Volební místnosti po celé republice se v pátek odpoledne otevírají.

Volit se bude stejně jako na podzim do krajských zastupitelstev - tedy od 14.00 v pátek do 14.00 v sobotu. Jenže: výsledky se tentokrát dozvíme až v neděli pozdě večer, protože Česko dodržuje - narozdíl od Nizozemska - pravidla, která říkají, že výsledky mají být známý teprve až odvolí lidé v celé Evropské unii.

Výsledky v neděli po 22. hodině 

Sčítání hlasů můžete v neděli večer a v pondělí nad ránem sledovat on-line s námi na www.ihned.cz. Český statistický úřad předpokládá, že úplně první čísla přijdou po dvadvacáté hodině v neděli.

Pokud stále váháte, komu dát hlas, možná vám pomůže náš stručný manuál.

Zvolili jsme pět kritérií, podle kterých se lze v těchto volbách rozhodovat. Samozřejmě, že klíčů, podle kterých se můžete rozhodovat, je mnohem víc, ale my vám předkládáme tuto pětici jako jeden z možných náhledů.

Tady jsou naše kritéria:

Šance na úspěch (ZDE) Vztah k EU (ZDE) Kampaň (ZDE) Lídři (ZDE) Program (ZDE)

Šance na úspěch 

Chcete mít jistotu, že váš hlas "nepropadne"? Pak nezbývá, než se rozhlédnout po současném českém parlamentu. Ví se, že favority voleb jsou ODS a ČSSD. Tradičně se ve volbách na vrchních místech umisťují i KSČM a KDU-ČSL.

Alternativ je ale samozřejmě mnohem víc a nikde není psáno, že pětiprocentní hranici překročí jen zavedení političtí hráči. Strany, které byly hodně na očích, proto, že vsadily na výrazné, kontroverzní téma: Strana zelených a z ní odštěpené Demokratická strana zelených, nesněmovní Hnutí zelených. Nebo prolisabonská Evropská demokratická strana či protilisabonské Suverenita, Libertas.cz, či Strana svobodných občanů. Úspěch ostatních by také mohl přijít, ale byl by velikým překvapením.

Odborníci často poukazují na to, že malé strany a jejich kandidáti se mohou vzájemně "vytloukat". Typický příklad jsme mohli sledovat loni v senátních volbách na Praze 1. Do druhého kola tu postoupili kandidáti ČSSD a ODS, přestože dříve v tomto volebním obvodu kandidáti velkých stran prohrávali. Trojice silných protikandidátů podpořená shodně Václavem Havlem - Michael Kocáb, Martin Stránský, Martin Mejstřík - však cílila na podobnou voličskou skupinu a nakonec tak neuspěl ani jeden z nich. V letošních volbách do Evropského parlamentu s rizikem rozdrobení voličské skupiny viditelně bojují zejména tři zelená uskupení a tři uskupení proti Lisabonské smlouvě.

Jde ale samozřejmě jen o průzkumy a názory. Například před pěti lety navzdory jim překvapili Nezávislí, kteří získali v europarlamentu dva mandáty. Záleží jen na vás, zda budete volit velkou stranu, nebo alternativu.

Vztah k Evropské unii

Evropská unieI když některé strany v kampani vsadily na národní témata, v nadcházejících volbách vybíráme budoucí europoslance, a ti určitě státní rozpočet či zdravotnické poplatky v následujích pěti letech řešit nebudou.

Rozčlenit strany dle jejich vztahu k Evropské unii je komplikované a někdy by to ani nebylo správné, protože v řadě stran vystupují různé názorové proudy. Přes všechny výhrady zde použijeme zjednodušující tezi, že užitečným vodítkem k určení vztahu dané strany k Evropské unii může být její postoj k Lisabonské smlouvě. Některé strany se na tomto bodu dokonce profilují.

Pro Lisabonskou smlouvu jsou ČSSD, KDU-ČSL, Strana zelených, Evropská demokratická strana, Liberálové.cz, SNK Evropští demokraté, Starostové a nezávislí a další.

Známý je postoj ODS. Její vedoucí představitelé sice o Lisabonské smlouvě hovoří s výhradami, podle Mirka Topolánka je tento dokument "horší než smlouva předchozí a lepší než každá další, která bude následovat", přesto nakonec rozhodující část poslanců spolu s premiérem pro ratifikaci Lisabonu ruku zvedla.

Jako vysloveně protilisabonská se prezentují uskupení Libertas.cz, Suverenita či Strana svobodných občanů. Některé z těchto stran se netají svou blízkostí k ODS, odlišit se snaží právě jednoznačným názorem na Lisabon. 

Kampaň

paroubek_schroder_185x122.jpgLetošní kampaň pro volby do Evropského parlamentu byla zřetelně konfrontačnější než před pěti lety. Prakticky na první pohled byl zřetelný střet dvou největších stran. ČSSD na billboardech varovala před návratem ODS, používala obrazů s temnými motivy - lídři ODS spolu s Georgem Bushem jako viníci světové krize, malá dívka, jež je zlomená a její šťastnější budoucnost je podmíněna nadějí, že se ODS znovu nedostane k moci. Negativní obrazy pak doplňovaly pozitivní oranžové motivy s heslem "Jistota".

