Městský soud v Praze v pátek i podruhé osvobodil 12 obžalovaných v kauze tunelování dopravního podniku známé jako "17 haléřů z každé jízdenky". Mezi obžalovanými je kromě bývalého ředitele podniku Martina Dvořáka například podnikatel Ivo Rittig.

"Skutek se stal, ale není trestným činem," konstatoval předseda senátu Petr Hovorka. "Další bublina splaskla a bylo jednoznačně prokázáno, že pan Rittig se žádného trestného činu nedopustil," reagoval suše Rittigův advokát Vlastimil Rampula. Na místě vyslechli rozsudek jen dva z obžalovaných – tehdejší ekonomický ředitel dopravního podniku Ivo Štika a účetní Jaroslav Kubiska.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Soudce Petr Hovorka se případem zabýval už podruhé. Žalobce původně 17 obžalovaných vinil z toho, že několika nevýhodnými zakázkami způsobili dopravnímu podniku škodu půl miliardy korun. Loni v květnu ale všechny osvobodil. Podle něj se dopravnímu podniku nepodařilo prokázat, že mu vznikla škoda. A také se neprokázalo, že by se Ivo Rittig a ředitel dopravního podniku Martin Dvořák vyváděnými penězi obohatili. Odmítl totiž uznat klíčový důkaz – prostorové odposlechy z hotelu Ventana, kde se Rittig scházel se svými právníky. Odůvodnil to tím, že je nelze použít, protože byly původně nařízeny v jiné kauze. Uvedené odposlechy přitom zachytily, jak se o vyvádění peněz z dopravního podniku baví.

Co říká obžaloba:

- Uzavřeli účelově předraženou zakázku na tisk jízdenek, kdy šlo 17 haléřů z každé z nich jako provize firmě vlastněné Ivo Rittigem a Martinem Dvořákem. Škoda činí 97 milionů.

- Vyměnili firmu prodávající jízdenky a kupony v metru za dvojnásobně dražší. Záminkou bylo zvýšení kvality prodeje, výnosy opět plynuly Rittigovi s Dvořákem. Škoda činí 321 milionů. 

- Zadali bez soutěže zakázku na SMS jízdenky a mobilní peněženku. Profit šel Dvořákovi a jeho matce, škoda činí 40 milionů. 

- Zřídili řetězec zahraničních firem, přes které prali peníze z dopravního podniku.

Druhý a třetí bod obžaloby už skončily pravomocným osvobozením, první a částečně čtvrtý nyní soud po pokynu odvolacího soudu projednával znova. I napodruhé osvobození potvrdil. 

Vrchní soud v Praze ale letos před prázdninami vrátil část případu k novému projednání. Soudce Luboš Vlasák sice potvrdil, že jsou odposlechy nepoužitelné, ale část týkající se provize z tisku jízdenek přikázal znovu projednat. Podle Vlasáka jde už o tak vysokou sumu, že ji nelze označit za provizi. "Je to tunelování Neographu jedním z vlastníků této společnosti," konstatoval Vlasák. "Je to náš závazný právní názor a nalézací soud se jím bude muset řídit," upozornil. Naopak ve zbylých částech osvobozující verdikt potvrdil.

Těsně poté, co soudce Hovorka začal letos v září případ znovu projednávat, vynesl Nejvyšší soud precedentní verdikt, v němž řešil použitelnost prostorových odposlechů. A řekl, že je nepřijatelné, aby pachatelé závažných trestných činů unikli potrestání kvůli formální otázce.

"Bylo by nelogickým anachronismem, pokud by jakékoliv záznamy ze sledování povoleného soudem v jiné věci byly důkazně vyloučeny, i když by poskytovaly zásadní důkazní materiál o těch nejzávažnějších zločinech," konstatoval soudce Nejvyššího soudu Jozef Mazák v přelomovém verdiktu.

Soudce Hovorka proto poté pořízené odposlechy přehrál.

