Je mi jedno, jestli mě zadluží Babiš nebo Fiala, kritizuje Kalousek vládu a její plány

Nestřílím do vlastních řad, jen říkám stále to samé: Je povinností vlády zajistit udržitelný vývoj veřejných rozpočtů. Když se Babišova vláda dopouštěla neudržitelného hospodaření, tak jsem ji kritizoval. A pevně jsem věřil ve změnu vlády, kterou jsem volil, které jsem fandil a které fandím stále. A která mě zaskočila tím, že schválila projekt deficitu veřejných financí do roku 2025, kdy na každý rok plánuje 300 miliard deficitu. To je zcela nepřijatelný a neudržitelný model hospodaření. Jestli jsem za neudržitelné hospodaření kritizoval Babišovu vládu, tak za stejně neudržitelné hospodaření musím kritizovat i Fialovu vládu.

HN: V níž je i strana, kterou jste zakládal.

Ano, Fialova vláda má mé sympatie, jsem na ni hrdý i pro její zahraniční politiku. Jsem na ni hrdý pro důstojnost, kterou nám vrátila i na mezinárodní scéně, ale těžko mohu přehlédnout, že slibovala zastavení hrozivého zadlužování a přitom položila na stůl projekt, kde je připravena zadlužit Českou republiku o polovinu víc, než zvládla vláda Babišova. To je prostě neudržitelné, to je cesta do dluhové pasti.

A já to kritizuji ne proto, že bych si přál jinou vládu, tady žádná jiná demokratická alternativa není, ale proto, aby vláda, které fandím, splnila své sliby a začala rozpočtovat udržitelně. Ale ona pokračuje dál po kolejích, které položila Alena Schillerová, a ty vedou do stanice dluhová past. Byl jsem přesvědčen, že tato vláda je schopna dát výhybku, ale ona ji tam dát nechce a mě to trápí, strašně mě to mrzí a nemohu to nekritizovat.

Komentář Julie Hrstkové

Fialova vláda rozpočtové nezodpovědnosti aneb Výhled na rozpočtové schodky bez konce

8. 6. 2022 ▪ 4 min. čtení

HN: Nemůže to být tím, že dvě strany, které jsou v této vládě, se poučily z dob minulé krize, kdy vládly a vy jste byl ministrem financí? Přijal jste tehdy jinou taktiku, jak řešit krizi, kterou vám dodnes část makroekonomů vyčítá.

Byla úplně jiná situace, zejména monetární politiky. Tehdy centrální banky držely svoji konzervativní politiku, to znamená peníze měly svoji cenu. Od roku 2013 centrální banky absolutně uvolnily svoji politiku a peníze ztratily svoji cenu, čímž umožnily nezodpovědným vládám se více a více zadlužovat. Od toho roku 2013, co přišel Mario Draghi na Evropskou centrální banku a totálně se změnila monetární politika bank, se začalo zadělávat na inflaci. Absolutně se změnilo makroekonomické prostředí, najednou se začalo půjčovat za záporné úroky. To je směšné, peníze jsou zboží a měly by mít svou cenu. Takže to nemohlo skončit jinak než nějakým průšvihem.

HN: Už tehdy to bylo zřejmé?

Byla jen otázka, jakým průšvihem to skončí, a dneska už to víme: Ten průšvih je inflace. Inflace způsobená dlouhodobou uvolněnou měnovou i fiskální politikou a jediným lékem na to je ukázněná měnová i rozpočtová politika. A tady se nemohu smířit s tím rozporem mezi proklamacemi Fialovy vlády a jejími skutečnými činy. Vláda říká, že chce bojovat s inflací, a současně plánuje největší dluh za volební období v historii České republiky. To znamená tu nejvíc proinflační fiskální politiku státu.

Jsem schopen pochopit, že letošní deficit nemůže být nižší, naopak bude vyšší kvůli válečným dopadům. Jsem schopen pochopit, že deficit na 2023 nemůže být o moc nižší než 300 miliard. To by se musela změnit rozpočtová legislativa, ať ta, která se týká povinných výdajů, nebo ta, která se týká daní. Je červen, vláda pracovala 20 hodin denně na řešení válečných problémů spojených s uprchlickou vlnou. Takže těžko mohla předložit promyšlené legislativní změny, které by konsolidovaly rozpočty a byly by účinné už příští rok.

Ale nejsem schopen hájit ten cynismus, se kterým vláda projektuje 300miliardový deficit i pro roky 2024 a 2025. Tam vláda neříká nic jiného, než že si je sice vědoma onoho strukturálního problému státního rozpočtu, ale že s ním nechce nic dělat. 

HN: V uplynulých dvou letech si vláda schválila schodek 500 miliard, vládní návrhy šly tedy dolů.

Náš strukturální problém rozpočtu je skutečně mezi 200 a 300 miliardami korun. Nelze to svádět na válku, nelze to svádět na covid. Je to dáno dvěma rozhodnutími: jednak je to expanze mandatorních výdajů, kterých se dopustila Babišova vláda, ten druhý hlavní důvod je naprosto nekompetentní návrh na snížení daní z příjmů fyzických osob, které navrhl Babiš a prohlasovala ANO, SPD a ODS.

HN: Neboli zrušení superhrubé mzdy.

Neboli zrušení superhrubé mzdy. Mně nevadí její zrušení, mně vadí, že se přitom snížily příjmy rozpočtu o 110 miliard ročně a současně tvůrci tohoto návrhu nedokázali říct, kde těch 110 miliard ušetří. Protože snížit příjmy o 110 miliard ročně a současně snížit mandatorní výdaje je z mého pohledu správné rozhodnutí. Ale snížit mandatorní příjmy a nesnížit mandatorní výdaje ani o korunu je jen populistické rozhodnutí. V něm populista říká: Já jsem vám pracujícím lidem přidal peníze, ale už jim zapomíná říkat, že si tím půjčují na svoji vlastní výplatu a budou muset tuto půjčku splatit i s krvavými úroky. To se vážně nevyplatí. Já jim pěkně děkuji, ale docela mě to štve. Já si nechtěl půjčovat na vlastní výplatu.

HN: Takhle vznikl náš problém se strukturálním deficitem?

V našem případě to znamená, že za daně, které platíme, už nejsme schopni ufinancovat štědrý sociální stát a nejsme schopni ufinancovat stejně kvalitní a dostupné veřejné služby. Mezi náklady na tyto služby a mezi daněmi, které vybíráme, je trvalý rozdíl kolem 250 miliard ročně. A příčiny nesouvisí ani s válkou, ani s covidem. Jsou to předválečné a předcovidové problémy, souvisejí výlučně s populismem těch, kteří snižovali daně a zvyšovali výdaje.

Řešení existuje, pokud se najdou odvážní politici, kteří řeknou: Máme jen tři možnosti. Buď budeme mít méně štědrý sociální stát a méně kvalitní veřejné služby. Nebo chceme mít stejné služby, ale musíme platit větší peníze. Varianta tři je mix obou předešlých. Kdyby bylo po mém, tak udělám mix jedna ku dvěma, jeden díl na příjmové straně, dva díly na výdajové straně.

HN: Takže byste zvýšil daně o nějakých 80 miliard korun.

Přesně tak. Problém je, že ve výkonné politice není nikdo, kdo by byl tohle ochoten říct. Všichni veřejnosti předstírají, že jsou schopni zajistit štědrý sociální stát a služby za vybírané daně, což samozřejmě nejde a výsledkem jsou 300miliardové deficity. To, co vláda nyní položila na stůl, ta hrůza, ze které jsem se dosud nevzpamatoval, neznamená nic menšího než nový dluh, za jehož úroky budeme muset platit minimálně 80 miliard korun ročně.

Babišova vláda zadlužila Českou republiku o 813 miliard korun. A Fialova vláda přijala usnesení, ve kterém projektuje, že ona Českou republiku zadluží o 1,2 bilionu. To znamená, že ji zadluží o 50 procent víc než vláda Babišova.

Vzpomínám na politické sliby, které jsem sám podporoval, že zastavíme hrozivé zadlužovaní. Pokud se vláda nevzpamatuje, tak to z hlediska zadlužování budoucnosti bude historicky nejhorší vláda v moderní historii České republiky. Žádné vládě se nepodařilo zadlužit Českou republiku o 1,2 bilionu korun. Nechci z toho dělat olympiádu, kdo dokázal víc nebo míň, ale vidím ty důsledky. To, co schválila Fialova vláda, znamená, že z toho bude pocházet úrok 80 miliard korun ročně, který ministr financí každý rok musí dát stranou.

HN: To vychází tak na šest procent, která musí vláda nabídnout zájemcům o státní dluhopisy.

Ano, počítám mezi pěti a sedmi procenty. Konzultoval jsem to mezi odborníky na finančních trzích, jestli je to správný odhad. A říkali mi, že šest procent, a to jsem ještě optimista. Oněch 80 miliard bude někde chybět a vláda si je bude muset zase půjčit a takhle se roztáčí dluhová spirála. Jsem přesvědčen, že většina z nás, která volila tuto vládu, ji volila proto, aby udělala změnu rozpočtové politiky Andreje Babiše.

HN: Jisté kroky podnikla.

Vláda sice snížila plánovaný deficit na letošní rok a ořezala fakultativní výdaje, to byl správný první krok. Ale to se dá udělat jenom jednou. To, co je pravidelně opakovatelné, je změna zákonů. A tam se neděje vůbec nic. Tam není žádný rozdíl mezi tím, co nastolila Alena Schillerová. Proto jsem tak znepokojený a proto to tak zásadně kritizuji.

HN: Kdybych chtěl dělat obhájce vládě, připomenu dvě věci. Vláda slíbila, že nebude zvyšovat daně. A na druhé straně nemůžeme opomenout důsledky války a energetické krize. Stále se mluví o pomoci firmám, rodinám či domácnostem.

Se vším, co říkáte, souhlasím, to ale souvisí se špatnými časy. Ale ony také mohou být dobré časy. Já mluvím o strukturálním deficitu a ten se vyznačuje tím, že říká, jak to běží v normálních časech. Špatné časy, které prožíváme, ten problém jenom více nasvítí. Proto je tam 300 miliard. Kdybychom měli dobré časy, tak tam bylo třeba jenom 100 miliard. Ale ten vřed, ten rozdíl mezi pravidelnými příjmy a výdaji, narůstá. Všimněte si, že se vytratil spor mezi pravicí a levicí. Protože snížit daně a současně o stejnou částku snížit výdaje je pravicové řešení. Zvýšit výdaje a zvýšit daně, to je levicové řešení. Obojí je legitimní a mezi obojími řešeními je letitý spor, aniž by ho někdo někdy rozsoudil. A pak je třetí možnost, že se snižují daně a zvyšují výdaje, a to není ani pravicové, ani levicové, to je populistické řešení.

HN: Tehdy to bylo velmi diskutované, a dokonce toto téma (zrušení superhrubé mzdy) rozhádalo koalici ANO a ČSSD.

Já jsem v té době prosil poslance ODS a říkal: Nedělejte to. Mně už to je jedno, já nekandiduji, ale copak vy nechcete vládnout? Vy si vyhodíte sto miliard z rozpočtu? Co s tím pak budete dělat? A poslanci ODS včetně dnešního ministra financí Stanjury mi říkali: Nedělej si starosti, my to vybilancujeme. Tak ať to tedy vybilancují.

HN: Co s tím?

Jedním řešením je, že snížím výdaje, ale oni se toho bojí. Druhá odpověď je, že tam těch 110 miliard daní musím vrátit zpátky. Toho se ale taky bojí. Bojí se někomu říct, ty budeš dostávat méně, bojí se někomu říct, ty budeš platit víc. Tady chlapcům došla odvaha. A protože jim došla odvaha, tak státní rozpočet posadili na koleje, které nastavila Alena Schillerová. Ale z hlediska daňového poplatníka je mi jedno, jestli mě zadlužuje Andrej Babiš nebo Petr Fiala. 

HN: Máte ve vládě spojence, kteří s vámi souhlasí?

Já myslím, že tohle tam vědí všichni. To není žádná sofistikovaná ekonomie, to je jenom otázka politické odvahy. Pořád věřím, že ta politická odvaha bude ve vládě, kterou jsem si vymodlil, opět zažehnuta. V zahraniční politice je tolik odvahy, že stojím v pozoru. Co se týče rozpočtové politiky, tak je tam tolik politického alibismu, že tomu nejsem schopen uvěřit. Jestli rozpočty na roky 2024 a 2025 zůstanou na 300 miliardách, tak to už nebude moje vláda.

HN: Neschválila vláda vysoké deficity jenom proto, že ještě nemá přijaté zákony potřebné k nápravě a nemůže s nimi proto počítat?

Takhle se to nedělá. Střednědobý výhled je politické rozhodnutí. Když se plánuje, tak si řeknete, že deficit musí být větší, protože je válka. Na příští rok to nemůže být méně, protože nemáte připravené legislativní změny. Ale také mají říct: Dobře, v roce 2024 deficit snížíme o 60 miliard a v roce 2025 o dalších 60. A teď si pojďme říct, jaké zákony musíme změnit, abychom se do těchto limitů vešli. Tak je to nezbytné dělat. Nejprve stanovit limit a pak co musíte udělat, abyste se vešli. A nelze spoléhat na úspory v provozních výdajích, to je nesmysl. Tam ušetříte miliardu, možná dvě, víc ne. Ale vy to musíte řešit v řádu desítek miliard a to neuděláte jinak než změnou zákonů. A já tady zatím vidím jenom alibismus a váhavost ke změnám přistoupit.