Dřevěné mrakodrapy jsou umělecká díla. Projektování vícepatrových dřevostaveb bude od příštího roku jednodušší

Dřevostavby se velmi rozšiřují, můžete říci, kterými projekty se právě zabýváte?

Asi nejvíce nyní sledujeme projekt UBM v pražských Stodůlkách, čtyřpodlažní celodřevěné budovy s byty, nebo rozbíhající se projekt ve Žďáru nad Sázavou. Dřevostaveb začíná velmi přibývat. Je znát, že firmy musí vykazovat jakousi uhlíkovou bilanci, a tohle je příležitost, jak uhlíkovou stopu prostřednictvím dřeva, které uhlík váže, snížit.

Čtyři patra, která rostou ve Stodůlkách, tedy do 12 metrů výšky, je přesně hranice, o které se hovoří, že je v Česku pro dřevostavby limitující.

To je jeden z mýtů o dřevostavbách, žádná hranice pro jejich výšku neexistuje, je jen hranice pro typ posuzování projektové dokumentace z hlediska požární bezpečnosti. Do 12 metrů výšky umíme stavět takzvaně normově. Tedy že existují konkrétní kritéria na požární odolnost, délky únikových cest a nad 12 metrů už se používá takzvané požární inženýrství. To znamená, že projektant tvoří jakýsi matematický model pro konkrétní jedinou stavbu, který musí prokázat minimálně stejnou úroveň, jako je v normě. Už nejde podle tabulek, ale dělá speciální složitější výpočet. A to je ta bariéra.

A těch, kteří to zvládnou se dřevem, v Česku asi tolik není.

Ano. Ale týká se to i posuzování. Je to taková „vyšší dívčí“. Často někde slyšíme, že stavba prolamuje bariéru 12 metrů, ale ta bariéra je spíš psychologická než faktická. V zákoně je minimálně od roku 2006, že můžete postupovat odlišně od normy a můžete navrhnout vlastní řešení. Nyní přemýšlíme, jak tu hranici posunout na 22,5 metru, osm pater, což je standardní hranice, od které je třeba vymýšlet vlastní řešení i v zahraničí. A budeme vymýšlet dva přístupy, jednak pro celodřevěnou konstrukci, kdy budou ve dřevě i třeba únikové cesty a šachty, a hybridní konstrukci, kdy má stavba železobetonové základy a jádro a zbytek dřevo. Pro čistě dřevěné stavby by se normové řešení mohlo pohybovat do 18 metrů.

Jak je to v zahraničí, kde se už ze dřeva často staví i výškové budovy?

Máme zprávy, jak to dělají ve Švédsku, Finsku, Rakousku, Švýcarsku, Velké Británii. Každý staví ve svém systému a přistupuje k tomu jinak. Od určité výšky ale všichni dojdou k požárnímu inženýrství a vymýšlejí unikátní řešení. Osmdesátimetrové a vyšší mrakodrapy ze dřeva jsou vlastně všechny unikátní umělecká díla. Ty nejsou podle norem nikdy nikde. My se ale nyní bavíme o normální běžné výstavbě – školy, byty, administrativa. Vedeme jednání s odbornými organizacemi, Hospodářskou komorou, ambasádami zemí, kde jsou v dřevostavbách napřed, studujeme normy z Rakouska a Švýcarska.

Česká požární norma, na jejímž návrhu nyní pracujete, bude nějak přepracovanou starou, nebo úplně novou?

Bude buď úplně nová speciální jen pro dřevostavby, nebo rozšířením stávající normy pro nevýrobní objekty, například formou samostatné přílohy.

Kdy vznikne?

Do konce letošního roku dáme na stůl návrh, jak by měla vypadat, měla by projít i prvotním normalizačním procesem od Českého úřadu pro standardizaci. Týkat se bude i České komory autorizovaných inženýrů a techniků, vydiskutované to musíme mít i s různými odbornými organizacemi i stavebními firmami, aby z ní mohla být takzvaně předběžná norma k ověření. Projektanti už by ale podle ní mohli začít pracovat.

Je šance, že poté začneme více dřeva zpracovávat a využívat ho s větší přidanou hodnotou?

Cyklus využití dřeva od sázení stromů přes péči o ně, kácení, zpracování, výrobu, použití, stavění a recyklaci tu není nastavený a k tomu by měl přispět stát. Je třeba široká podpora. Aby z našeho dřeva nevyráběli panely v Rakousku a dřevostavby tady pak u nás nestavěly také rakouské firmy.

Od příštího roku už se tedy projektanti a investoři nebudou moci vymlouvat na přísné české normy a české hasiče, protože podmínky pro výstavbu už budou srovnatelné se zahraničím?

Jsem o tom přesvědčený. Navíc Evropa své normy spíše zpřísňuje a my jdeme směrem k ní, takže se sbližujeme.

Dřevo ať zůstane doma, lobbuje Hospodářská komora. Vyrůst má více dřevostaveb

1. 3. 2024 ▪ 4 min. čtení

Co ještě limituje dřevostavby, výška asi není jediný parametr?

Třeba odstupové vzdálenosti od jiných staveb a požární prostor, který bývá vyžadovaný. Samozřejmě podle typu a účelu stavby se liší a u dřevostaveb je větší.

Lidé často argumentují, že dřevo je hořlavé, že dřevostavby musí být rizikovější z hlediska vzniku požáru. Mnozí dnešní propagátoři dřevostaveb a stavitelé to ale popírají. Jak to vlastně je?

Tak dřevo hoří lépe než beton, to nikdo nepopírá. Ale musíme se bavit o materiálu jako o celku, jestli je čisté, nebo je na něm povrchová úprava, hořlavá izolační vrstva. Dřevo hoří více na povrchu, ale uvnitř drží. Je důležité, aby ve stavbě byly například bariéry proti šíření ohně. Navíc i když je dřevo hořlavé, neznamená to, že ho nejsme prostřednictvím nějakých technologií a postupů schopni uhlídat tak, aby bylo bezpečné. Určitě neplatí, že by byly dřevostavby méně bezpečné než normální stavby. Když se budou dodržovat normy, tak mohou být všechny druhy staveb ze všech materiálů bezpečné.

Každý materiál ale má nějaké své pro a proti.

V dřevěných stavbách jsou i výzvy jiného charakteru, jako například náročnější izolace s ohledem na vodu a vzduch, musí se také více pracovat se zvukem, ale vertikálně, není to o křiku od sousedů, ale dřevěné podlahy více přenáší dupání. Nelze proto říci, že jeden materiál je lepší než druhý.

Co z dřevostavby udělá bezpečnou stavbu?

Čistá dřevostavba musí být, jako všechny stavby, správně rozdělená na požární úseky, abychom případný požár udrželi v uzavřené části, to jsou například jednotlivé byty s dveřmi s požární odolností. Musí být také vybavena chráněnými únikovými cestami a dalšími prvky pasivní bezpečnosti. Nutná je včasná detekce a signalizace pro rychlou reakci uživatelů a přivolání hasičů. Nesmí chybět systémy hašení, takže ideálně na stropě sprinklery (rozstřikovače vody – pozn. red.). A aby se snížilo riziko rychlosti hoření, tak musí mít materiály povrchovou úpravu, být třeba takzvaně zaklopené. To znamená, že není přiznané dřevo, ale před ním je nějaký nehořlavý materiál. To je v Česku nejčastější varianta, nemáte celodřevěnou místnost, ale na stěnách je sádrokarton a přiznaný je jen dřevěný strop.

Dá se říci, že hybridní stavba, třeba s betonovými základy a částí konstrukce z betonu či oceli, je bezpečnější či méně náročná na vyhodnocování rizika a bezpečnostních opatření?

Není to jednodušší, je to jiné. Vím ale třeba, což výhoda je, že únikové cesty mám z nehořlavého materiálu, a vím, že se bude chovat jako ve standardní budově. Ale je fakt, že nalezení čisté dřevostavby je i v zahraničí spíše unikát, materiály se často doplňují. Je to o kombinaci s ocelí, se sklem. Čisté dřevo má své limity, vystavět až dvacetipatrovou budovu ze dřeva vyžaduje obrovské úsilí pro zajištění statiky budovy. Není to jednoduché. Stavba se také nějak v prostředí pohybuje, každá vysoká stavba se nahoře hýbe, takže to je také jeden z limitů.

Sám byste si koupil byt v šestém patře dřevostavby?

Neměl bych s tím problém, dřevostavby se mi líbí, i rodinné domy.

Vydrží tolik co stavby z cihel či betonu?

Stejné to není, ale záleží, jak se o tu stavbu staráte, co do ní investujete. Betonový řopík na hranicích tu je už od třicátých let a dodnes nejde zbourat. Otázka je, jak by se v něm kvalitně žilo. Dřevostavba tady pravděpodobně stovky let nebude, ale zase umožňuje velkou rychlost výstavby, ekologičnost a komfort bydlení. A věřím, že se nám normy podaří nastavit tak, že lidé budou moci bydlet v jakékoli stavbě.