Zvýšený cholesterol má 80 procent Čechů, kvůli čemuž jim hrozí problémy se srdcem a cévami. Jenže jak ukázal čerstvý průzkum, praktičtí lékaři jsou někdy při léčbě nedůslední a problémy bagatelizují. Jaké jsou pro to důvody?
Z průzkumu, na němž se podílel i předseda České společnosti pro aterosklerózu a odborník na cholesterol Michal Vrablík, vyplynulo, že u 80 procent pacientů s vysokým rizikem kardiovaskulárního onemocnění se nepodařilo srazit hladinu cholesterolu na doporučené cílové hodnoty.
A to i proto, že u 60 procent z nich byli praktičtí lékaři s dosavadní léčbou spokojení a nepovažovali za nutné ji měnit. Lékaři podle výzkumníků pracují s pacientem příliš pomalu a významně nezvyšují dávku léků, ani když je nutné hodnoty cholesterolu rychle srazit.
To je podle Vrablíka alarmující. Choroby oběhové soustavy v Česku pořád patří mezi nejčastější příčiny úmrtí. Podle Vrablíka jsou informovanost a správné postupy praktických lékařů naprosto zásadní pro to, aby se dařilo nemocnost i úmrtnost na tyto choroby v Česku snížit.
Zkušenosti s nedůslednými lékaři má i Hana Rosolová z Centra preventivní kardiologie 2. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň. „Někteří se nevzdělávají. Je to taky otázka spolupráce pojišťoven a lékařů, jak je budou motivovat k tomu, aby to dělali,“ říká. Podle průzkumů se nedostatečně vzdělává zhruba třetina lékařů. Pojišťovny se to snaží řešit různými bonifikačními programy, které mají lékaře motivovat k tomu nezanedbávat preventivní prohlídky.
Pravidla se pořád mění
Podle předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky jsou hlavní důvody pro nedůslednost lékařů dva. První je častá změna léčebných postupů a kritérií – například co sledovat. „Jsem lékař ve středním věku a během své kariéry jsem je už zažil několikrát,“ popisuje Šonka. Nejdříve vysoký cholesterol vůbec léčit nesměli. Statiny, které se na vysoký cholesterol předepisují, neměli k dispozici a léčba byla dostupná jen ve specializovaných centrech.
Kromě toho se hraniční hodnoty pro výpočet rizika kardiovaskulárních chorob stále snižují. „Právě to může být jeden z důvodů, proč se kolegové, zejména třeba ti starší, k léčbě vysokého cholesterolu nestaví jako k zásadní prioritě,“ vysvětluje Šonka.
Cílové hodnoty jsou podle něj dnes tak přísně nastavené, že spousta doktorů může mít pocit, že jsou v podstatě nedosažitelné, a vytváří tím psychologickou bariéru pro léčbu. „Čím je doporučení jednodušší, tím je lépe realizovatelné,“ zdůrazňuje Šonka.
Minulý rok přišla zatím poslední změna, kdy dostali lékaři pokyn, že pro stanovení rizika infarktu a dalších kardiovaskulárních chorob mají místo celkového cholesterolu sledovat novou hodnotu takzvaného non-HDL cholesterolu. „Je to veškerý cholesterol, který může působit cévní postižení,“ zjednodušuje novinku Vrablík. Díky tomu se riziko kardiovaskulárního onemocnění předpovídá s větší jistotou a přesností.
Léčba ale zůstává pořád stejná. Cíl je snížit hodnotu LDL cholesterolu – takzvaného zlého cholesterolu, který se usazuje v tepnách a způsobuje jejich ucpávání, a naopak hlídat, aby byla dost vysoká hladina HDL cholesterolu, tedy takzvaně hodného, který je naopak ochranný, protože nese cholesterol do jater a ven z těla.
I v této oblasti ale věda před pár lety přinesla nové informace. „Dříve jsme si mysleli, že vysoký HDL cholesterol je prospěšný, ale nyní už víme, že pokud ho má pacient příliš mnoho (1,8 mmol/l a vyšší), už nemá ochrannou funkci,“ uvádí Rosolová.
Obvykle se s vysokou hladinou „hodného“ cholesterolu potýkají spíše ženy. Častější rizikový faktor je však příliš nízká hladina „hodného“ cholesterolu. To se týká obvykle lidí, kteří se málo hýbou, jsou obézní a pracují v sedavém zaměstnání. Cílem lékařů je vyrovnat hladinu obou cholesterolů tak, aby tělo fungovalo správně.
Pacienti se obávají léčby
Právě spolupráce pacientů je dalším důvodem, proč se nedaří hladinu cholesterolu snižovat. Lidé často nedodržují doporučení ohledně změny životního stylu: více se hýbat, lépe jíst, omezit uzeniny, nezdravé tuky, ale i některé další potraviny, vyhýbat se pití alkoholu a kouření. „Motivace takového člověka léčit je pak asi různá,“ přiznává Šonka.
Šonka pacientovi vždy vysvětlí situaci, nabídne léčbu a informuje ho o nežádoucích účincích léků. „Netvařme se, že neexistují. Je pak na něm, jestli léčbu podstoupí, nebo ne,“ říká s tím, že není příznivcem toho, aby se pacient do léčby nutil. Problém je podle něj v tom, že mezi lidmi panují předsudky k léčbě statiny podobně jako u strachu z očkování.
Děsí je zejména rozpad svalové hmoty nebo zvýšení jaterních testů, což jsou ale velmi vzácné komplikace. Častěji se objevují třeba zažívací obtíže nebo změna stolice, i to ale může být pro pacienty nepříjemné. Podle Šonkovy zkušenosti řada pacientů se zvýšeným cholesterolem léčbu statiny nejdříve odmítne a přistoupí na ni, až když přijde zdravotní problém. „Neznám pacienta po infarktu, který by si je nenechal předepsat,“ říká. Zvýšit motivaci pacientů i lékařů s vysokým cholesterolem něco dělat bude podle něj dlouhodobá záležitost.
Lidé si často myslí, že problémy s cholesterolem mají pouze obézní nebo starší lidé, ale ani jedno není pravda. Jeho hladinu ovlivňuje i vysoký krevní tlak, cukrovka, ale i nedostatek pohybu, špatné stravovací návyky, kouření nebo genetické dispozice.
Více chráněné jsou ženy – i když mají zvýšený cholesterol, nemusí to pro ně znamenat takové riziko jako u mužů. „Většina toho rozdílu se vysvětluje ochranným vlivem estrogenů, které působí přímo na cévní systém a také mají příznivé účinky na metabolismus,“ uvádí Vrablík s tím, že ženy jsou chráněné až do menopauzy a ještě 10 let poté. Po tomto období mají ženy ještě větší riziko než muži.