Tunelování dopravního podniku potvrdil i jeden z obžalovaných, účetní Kubiska. Ten se sám přiznal, že se na něm podílel. A stejně tak na tunelování i dalších firem, jimž dělala účetnictví společnost Peskim, provázaná s Rittigem a jeho dvorní advokátní kanceláří. Ale po několika měsících, když zjistil, co se tam děje, odešel.

Ten přitom promluvil až po čtyřech letech, a to poté, co policie začala případ vyšetřovat. "Máte dvě malé děti a řeknete 'tuneloval jsem dopravní podnik'? Bylo by to jasné ekonomické ohrožení rodiny, zlikvidoval bych si kariéru," uvedl v závěrečné řeči.

Nakonec přijal postavení spolupracujícího obviněného. "Tam se kradlo, že se ani neděle nedržela, a já jsem se na tom podílel. Snažím se to odčinit," dodal.

Soudce Hovorka ale nakonec zopakoval svůj původní verdikt z loňského jara. Odůvodnil to tím, že ani nové znalecké posudky, které nechal udělat, neprokázaly vznik škody a že by se někdo nezákonně obohatil.

Jízdenky pro dopravní podnik původně tiskla státní tiskárna cenin. V roce 2007 se ale na trhu objevilo značné množství falešných jízdenek a dopravní podnik se rozhodl zvýšit jejich zabezpečení. Tisk si bez výběrového řízení objednal u tiskárny Neograph, kterou vlastnili bývalí příslušníci StB Jan Janků a Vladimír Sitta. Neograph (nyní přejmenovaný na Security Paper Mill) pak za to posílal provizi 17 haléřů z každé vytisknuté jízdenky firmě Cokeville Assets, kterou ovládal Peter Kmeť, shodou okolností také člen předlistopadové StB a podle časopisu Reportér tehdejší dobrý známý Janků a Sitty. Skutečným vlastníkem Cokeville Assets byl podle obžaloby ale Ivo Rittig, kterému uvedené peníze směřovaly.

Kmeť provizi odůvodňoval tím, že zakázku Neographu zprostředkoval. A přesvědčil dopravní podnik, že jde o ceninu a tak nemusí být na výrobu jízdenek veřejná soutěž.

"Soud musel akceptovat tvrzení obhajoby, že od tlakem hrozící škody zrušil přípravu výběrového řízení a zvolil cestu oslovení jediného zájemce. Byla snaha minimalizovat škodu," konstatoval Hovorka. Vrchní soud sice dospěl k tomu, že provize byla příliš vysoká a šlo tak o tunelování, ale to se podle Hovorky ani opakovaným posudkem nepodařilo prokázat. "Stanovit výši provize v místě a čase obvyklou není možné, neboť se jedná o specifický produkt vyráběný na zakázku," řekl Hovorka s odkazem na znalecké posudky.

Provize pro Cokeville činila zhruba dvacet procent ceny zakázky pro Neograph. Podle Hovorky dává ale smysl i stoprocentní provize, pokud je zakázka důležitá pro rozvoj dalšího podnikání. "Provize náleží za naplnění cíle, nikoli za činnost, který k němu vede. I kdyby spočívala v jediném telefonátu, je odůvodnitelná," prohlásil a poukázal na to, že Neograph se dlouho a do té doby marně snažil o uzavření kontraktu s dopravním podnikem.

 "Bylo prokázáno, že pan Kmeť jednal. Pokud současně nebylo prokázáno prodražení jízdenek a bylo znalci konstatováno, že provize byla přiměřená, nelze na tomto jednání hledat protiprávní znak," uzavřel Hovorka. Ten přitom překvapivě v ústním odůvodnění nezmínil otázku prostorových odposlechů. "Zdůvodnil jsem, co jsem uznal za vhodné. Ostatní bude v písemném odůvodnění," reagoval na dotaz HN. 

Státní zástupce Adam Borgula se na místě odvolal a případ tak podruhé poputuje k Vrchnímu soudu v Praze. "Jsem přesvědčen, že nalézací soud nedodržel závazný právní názor, který vyjevil odvolací soud," řekl Borgula. Ten se také odvolal proti všem usnesením, kterým soud rozhodl o vydání majetku zablokovaného obžalovaným jako výnos z trestné činnosti.