Česku chybí leadership, jedeme na setrvačník stylem „ono to nějak dopadne“. Rozšířený přístup, že všechny problémy vyřeší krásný nový dluh, je ale nebezpečný nesmysl, říká předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. V rozhovoru pro HN vysvětluje důvody, proč se měníme ze zodpovědné země ve stát, který projídá vlastní budoucnost a je lhostejný k vlastní obraně. Varuje také před konfliktem generací, který ohrožuje nejen Česko, ale celou západní civilizaci. Přesto podle něj lze z jednoho motivu čerpat naději.
Jedním z vašich témat je mezigenerační solidarita. Hrozí, že si generace přestanou rozumět do té míry, že se na Západě rozjede opravdu vážný mezigenerační konflikt?
Nabídnu příběh, skrze který se dá leccos ukázat. Když v Německu probíhala velká diskuse o úpravách v důchodovém systému, objevila se skupina mladých poslanců za CDU, kteří se vzbouřili. Návrh totiž fakticky znamenal, že se zvyšuje důchodové pojištění, takže pracující budou do systému platit víc. A mladí poslanci říkali: „Co všechno po naší generaci chcete? Požadujete po nás, abychom budovali naše vlastní rodiny, starali se o ně, abychom ubránili celou zemi proti veškerému riziku a případnému napadení. A ještě uživili celou stárnoucí generaci. Přece nemůžete tak velké břemeno přenášet na generaci, která je početně o hodně menší než ta, kterou máme živit!“ Reformu sice nakonec schválili, Němci jsou koneckonců poslušný národ. Ale o něčem rebelie přesto vypovídá.
O čem?
O obrovském problému, který přináší úbytek populace. Nemáme žádnou historickou zkušenost s tím, že by v dobrých časech bez války nebo velké pandemie razantně ubývalo obyvatel a obyvatelstvo stárlo. Na to nejsou žádné učebnice, nevíme, co s tím dělat. A mezigenerační napětí je logickým vyústěním. Je to vidět i na tom, jak odlišně generace volí. Krásný příklad máme u nás. Hnutí ANO je první evropskou stranou, u které dominantní část voličů tvoří lidi v postproduktivním věku. Takže generační konflikt už žijeme, není to budoucnost. Je to přítomnost.
Hodně často se mluví o tom, že současná politika, která generuje obrovské rozpočtové deficity, je vlastně politikou žití na dluh, který budou muset splácet naše děti. A že to je záloha na eskalaci generačního konfliktu.
Co se dočtete dál
- Proč se měníme ze zodpovědné země ve stát, který míří do zdi.
- Co znamená, že Češi jsou hobiti v salátové míse.
- Jak se národní DNA projevuje v politických rozhodnutích o ekonomice a obraně.
- Co Česku chybí nejvíc a z čeho lze čerpat naději.
