Teď už se tomu ani nechce věřit, ale když letos v dubnu oznamoval Mirek Topolánek jméno nového premiéra, ani pořádně nevěděl, kde pracuje.

"Já navrhnu prezidentovi, aby jmenoval novým předsedou vlády inženýra Jana Fischera, kandidáta věd, toho času ... předsedu statistického ... nebo ... (Topolánek se ohlíží pro pomoc) ... předsedu statistického úřadu." Takhle se země dozvěděla v přímém přenosu, kdo ji v dalších měsících povede.

ODS ani ČSSD se netajily tím, že do čela úřednického kabinetu hledaly člověka, který jim nepřeroste přes hlavu, člověka bez politických ambicí, člověka smířeného s rolí loutky v politických rukou.

Překotné události kolem výběru kandidáta na eurokomisaře ale ukazují, že bývalý šéf českých statistiků "své stvořitele" zaskočil. Svým způsobem jim začíná přerůstat přes hlavu a vypadá to, že by se jej po půl roce raději elegantně zbavili.

Ohrožení politici

Brusel je jako odkladiště ideální. Předseda ODS o víkendu řekl, že jediným adeptem na lukrativní místo v Bruselu, na němž se občanští demokraté shodli se socialisty, je Jan Fischer. A to i za cenu toho, že se bude muset najít nový premiér.

Ve skutečnosti existuje řada jmen, na nichž by se pravice s levicí dokázaly protnout, ale chybí k tomu vůle. Třeba Jan Švejnar, nestraník a kandidát zelených na eurokomisaře, by vyhovoval všem. Sociální demokraté o něm svého času také přemýšleli jako o vyslanci k Evropské komisi, často navíc spolupracuje s jejich think-tankem - Masarykovou akademií. S Topolánkovou stranou ho zase pojí víra v ekonomický liberalismus a pravicový pohled na svět.

Zatímco Švejnara ale není třeba se zbavovat, vyslat Fischera daleko od Prahy by se mohlo hodit jak ČSSD, tak jejímu soupeři.

Fischerovi věří přes 80 procent lidí 

Mezi politiky ČSSD není žádným tajemství, že Jiřího Paroubka znervózňuje rostoucí obliba premiéra. S Janem Fischerem je podle posledních průzkumů spokojeno přes osmdesát procent Čechů, což je rekordní výsledek posledních několika let. A pro politika Paroubkova typu, který na výzkumy veřejného mínění velmi dá, je to jednoznačný signál, že vedle zavedených lídrů roste nová osobnost.

Podle informací HN to byl ale Mirek Topolánek, kdo přišel s tím, aby se českým eurokomisařem stal Fischer (přitom ještě před pár týdny tvrdil, že ten to určitě být nemůže, protože musí vést vládu). I pro ODS je totiž rekordní podpora úřednického kabinetu starostí.

Čím víc budou lidé fandit a souhlasit s kroky týmu kolem Jana Fischera, tím víc budou klesat jejich sympatie k velkým partajím, které nestandardní politickou situaci zapříčinily.

Tím, kdo by mohl z Fischerovy obliby nejvíce profitovat, jsou menší strany, hlavně pak středopravicový "nováček" TOP 09. Právě partaj vedená exministry Karlem Schwarzenbergem a Miroslavem Kalouskem zatím vystupuje jako nejagilnější obhájce vládní práce. Přitom se na vzniku kabinetu odpadlíci od lidovců nijak nepodíleli.

Statistická nezávislost

Jan Fischer rozhodně není neřízená střela, která by si šla bez ohledu na názory politiků za svým. Když ale v sobotu odpoledne oznámil, že si sice váží jejich důvěry, ale ať s jeho odchodem do Bruselu nepočítají, zbavil se další části závislosti na ODS a ČSSD.

"Vzal jsem však na sebe spolu se svou vládou odpovědnost dovést zemi k řádným parlamentním volbám a od této odpovědnosti nemohu ze dne na den odejít," uvedl premiér. Jako by tím říkal: Řídit vládu není jako řídit trafiku, odkud se může kdykoli přejít k jinému stánku.

Jde svým způsobem o zatím největší Fischerovo vymezení se vůči přáním šéfů hlavních stran. Až dosud se mu je podařilo trochu přitlačit jen při jednáních o úsporných opatřeních v rozpočtu na rok 2010 a při samotném sestavování kabinetu, kdy mimo jiné odmítl, aby ministerstvo financí vedl Tomáš Uvíra - vysoce postavený úředník ODS s vazbami na Topolánkova rádce Marka Dalíka a finanční skupinu J&T.

Premiér sem, premiér tam

Plán podporovaný Topolánkem i Paroubkem, aby Fischer zastupoval Česko v Evropské komisi, mimo jiné ukazuje, jak tuzemští lídři přemýšlejí o správě země. Působí to dojmem, že pokud nejsou sami přímo ve vládě, je podle nich v podstatě jedno, kdo Strakovu akademii, sídlo kabinetu, řídí.

Jak jinak si vysvětlit, že poté, co padla vláda v polovině našeho předsednictví Radě EU, co zkrachovaly dva pokusy o uspořádání předčasných voleb a co prezident Václav Klaus postrašil celou Evropu kvůli Lisabonské smlouvě, jsou ochotní odstranit spolehlivě pracujícího předsedu vlády. Navíc předsedu vlády, kterému se podařilo získat si u svých evropských kolegů aspoň náznak důvěry, kterou nepřehledné dění na české politické scéně (de facto v posledních třech letech) notně otřáslo.

"Najít vhodného nástupce na funkci premiéra možné je a jsem přesvědčen, že by mohl vzejít z jednání v nejbližších dnech," uvedl v sobotu Mirek Topolánek a Jiří Paroubek jeho slova výjimečně nijak nerozporoval. Vzápětí se v médiích objevilo jméno osvědčeného kandidáta tu na prezidenta, tu na úřednického premiéra - profesora Václava Pačese, bývalého šéfa akademie věd.

Těžko si představit, že mikrobiolog, který už nechtěl vést výzkumnou instituci, aby se mohl věnovat odborné práci, by si odskočil na půl roku řídit českou vládu.

Ostatně, když politici hledali na jaře Topolánkova nástupce, každou chvíli se objevil někdo, kdo nabídku odmítl. Není důvod, proč by to nyní mělo být jednodušší.

Fischer na vzestupu

Důvěra premiérovi

Popularita premiéra a jeho kabinetu od května, kdy začal úřadovat, setrvale roste. Podle posledních výzkumů Janu Fischerovi věří 82 procent lidí a jeho vládě 65 procent Čechů.