Generál zima. Počasí škrtalo plány velitelů na obou stranách fronty

„Všude bylo moře sněhu, těžká technika se mohla pohybovat jen po cestách. Sověti nás obcházeli z boků,“ vzpomínal nacista Kurt Meyer na boje u Charkova v březnu 1943. Ačkoliv bývá 2. světová válka označována jako „válka motorů a zdrojů“, mělo na události před sedmdesáti lety klíčový vliv počasí.

7. listopadu 1941 slavil Sovětský svaz svůj nejdůležitější svátek: Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Výročí úspěšného převratu, který vynesl komunisty v Rusku k moci. Tradičně se v tento den na Rudém náměstí v Moskvě konala vojenská přehlídka. 

Dobové záběry ukazují vojáky v zimních uniformách pod šedivou zimní oblohou. Německou armádu dělily od Kremlu, pod jehož hradbami se vojenská paráda konala, jen desítky kilometrů a chystala se k závěrečnému náporu.

Obrana Moskvy v roce 1941

Původní plán bleskově porazit Sovětský svaz ve stylu blitzkriegu se nedařil naplnit, wehrmacht měl poslední šanci a zároveň jej tlačil čas.

Zbraně nefungují, palivo mrzne

Půda rozbahněná podzimními dešti po ochlazení ztuhla a zatím nenapadl sníh, který by tankům a další technice bránil opustit silnice. Jenže v noci po přehlídce na Rudém náměstí začalo sněžit – dřív než obvykle. Teplota 12. listopadu klesla na 15 stupňů pod nulou a příští den dokonce na -22 stupňů.