Chodit do práce se musí lidem vyplatit, říká Marksová. Vláda v příštím roce nezvýší životní minimum

Životní minimum od ledna 2016 nestoupne, na dosavadní úrovni zůstane také existenční minimum. Vláda se totiž i letos rozhodla nevyužít svého práva na jejich zvýšení. HN to potvrdil Jiří Vaněk z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí. Po růstu částek, které se naposledy měnily od ledna 2012, volali zejména odboráři.

Podle zákona může vláda zvýšit životní a existenční minimum, pokud náklady na výživu a ostatní základní potřeby stouply od posledního zvyšování o více než pět procent. Přestože index spotřebitelských cen za toto období stoupl o 5,4 procenta, využila vláda toho, že jde pouze o možnost, nikoliv povinnost.

"Chodit do práce se musí vyplácet více, než brát sociální dávky a nepracovat," říká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová(ČSSD). "Rozhodnutí padlo po zvážení řady ekonomických a sociálních faktorů. Hlavním argumentem pro zachování současné výše byl rozdíl v příjmech mezi pracujícími a těmi, kteří nepracují," dodává Vaněk.

Českomoravská konfederace odborových svazů požadovala tato minima zvýšit. "Chceme, aby se zastavil loňský nárůst chudoby a došlo k jejímu omezení. Máme přitom stejný cíl - udělat vše pro to, aby bylo více motivační pracovat, ale volíme k tomu jinou metodu: ne zastavení růstu životního minima, ale výrazné zvýšení mezd," uvedl před několika dny šéf konfederace Josef Středula.

Životní minimum představuje částku, která by měla stačit na jídlo a základní potřeby kromě bydlení. Základní částka pro jednotlivce je 3410 korun měsíčně. Pokud v domácnosti žije více osob, může první dospělá osoba v domácnosti dosáhnout na 3140 korun, druhá a další osoba 2830 korun, pro nezaopatřené děti pak platí nižší částky podle věku.

Z násobků minima se stanovuje hranice příjmu, která je rozhodující pro nárok na některé státní stávky – porodné či přídavek na dítě.

Existenční minimum nyní činí 2200 korun za měsíc. Je definováno jako minimální hranice peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití.