Národní galerie v Praze (NG) se odvolala proti rozhodnutí soudu, podle něhož by měla církvi vrátit obraz Madony z Veveří, uvedla mluvčí NG Tereza Ježková.

Spor o obraz se k soudu dostal poté, co NG odmítla středověkou památku římskokatolické církvi vydat na základě její žádosti podané v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi.

"NG je přesvědčena, že stát po celé rozhodné období byl a nadále je právoplatným vlastníkem obrazu," stojí v tiskové zprávě NG.

NG uvádí, že pokud vůbec došlo v případě Madony z Veveří vůči církvi k majetkové křivdě, stalo se tak v období první republiky.

Dílo bylo v polovině 14. století objednáno pravděpodobně pro kapli hradu Veveří u Brna, je připisováno malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Celá historie obrazu není známa, nejpozději v 18. století ale visel v kapli Matky Boží poblíž Veveří, která patřila majitelům panství a spravuje ji farnost ve Veverské Bítýšce; ta obraz nyní žádá vydat. Kaple byla po letech sporů v roce 1887 zapsána do pozemkových knih jako majetek tehdejšího majitele veverského hradu.

Dědic panství Mořic Arnold de Forest - Bischofsheim patřil po roce 1918 k odpůrcům pozemkové reformy. Československý stát v roce 1925 odkoupil všechen baronův nemovitý i movitý majetek včetně čtyř kostelů a kaple na Veveří.

Stát se zavázal nadále vykonávat patronátní právo vůči nabytým církevním stavbám. Jejich správa připadla Ústřednímu ředitelství státních lesů a statků. Farnost ve Veverské Bítýšce počátkem 30. let vznášela na obraz nárok. Spor o vlastnictví ale nebyl rozhodnut a od té doby podle NG archivy nepodávají zmínku o tom, že by se církev znovu snažila dospět k jeho dořešení.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že NG musí obraz farnosti Veverská Bítýška vydat, NG s tím nesouhlasila. Podle jejího názoru se nepodařilo bez pochyb prokázat vlastnictví díla.

Podle galerie obraz nespadá pod zákon o restitucích, který napravuje křivdy způsobené komunistickým režimem v letech 1948-1989, protože byl ve vlastnictví státu před tímto obdobím.

Církev zase argumentovala tím, že neexistuje od poloviny 18. století do roku 1958 dokument, podle kterého by o toto dílo přišla.

"Případná křivda by šla na vrub nejednoznačnému výkladu kupní smlouvy z roku 1925. Podle Národní galerie taková křivda nemůže být odčiněna na základě zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

S ohledem na složitost celé kauzy a na fakt, že v případě nabytí právní moci půjde o průlomový a jednoznačně precedentní rozsudek, je NG jako organizace pověřená řádně hospodařit se státním majetkem přesvědčena, že je nutné, aby věc přezkoumaly i soudy vyšších instancí," uvedla NG. 

Podle soudu byly podmínky pro vydání obrazu splněny, církev prý prokázala, že obraz patří do jejího vlastnictví a zároveň spadá pod restituční zákon. NG by zároveň měla církvi zaplatit zhruba 82 tisíc korun jako náklady za právní zastoupení ve sporu.

NG v rámci současného majetkového vyrovnání státu s církvemi vydala tři významná díla či soubory děl - Vyšebrodský oltář, dva obrazy Petera Paula Rubense a části Puchnerova oltáře. Všechna díla ale na základě dohody zůstala v expozicích NG.

U soudu by mohly skončit i další sporné žádosti o vydání majetku. Žaloby připravují či již podaly například některé řády, které se dožadují vydání nemovitostí.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist