Chybí nám lidé v terénu, nemáme čas se věnovat nezaměstnaným, říká šéfka úřadu práce

Počet nezaměstnaných dosáhl na konci července 551 096 lidí, což je o více než 10,5 tisíce osob víc než v předcházejícím měsíci. Nastoupit do zaměstnání se ale podařilo necelým 17 tisícům lidí. Pro novou generální ředitelku Úřadu práce Marii Bílkovou žádné dobré zprávy.

Úřady práce patří k institucím, na které se obyvatelé Česka obracejí nejčastěji. Zároveň mají jednu z nejhorších pověstí. Změní se to?

Bohužel tomu tak je a já bych to skutečně chtěla se svými kolegy změnit. Úřady práce prošly velkou reorganizací, změnami, které se týkaly absolutně všeho. Téměř se vytratil původní záměr, kdy byly koncipovány jako místo, kde se setkávají uchazeči o zaměstnání s požadavky a představami zaměstnavatelů a úřad práce je někdo, kdo jejich očekávání má sladit dohromady. Úřady se výhradně soustředily na výplatu nepojistných sociálních dávek a podporu v nezaměstnanosti.

Změny se týkaly kompetencí, personálu, organizace, vybavení informačními systémy. O tom, do jaké míry byly připraveny a čím vším ovlivněny, už se popsalo hodně papíru, my se teď potýkáme s těmi výsledky. Je to tak, že pro úřady práce je absolutně zásadní fungování informačních systémů, pro jejich výkon směrem ven vůči klientům, a při tak velkém rozsahu a složité organizační struktuře je to zásadní i pro jejich vnitřní provoz a fungování. Což samozřejmě klienta vůbec nemusí zajímat.

Ale já musím říct, že jsem je shledala ve stavu, kdy nefunguje ani jedno. Ani směrem ven, ani směrem dovnitř. To musíme řešit v první řadě a přitom to není v rukách úřadu práce, ale ministerstva práce.

Jaká je chybovost systému, na nějž úřady práce přešly začátkem loňského roku?

Na to se těžko odpovídá, protože problém není pouze v té chybovosti. Velmi zjednodušeně: problém je v tom, že informační systémy nejsou vzájemně provázané, takže jejich obsluha je velmi pracná. Vzhledem k tomu, že pokud pracovník rozhoduje o jedné dávce, potřebuje znát situaci klienta a jeho rodinných příslušníků i v ostatních dávkových systémech. A protože systémy spolu nekomunikují, tak se musí do každého přihlašovat zvlášť, provázanost je naprosto minimální.

Další věc, která ztěžuje práci se systémy, je nevstřícnost vůči uživatelům. Systémy vyvíjí a dodává několik firem a každá jim dává svůj vzhled a standard obsluhy. Když úřednice překlikává z jednoho do druhého, musí si vždycky uvědomit, že musí vyplnit jiné „okno“ než v předchozím systému, což samozřejmě strašně zdržuje.