Macinka si provokacemi vynucuje pozornost, v politice dnes často uspějí lidé zvláštního ražení, říká exministr Stropnický

Bývalý ministr obrany, zahraničí i kultury a někdejší diplomat Martin Stropnický říká, že si už od politiky drží odstup. Přílišné sledování veřejného dění podle něj člověku „škodí zdraví“. Přesto se rozhodl znovu veřejně vystupovat, protože má pocit, že nastala chvíle, kdy není možné jen přihlížet. Situaci označuje za složitou a zároveň varuje před povrchností současné politické debaty.

Do politiky vstoupil v roce 2013. Samotný rok považuje za zlomový. Tehdejší atmosféra po pádu vlády Petra Nečase mu připadala „divná“ a svým způsobem uzavřená vůči lidem mimo tradiční stranické struktury. Hnutí ANO podle něj tehdy nabízelo skupinu osobností s profesní zkušeností a určitý étos. Ten se však postupně vytratil. „Ten ideál nějaký tam byl… i když postupem se vytrácel, až se obávám, že se vytratil téměř úplně,“ říká dnes.

Budu víc ideolog než ministr zahraničí, řekl Macinka. V debatě mu pak polský ministr Sikorski vysvětlil, jak funguje EU

16. 2. 2026 ▪ 3 min. čtení

Návrat do vrcholné politiky už si představit nedokáže. Současnou politiku podle něj určuje především marketing, sociální sítě a okamžitá reakce na nálady publika. „Leckterý politik se nejdřív podívá na internet, o čem lid mluví, a pak zjistí, co si sám myslí.“

V politice často uspějí lidé „zvláštního ražení“

Stropnický zároveň upozorňuje, že kompromis je přirozenou součástí politiky, ale rozdíl je mezi kompromisem a „uhnutím z těch původních záměrů“. Česká společnost je podle něj příliš cynická vůči ideálům a zároveň trpí nedostatkem odvahy. Připomíná slova Dagmar Burešové, že „zbabělost by měla být trestná“, a dodává, že právě zbabělosti dnes v politice vidí mnoho. Uspějí podle něj často lidé „zvláštního ražení“, kteří dokážou lépe pracovat s emocemi a potřebou obdivu.

Otevřená válka prezidenta a ministra Macinky o Turka. Dělají eskalací sporu Motoristé krok ke svému zániku?

28. 1. 2026 ▪ 6 min. čtení

K současnému ministrovi zahraničí je kritický. V jeho vystupování vidí spíše nejistotu než sebevědomí a upozorňuje, že provokace může být způsobem, jak si vynutit pozornost: „Ještě horší než negativní publicita je žádná publicita.“ Podle něj ale zahraniční politiku dnes stejně formují především premiéři, takže jednotlivé excesy nemusí být rozhodující. Varuje však, že Česko stojí na rozcestí a v zahraničí se pozorně sleduje, kam se vydá.

Zastává se i veřejnoprávních médií a práv umělců vyjadřovat se k veřejným věcem. Odmítá názor, že by „komedianti měli mlčet a hrát“. Připomíná roli divadelníků v listopadu 1989 a zdůrazňuje, že jakákoli profese má právo vstupovat do společenské debaty. Sám by dnes nevystupoval v první linii, ale podporu by projevil. Pokud by měl podepsat petici na obranu veřejnoprávních médií, „tak to ano“, říká.