Před rokem vyrazila do Konga česká expedice, aby zdokumentovala místní zvířata i to, jak moc jim škodí lidská přítomnost. Během té doby čeští vědci instalovali desítky fotopastí v místech, kde ještě nikdy předtím nebyly použity. Potvrdili tak, že v pralese žijí třeba luskouni, odhalili také, že těžaři se už dostali do nejhlubších částí pralesa. Vědci také objevili trhy s luskouním masem nebo sklad s jejich šupinami. "Několik takových míst jsme objevili v hlavním městě Brazzaville i ve střední části Konga. Věřím, že sklad s luskouními šupinami je v každém menším městě," říká ochranář přírody a jeden z členů Expedice Neuron Dzamba ya lobi Arthur Sniegon. Výzkumná výprava, která získala téměř milion korun od Nadačního fondu Neuron, se již vrátila do Česka a nyní bude nasbíraný materiál vyhodnocovat.
HN: Je to přesně rok od doby, kdy jste v konžských pralesích zahájili českou expedici. Jak byste těch 12 měsíců ohodnotil?
Poslední rok se udál jinak, než jsme plánovali. Původně jsme chtěli prozkoumat území hluboko v národním parku Odzala-Kokoua na severu Konga. Postupem času, když se začali připojovat i další čeští experti na primatologii nebo ochranu přírody, jsme si řekli, že by bylo lepší udělat plošnější monitoring stavu tamní přírody a nesoustřeďovat se pouze na jednu lokalitu. Navázali jsme proto spolupráci s místními, kteří se zabývají ochranou přírody, a společně s nimi jsme monitorovali také ilegální aktivity. Instalovali jsme desítky fotopastí v místech, kde ještě nikdy předtím nebyly využity, a zkoumali třeba nížinné gorily, pralesní slony nebo luskouny. A také pytláky. Analýza získaných dat nás teprve čeká.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekHN: Dají se i přesto shrnout nějaké poznatky, se kterými jste odtamtud odletěli?
Zjistili jsme třeba to, kam až v pralese sahá lidská přítomnost. Hluboko v lese jsme našli pytláky slonů, těžaře dřeva i nerostných surovin. Tím je prales velmi ekologicky zatěžován. Třeba kvůli tomu, že se tam mohutně těží zlato, dochází k degradaci povodí – řekami tam proudí chemikálie, které těžaři používají při extrakci zlata. Na první pohled to přitom není patrné, nejsou tam žádná stálá sídla nebo továrny. Proto je těžké něco takového odhalit. Často se také těží dřevo selektivně, ale les pak strádá, nemá určité stromy, na kterých jsou závislá některá zvířata a rostliny. Prořídlý les se navíc stává dostupnější lidem, invazním rostlinám i klimatickým změnám, protože je náchylnější třeba k požárům.
Kongo má přitom velké procento své rozlohy klasifikováno jako chráněná území. Jenže pokulhává vymáhání práva na ochranu přírody na území těchto parků. Mnohdy jsou chráněné jen na papíře. Podle zákona se sice má porušování pravidel trestat, v praxi to však často nefunguje. Během expedice v Kongu jsme proto navázali spolupráci se Světovým fondem na ochranu přírody (WWF), který má některé přírodní oblasti v této zemi v gesci. To bereme jako záruku, že budeme moct pomáhat v uplatňování a vymáhání práv a zasazovat se o ochranu přírody i nadále.
HN: V Kongu jste díky fotopastím získali první přímý důkaz o výskytu některých druhů zvířat. Jakých?
Ano, pořídili jsme přes 16 tisíc snímků. Soustředili jsme se hlavně na větší savce. Mile nás překvapila hojná přítomnost mandrilů nebo luskounů velkých a bělobřichých. Naopak nás zarazilo, že tam je poměrně málo goril nebo pralesních slonů. Může to samozřejmě souviset i s tím, že sloni migrují na velké vzdálenosti. Pytláctví v dnešní době může ovlivnit celý region – některá zvířata kvůli němu mění trasy svého pohybu.
HN: Takže lze říct, že v Kongu ubývá slonů a goril?
Když srovnám hlavní zónu našeho průzkumu s jiným konžským pralesem Odzala-Kokoua, kde jsme s českými odborníky také působili, je tam slonů určitě víc. Ale může to být dáno i tím, že monitoring probíhal podél řeky, která třeba v danou chvíli byla rozvodněná a sloni nebo gorily se jí jen chtěli vyhnout. Právě proto je důležité nespokojit se se získanými snímky a analyzovat situaci i v budoucnu dál. V rámci snahy o větší osvětu připravujeme také dokument, pro který hledáme zdroje financování. Máme natočené materiály například ze zabavování luskounů, záchrany živých zvířat.
HN: Mimo tuto expedici se zabýváte hlavně ochranou slonů. Jak velký problém představuje jejich pytlačení v Kongu? Hrozí tam jejich vyhynutí?
Určitě hrozí vyhynutí slonů pralesních. Slonů savanových je po celé Africe na 350 tisíc druhů, oproti tomu slonů pralesních už jsou jen desítky tisíc. Pralesní sloni žijí v konžské pánvi a v západní Africe, v obou případech se přitom jedná o nestabilní země, i co se ochrany přírody týče. Velká část slonoviny zabavená na černém trhu v Asii je původem právě ze střední Afriky. To je způsobeno ubývajícími pralesy, které jsou dnes dostupnější lidem.
HN: V minulosti jste odkryl již několik pytláckých sítí. Je to něco, čemu jste se věnoval i v rámci expedice Neuron?
V rámci této expedice to bylo pouze okrajově. Oblast, ve které jsme se pohybovali, je propojená jen jednou asfaltovou cestou. A když po ní jedete autem plným cizinců, každý si vás všimne a zapamatuje si vás, takže už se nemůžete ponořit do tajných investigací. Přesto se kolegyni Markétě Swiacké (ochranářka a doktorandka České zemědělské univerzity, pozn. red.) podařilo získat informace o trhu s luskouny a jejich šupinami, které jsou po slonovině druhý nejskloňovanější ilegální artikl ve středoafrické divočině.
Čtyřiadvacetiletý ochranář přírody pochází z Třince. Afriku začal navštěvovat před 10 lety a od té doby se do ní opakovaně vrací. Během té doby se začal intenzivně zabývat problematikou masového vybíjení slonů a jejich ochranou před pytláky.
V současné době řídí mezinárodní projekt Save Elephants, který je zaměřený na záchranu slonů ve střední Africe. Společně s dalšími českými vědci získal grant na vědecko-ochranářskou misi v Kongu od českého Nadačního fondu Neuron. Vědci se z ní vrátili letos v květnu. V Kongu zkoumali stav populace slonů či kriticky ohrožených goril nížinných, zároveň monitorovali ilegální aktivity.
HN: Pytláci, které při svých misích v Africe chytáte, jsou jedněmi z místních lidí. Jak vaši přítomnost vnímají místní komunity?
Máte pravdu v tom, že ve střední Africe pytlačí zejména právě místní obyvatelé. Tak je to historicky dáno už dlouho. Když se jedná třeba o známého někoho z nedaleké vesnice, vzedme se mezi místními obyvateli vlna podpory a dávají vám najevo averzi. Jenže je třeba si uvědomit, že ještě před dvaceti lety se za tyto delikty vůbec netrestalo. A dvacet let je příliš krátká doba na to, aby si lidé zvykli, že nesmí beztrestně zabít třeba gorilu kvůli polévce.
HN: Jak jste vůbec navazovali kontakty s místními obyvateli i autoritami?
V této části světa působím už roky. Díky tomu jsem měl dobré kontakty na místní organizace, jako je Světový fond na ochranu přírody, ale i mezi lidmi na ministerstvu životního prostředí nebo na konzulátu ČR v Kongu. Ukázalo se, že naše spolupráce bude mnohem větší a trvalejší, než jsme doufali. Podařilo se nám například oficiálně navázat dlouhodobou spolupráci se Světovým fondem na ochranu přírody.
HN: Zmínil jste, že jste získali informace o trhu s luskouny. Jak se vám to podařilo?
Markéta Swiacká společně se svým asistentem pátrala v místních vesnicích po přítomnosti luskounů na trhu. Jsou využíváni kvůli masu nebo šupinám, které mají v lidové víře údajně medicínské účinky. Jejich maso je dobré, lovec navíc na jejich zabití nemusí vypotřebovat náboje, protože ve chvíli, kdy se luskoun stočí do klubíčka, si ho můžete hodit živého do pytle a maso díky tomu i vydrží déle. Začátky odhalování mohou být poměrně jednoduché, když máte uvěřitelný příběh, proč se o to zajímáte.
HN: A jaký příběh měla kolegyně Swiacká?
Nebudu prozrazovat její know-how, ale mohu říct, že záleží na situaci. V některých oblastech není obchodování s luskouny tolik kriminalizováno jako slonovina. Takže leckdy stačí i naivní dotaz, kde se dá sehnat luskouní maso, protože o tom třeba píšete diplomovou práci. Přišli jsme tak na několik trhů s luskouním masem. V některých situacích, kdy jsme šli po skladech šupin luskounů, to bylo složitější. Bylo potřeba se seznámit s různými lidmi, zajít s nimi na pivo, popovídat si. Jeden člověk nám třeba řekl, že čeká na čínského kolegu, který zastaví u silnice a šupiny si vyzvedne. Několik takových míst jsme objevili v hlavním městě Brazzaville i ve střední části Konga. Informace jsme předali našim konžským kolegům, kteří je dále prověřují. Věřím, že takový sklad je v každém menším městě. Problém je v tom, že ačkoliv jsou luskouni papírově chráněni stejně jako třeba sloni, ve skutečnosti to tak není. Místní orgány jejich ochranu řeší mnohem méně. Aby se tím zabývaly, musí se jednat o obrovské množství. Třeba v Kamerunu bylo nedávno objeveno pět tun šupin asi z dvaceti tisíc luskounů připravených na odeslání do Číny.
HN: Co dalšího se prodává na trzích, které se zaměřují na "bushmeat", tedy maso z divočiny?
Nejvíc se na takových trzích prodávají antilopy, zejména chocholatky, prasata, hlodavci, guerézy, kočkodani, luskouni, pralesní buvoli, ale i třeba damani nebo kočky zlaté. Loví se třeba i kaloni, kteří nemají moc masa a přitom jsou velmi důležití pro ekosystém, protože opylují některé významné plodiny, jako je třeba papája nebo mango. Velmi se loví i plazi – krokodýli, želvy, krajty, varani.
HN: Co vás přivedlo k zájmu o Afriku a konkrétně o slony?
Střední Afrika pořád nabízí poměrně nezredukovanou škálu živočišných druhů a panenskou přírodu. Je to vyostřené bojiště mezi divokou přírodou a lidmi. Zaujalo mě, že tu je prostor pro velké ochranářské akce, které se mohou týkat velkého území nebo přežití živočišných druhů, kteří na daném území nacházejí svoji poslední ochranu. Překvapilo mě, že komunita ochranářů je v Africe stále velmi malá. Každý se s každým zná, lidé mě velmi rychle začali poznávat. Pro přírodu je tam spousta potenciálních rizik, ale lidské síly velmi málo.
