhlas, kvůli čemuž přišla o práci učitelky. Nebo zpěvačka Marta Kubišová, která pár dní po zahájení okupace nazpívala pro televizní seriál píseň Modlitba pro Martu, kvůli které nemohla do roku 1989 veřejně vystupovat.
Okamura si vypískání u rozhlasu zasloužil. Důvody jsou hned dva a jeden pádnější než druhý
Obecně se jistě všichni shodnou, že na pietním aktu se pískat nemá. Pieta je uctění památky a k té patří důstojné ticho. Jenže tak jako všechno, i toto obecné pravidlo má své „jenže“. Jak se tedy dívat na pískot, který si vysloužil při...
Komentář Petra Honzejka
24. 8. 2026 ▪ 4 min. čtení
