Místopředseda tehdejší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek podle svých slov nevěděl o tom, že byl tehdejší šéf Novy Vladimír Železný spojen s firmou Edikon, která v roce 1999 usilovala o vstup do firmy CET 21 vlastnící licenci pro Novu. Štěpánek to uvedl před pražským městským soudem, který projednává nejrozsáhlejší z celkem tří trestních kauz nynějšího europoslance Železného, v níž jde o pokus o poškozování věřitele.
Železný se měl dopustit poškozování věřitele, společnosti Central European Media Enterprises (CME), právě snahou zbavit se svého podílu ve společnosti CET 21. V září 1999 se Železný pokusil převést svůj podíl prostřednictvím navýšení základního jmění CET 21 z 200.000 na 10,2 milionu korun na dvě nové společnosti - Edikon a firmu MEF Media, za kterou stál současný menšinový spolumajitel skupiny PPF Jiří Šmejc.
Železný přitom na podzim 1999 po jistou dobu vlastnil většinový podíl v Edikonu. Po vzniku firmy v létě 1999 v ní měli poloviční podíl Železného právník Aleš Rozehnal, který je rovněž jedním z obviněných v této kauze, a tehdejší členka vedení Novy Libuše Šmuclerová.
"Pro mne byl vždy Edikon rovná se Rozehnal a Šmuclerová," uvedl Štěpánek. Vysílací rada nejprve na podzim zamítla žádost o navýšení základního jmění CET 21 o deset milionů korun, těsně před Vánoci 1999 pak souhlasila. Podle soudkyně přitom v té době byl většinovým majitelem Edikonu právě Železný, a to až do ledna. Obchodní soud ale změny v CET 21 nakonec odmítl zapsat do rejstříku.
Štepánek: Neměl jsem informace o Železného podílech
Štěpánek tak zároveň odpověděl na otázku soudkyně, zda se rada nezajímala o to, že Železný navýšením jmění v CET 21 sníží svůj vlastní podíl, ale zároveň se navyšování jmění účastní prostřednictvím Edikonu. "O tom jsem žádné informace neměl," podotkl Štěpánek. O Edikonu Železný, jeho právníci i Šmuclerová hovoří jako o firmě, jejíž akcie měly být prodány zaměstnancům Novy a CET 21 jako motivace pro práci v nové televizi, která vznikla poté, co se Železný rozešel se CME a původní servisní organizací ČNTS. To se však posléze nestalo a Edikon zanikl.
V roce 1999 se Železný ve zlém rozešel se svým tehdejším dosavadním investorem a staronovým majitelem Novy, společností CME, a začal vysílat za pomoci jiné servisní společnosti ze svého dnešního sídla na Barrandově. Spustil tím tak i lavinu soudních sporů. Poté, co se Železný rozešel se CME, tato firma vyhrála mezinárodní arbitráž a ČR jí musela zaplatit přes deset miliard korun za to, že stát dostatečně neochránil její investici.
Ještě předtím jiná arbitráž, jež se vztahovala přímo k Železnému, v únoru 2001 rozhodla, že Železný musí za porušení dohod vrátit CME 23 milionů dolarů (v roce 2001 zhruba 875 milionů korun). Získal je v roce 1997 za akcie společnosti Nova Consulting (NC), jež vlastnila menšinový podíl v ČNTS. CME mu na oplátku měla vrátit akcie firmy NC. Dluh Železného zaplatila po více než roce a půl až finanční skupina PPF, která přišla do Novy v létě 2002. Podle jednoho z obvinění se snažil Železný zastřít svůj majetek před věřitelem CME i tím, že se snažil převést svůj tehdejší podíl v CET 21 na Edikon a MEF Media.
V souvislosti s poškozováním věřitele - CME - byla proti Železnému postupně vznesena čtyři obvinění. Jedno z nich se týká miliardové transakce s lichtenštejnskou nadací Astrona Foundation. Podle policie se Železný pokusil vystavením miliardové směnky Astroně vyhnout uspokojení nároku CME. Podle CME si bývalý šéf Novy obchod s nadací vymyslel, šlo prý o podvod. Také policie je přesvědčena o tom, že europoslanec předstíral neexistující dluh vůči Astroně a že nadace byla jen "prázdnou společností".
