ČSSD potřebovala peníze na volby. Všichni věděli, o jaké objemy jde, tvrdí Rath

Ve čtvrtek to bylo přesně rok a půl od chvíle, kdy si detektivové přišli k domu Kateřiny Pancové v Rudné u Prahy pro Davida Ratha. "Jdeme na to, už jde," zní na nahrávce hlasy připravených policistů přesně ve 20:15 v pondělí 14. května 2012.

Od pondělí je bývalý poslanec a hejtman Středočeského kraje doma z vazby. Stále opakuje, že o sedmi milionech ukrytých v krabici od vína neměl tušení. "Nezapomínejte, že se s paní doktorkou Pancovou známe dvacet let. S doktorem Kottem méně. Dovedu si představit, že to mohlo být něco jako: Uděláme mu radost a překvapíme ho," tvrdí v rozhovoru pro Hospodářské noviny a IHNED.cz.

Zároveň poprvé podrobně mluví o tom, že pro něj Pancová i její partner Petr Kott sháněli peníze na volební kampaň ČSSD.

Pořád platí, že vám těch sedm milionů podstrčili policisté?

To jsem nikdy neříkal.

U soudu jste řekl, že jste tu krabici od vína při zatýkání ztratil z dohledu a že je možné, že ty peníze vám tam někdo dal. Z logiky to museli být policisté.

Pořád je to tak, že jsem tu krabici deset minut nesledoval. Je to i logické, protože vyjdete na ulici, přemýšlíte o něčem jiném a najednou vás obstoupí a řeknou, že jste zatčen, tak je to takový šok, že přestanete vnímat okolí. Říkáte si, jestli je to legrace, jestli je to pravda, co to má vlastně znamenat – mozek prostě do značné míry vypne, soustředíte se na komunikaci s těmi lidmi a nevnímáte, co se děje kolem. Já jsem tu krabici odložil, byla ode mě kousek, a nevím, jestli s ní někdo něco dělal.

U soudu záznam z policejní kamery vyloučil, že by s tou krabicí mohl někdo hýbat.

Jsou dokonce dva záznamy. Na jednom běží čas a nemá krabici zachycenou asi deset minut. Není tam vůbec vidět. Pak přišel státní zástupce s jiným záznamem, kde také není vidět, ale je z jiného úhlu a bylo by dost obtížné s ní něco udělat. Ale tam zase chybí to časování, takže není jasné, jestli někdo nějakou minutu nevystřihnul. Nechci, aby to vyznělo, že mi do ní ty peníze dala policie. Nikoho jsem neviděl a nechci nikoho osočovat. Jen konstatuju, že deset minut jsem nevnímal úplně přesně, co se děje.