Také ODS vsadila na konfrontační témata, prezentovala se jako strana, která nabízí "řešení místo strašení" a postavila vedle sebe obraz uhlazeného Mirka Topolánka na uklidňujících modrém pozadí proti rozvášněnému snímku Jiřího Paroubka s dramatickým pozadím plamenů.

Obě tyto billboardové kampaně měly jednu věc společnou: Vůbec neřešily evropská témata, prakticky totožné materiály by strany mohly použít i pro říjnové volby do Poslanecké sněmovny.

Evropsky se snažila prezentovat KDU-ČSL, která své lídry kandidátky označovala za "evropské hvězdy" a používala tak zřetelně motivu hvězd na vlajce Evropské unie. "Evropu změní jen ti, kteří jsou pro Evropu," tvrdila zase o sobě Strana zelených.

V těchto případech se sice propagační materiály "tvářily evropsky", rovněž ale neřešily žádné evropské téma, měly jen dokreslit image strany v dané kampani. Vůbec, evropská témata se na reklamních plochách jednotlivých stran objevovala zřídka. Příkladem výjimky může být Libertas.cz. "Dosud jste volili ODS? Ale opravdu chcete ponižující Lisabonskou smlouvu? NECHCETE? Řešení je. LIBERTAS," hlásaly její plakáty.

Mezi menšími stranami mohla zaujmout velmi rozsáhlá billboardová kampaň Demokratické strany zelených. Po celé republice se objevují usměvavé billboardy Olgy Zubové. Ani ty však neřeší nic "evropského", jejich cílem je identifikovat tuto novou stranu a vymezit se proti Straně zelených personalizací s odpůrkyní Martina Bursíka Olgou Zubovou.

Různě se strany vypořádaly s televizními spoty a hodně se napsalo o předvolebních mítincích. Kampaně jsou sice často spíše přehlídkou marketingových a finančních možností jednotlivých stran nežli konfrontací společensky důležitých témat. Přesto může být užitečné jen tak pro sebe si kampaň "své" strany rozebrat a odpovědět si na otázku: "Dala mi ta strana odpověď, proč volit právě ji? Právě ve volbách do Evropského parlamentu?"

Lídři

Osobnosti, které strany do Evropských voleb vedou, mohou být často důležitějším vodítkem než jméno strany. Europoslanci bývají obecně v Bruselu méně spjati se svými domovskými stranami nežli poslanci ve sněmovně. Proto se stojí za to podívat, zda na kandidátce dané strany jsou lidé, kterým lze důvěřovat. 

Například Evropská demokratická strana může být pro voliče vágní pojem, ale spojení s kandidáty jako jsou europoslankyně Jana Hybášková či bývalý rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm ji zřetelně zakotvuje na politické scéně. Zrovna tak Starostové a nezávislí by mohli být neznámou, kdyby však jejich tváří nebyl senátor Jaromír Štětina.

Suverenitu reprezentuje europoslankyně Jana Bobošíková, která prošla několika stranami, do europarlamentu se před pěti lety dostala na kandidátce Nezávislých spolu s Vladimírem Železným a dokonce díky komunistickým hlasům kandidovala na prezidentku České republiky. Název Suverenita toho ještě příliš konkrétního říct nemusí, ale ve spojení se jménem Jany Bobošíkové už ano.

Zrovna tak "čitelnost" Strany svobodných občanů mohou určovat tváře jako poradce prezidenta Václava Klause Jiří Payne a spisovatel a dramatik Benjamin Kuras. 

I mezi velkými stranami může stát za to namísto principiálního "volím ČSSD", "volím ODS" probrat si jednotlivé kandidáty. Jakou vědeckou publikační činnost má za sebou univerzitní pedagog Jiří Havel? Jaké konkrétní body prosazoval v europarlamentu v uplynulých pěti letech Jan Zahradil?

Uznáváme však, že tento způsob výběru je u velkých stran obzvláště komplikovaný. Velké strany se svou konfrontací snaží nastavit ve společnosti dojem, že jejich volba představuje dogma a v obavách o nižší zásah svých kampaní se nesnaží dělat příliš proto, aby o nich volič uvažoval "evropsky". 

Program

Postupně jsme se dostali k tomu nejdůležitějšímu. Ale patrně také nejsložitějšímu. Jak jsme již naznačili, uvažovat o straně bez mediálních a marketingových nálepek čistě prostřednictvím programů, které předkládají, je v boji, který je zjednodušen na tváře a hesla, obzvláště složité. Ale pro zodpovědného voliče stojí za to se probrat programy a názory vybraných kandidátů a stran. Zde nemůžeme doporučit nikoho, jsme nestranní, vyberte sami.

Po tom, co jste vše zvážili, už zbývá jediné: jít k volbám. Nebo nejít, pokud jste si nedokázali vybrat. Před pěti lety k volbám do europarlamentu přišlo 28 procent lidí, letos by to podle odhadů odborníků mohlo být o něco víc.

Volební místnosti jsou otevřeny od pátečních 14:00 do 22:00 a v sobotu od 8:00 do 14:00. Podrobné výsledky voleb i s povolebním on-line rozhovorem v pondělí dopoledne sledujte na serveru iHNed.cz.