V počátcích několikaletého procesu, během něhož se církve stanou ekonomicky nezávislými na státu, jsou katolické diecéze se svým hospodařením v červených číslech. Nemovitý majetek stát vydává pomalu, finanční náhradu za majetek, který nelze vydat, církev investuje. V Plzeňské diecézi investovali celých 85 milionů Kč, které v prvním roce výplaty náhrad dostali.
"Do budov a oprav, koupili jsme i několik činžovních domů a parcelu, na které bychom chtěli stavět malometrážní sociální byty," řekl plzeňský biskup František Radovský. "Jsme ve ztrátě, pokud se zaplatí odpisy, jsou ve ztrátě všechny diecéze," dodal.
Proti obecné představě, že církev získá v rámci restitucí nemovitý majetek, jehož správa či prodej jí finančně zajistí budoucnost, diecéze spoléhají spíš na investování peněz. "Moc velký majetek nezískáme, je to nějakých 500 až 700 hektarů polí a lesů, musíme proto především zhodnotit finanční náhradu, aby byly zdroje budoucího zabezpečení církve," uvedl biskup. Z restitucí odhaduje zisk řádově do pěti milionů korun.
Památkáři se nastěhovali na zámek v Kroměříži, teď ho zřejmě vrátí církvi - čtěte ZDE
KSČM a Úsvit neuspěly ve sněmovně s církevními restitucemi. Poslanci schůzi odmítli - čtěte ZDE
Lesní hospodaření jsou však podle Radkovského "dlouhé peníze", zisk z něj odhaduje nejdříve za 15 let. Plzeňská diecéze však ročně na svůj provoz potřebuje 80 až 90 milionů. Loni mělo plzeňské biskupství výnosy přibližně 70 milionů, z toho 79 procent byly státní dotace, asi devět procent zisk z nájemného a sedm procent dary a sbírky. Náklady ale činily 73,5 milionu.
Podle Radkovského není pravdou, že by Češi byli nejvíce sekularizovanou společností v Evropě. Lidé i kvůli historické zkušenosti nemají obecně důvěru v instituce, společnost je ale podle něj otevřená. Jako příklad dává sbírku na nové zvony pro plzeňský chrám sv. Bartoloměje, v níž se od dárců shromáždilo osm milionů korun a žehnání zvonů přihlížely 18. listopadu tisíce lidí.
Církve dostanou druhou splátku
Koncem roku dostanou církve zahrnuté do zákona o majetkovém vyrovnání druhou splátku finanční náhrady. Z dvoumiliardové sumy největší podíl připadá katolické církvi. Část peněz jde do speciálně zřízeného fondu, část jednotlivé diecéze investují. Církve plánují investice do veřejně prospěšných projektů - v tom ale čekají na nutné dohody se státem, řekl generální sekretář České biskupské konference (ČBK) Tomáš Holub.
Oblasti, kterým se chce katolická církev věnovat, jsou školství, sociální a zdravotní. Například Charita ČR byla obnovena záhy po revoluci a je mimo jiné průkopníkem zdejšího hospicového hnutí.
Vznik církevních škol umožnil školský zákon už v roce 1990, nyní ale ministerstvo školství s odkazem na restituce zvažuje, že církevním (a soukromým) školám přestane vyplácet dotace na provoz, ve hře je 400 milionů korun. Podle kritiků by to mohlo vést k zániku řady škol, z nichž některé se věnují handicapovaným a sociálně znevýhodněným dětem. Případný výpadek peněz by ale církevní školy podle plzeňského biskupa Františka Radovského určitě nenahrazovaly zaváděním školného. "To by musely odejít chudší děti, to nechceme," říká.
V oblasti sociální a zdravotní církve věří, že se jim podaří uzavřít potřebné dohody se státem. Katolíci chtějí zřizovat hospice i nemocnice, stát by však měl, tak jak je tomu v dalších zemích, přispívat na jejich provoz. V případě zdravotnictví jde zejména o úhradu zákroků od pojišťoven. V sociální oblasti církev deklarovala, že je připravena, až to umožní zákony, investovat ročně stovky milionů do sociálního bydlení a na přípravě zákona se podílí.
Většina vrácených památek je zanedbaná
Církve chtějí participovat se státem i na obnově kulturního dědictví. Církevní subjekty mohou jako kterýkoli jiný vlastník žádat o dotace z veřejných zdrojů. Zatímco památkové programy ministerstva kultury na církev pamatují, krajské úřady podle Holuba dotace krátí s odkazem na restituce. Drtivá většina nemovitých památek, jež stát církvi vrací, je ale poznamenána dlouholetým zanedbáváním péče o ně. V Plzeňské diecézi je dnes z celkového počtu 480 více než stovka ohrožených kostelů v různém stadiu devastace.
Příspěvek od státu, který pokrývá především platy duchovních, se bude postupně snižovat a skončí v roce 2030. Samostatně začnou církve hospodařit v roce 2043, kdy skončí třicetiletá lhůta vyplácení finanční náhrady. Pro státní finance je nový model financování církví výhodnější, neboť znamená zrušení mandatorního výdaje, který by se v budoucnu stále zvyšoval. Ani dnešní platy duchovních nejdou z daní obyvatel, ČBK uvádí, že do státního rozpočtu z majetku, který byl církvím zabaven, plynou ročně přibližně čtyři miliardy korun.
Platy kněží budou v novém modelu hradit biskupství za finanční spoluúčasti farností. Podle Holuba budou diecéze mezi sebou vzájemně sdílet své hospodářské výsledky, diecéze ve většině případů již zveřejňují své výroční zprávy.
Majetek a možné zisky diecézí se regionálně liší, s ohledem na historii či množství věřících. Některé diecéze jsou schopné už dnes se z 50 procent financovat samy ze sbírek věřících a z výnosů svého hospodaření. I proto ČBK říká, že hospodaření katolické církve se bude řídit principem subsidiarity a solidarity a účet, který zřídila u banky, zahrnuje fond investiční, rezervní a právě solidární, z nějž budou podporovány ekonomicky slabší diecéze.
