Ačkoli se o tématech mateřství a rovnosti ve spojení s pracovním trhem mluví stále více, praxe zaostává. Ženy v Česku tráví roky na mateřské dovolené a těžko se poté vrací zpět do svých dřívějších rolí a za odpovídající peníze. Aby se něco skutečně změnilo a země šla i jen z malé části cestou Skandinávie, musí se výrazněji zapojit firmy i stát. A také způsob, jakým přemýšlejí ženy i muži a jakým vychovávají své děti, věří spisovatelka a marketérka Aneta Martinek.

„Když ženská na poradě bouchne do stolu, je hysterická. Ale když to udělá chlap, ví, co chce. Já sama jsem založila vlastní firmu a jsem její CEO, ale i tak cítím, že se musím na schůzkách více obhajovat než muži,“ říká v rozhovoru s HN Martinek, která spoluzaložila vzdělávací platformy  #Holky z marketingu a #Holky z byznysu.

Loni vám vyšla knížka s názvem Holky to chtěj taky. V úvodu píšete, že chcete lepší svět pro svou dceru. Jak by měl vypadat?

Měl by být určitě jiný než teď. Moje mamka se už před nějakými 25 lety potýkala s úplně stejnými výzvami, komplikace byly pro holky v tu dobu úplně stejné. A představa, že se moje dcera bude za těch dalších 25 let rozhodovat, jaká bude její první práce, a bude si ji muset vybrat podle toho, jestli chce, nebo nechce mít rodinu, mi přijde hrozně děsivá. Kluci tohle neřeší, ale holky dost intenzivně.

Jak se to projevuje?

V naší komunitě se často setkáváme třeba s holkami, které říkají, že se rozhodly začít pracovat na sociálních sítích, protože to za tři čtyři roky, až budou chtít mít dítě, můžou dělat na dálku a flexibilně. Je to důvod, proč si volí celou kariéru. A já bych chtěla, aby svět vypadal tak, že nad tím nikdo vůbec nemusí přemýšlet.

Co se musí změnit?

Musí být naprosto přirozené, že na rodičovskou půjdou i kluci. Rodičovský příspěvek teď v Česku pobírají dvě procenta mužů. To je hrozně málo. Ve vedlejším Německu je to třeba 34 procent. Péče o děti musí být odpovědností obou rodičů, nejen matky. Měly by tu být dostatečně vybavené školky a celkový systém tak, aby když se žena rozhodne, že v jednom roce věku dítěte půjde zpět do práce, má ho kam dát. A nebude na to muset dávat celou svou rodičovskou.

To je o celé změně mindsetu a velkých investicích. Kde by ty změny měly začít?

Musí začít na čtyřech úrovních. První jsou samotné ženy, protože pořád i ony samy si neumí úplně představit, že by to šlo. Nebo to odmítají s tím, že nejde o správnou volbu. Pak je úroveň mužů – potřebujeme, aby pochopili, že je jejich role pro dítě i ženu neuvěřitelně důležitá. Manželství, v nichž se zapojují oba dva, jsou většinou spokojenější a vydrží déle. A mají mnohem šťastnější děti, které si tím spíše najdou lepší zaměstnání a berou více peněz.

Třetí úroveň jsou firmy, které tomu všemu musí jít naproti. Musí pochopit, že když jde žena na rodičovskou, automaticky to neznamená, že bude tři roky pryč. A že to jde dělat i na vysokých pozicích. Tam mají holky alespoň většinou dost peněz, aby se rodina a práce opravdu skloubit daly. Ale důležitější je to na nižších pozicích, kde ženy nemají rozpočet, aby si platily školku nebo chůvu za dvacet třicet tisíc měsíčně.

A poslední úroveň je stát, což je nejvíce rigidní složka v celém systému, který vše musí podpořit.

Jak je to ale celkově s odchodem žen ve vedoucích pozicích na mateřskou? To musí být pro firmu obecně náročnější. Zastoupení žen ve vedení firem je navíc dlouhodobě výrazně nižší než mužů, různé zdroje zmiňují přibližně čtvrtinu žen. A jeden z důvodů, proč nechtějí do vedení firem, bývá právě i to, že preferují být se svými dětmi.

Je to tak. Ekosystém, ve kterém pak ženy fungují, není uzpůsobený rodinnému životu. Vidíme to pořád v českých domácnostech. Na čím vyšší pozici muž je, tím nižší je jeho zapojení doma a tím méně tráví času s rodinou. I ženy pak v těchto pozicích ubírají na pracovním zápřahu doma. Když ale mají dítě, chtějí pak více work-life balanc.

A ono to jde, což vidíme na řadě příkladů z některých částí Evropy, ze Skandinávie. Ale tady tomu není společnost nakloněná. A nebude tolerovat, že žena třeba kojí na poradě, kde se rozhodují velké věci a operuje s velkými budgety. Nebo nebude respektovat, že nechce už mít po čtvrté hodině schůzky, protože plánuje vyzvednout dítě ve školce. Takže dokud i muži nebudou plnit tyto povinnosti a třeba také vyzvedávat děti a tím pádem i mít pochopení, žádná změna nebude.

Takže se musí i tak trochu přetvořit formát toho, co to znamená být vysoký manažer?

Ano. A musíme si uvědomit, že i vysoký manažer nemusí pracovat na plný úvazek. To mají třeba v Nizozemsku, tam je manažerských a odborných pozic na zkrácený úvazek 25 procent. A jde o standard. U nás zkrácené úvazky dáváme spíše pomocným, nižším pozicím. A spíše jsme zvyklí pracovat více, než je naše pracovní doba.

Proč u nás vnímáme zkrácené úvazky jinak?

Myslím, že stát nejde dostatečně firmám naproti a nemotivuje je, aby zkrácené úvazky dávaly. Nějaké lehké zvýhodnění je, ale není to moc. Máme totiž ve společnosti zakořeněné, že zkrácený úvazek znamená jen DPP nebo DPČ. Musí se změnit celý způsob, jak nad tím uvažujeme.

Když si vezmeme všechna ta témata nerovnosti žen nejen na trhu práce, o kterých se dlouhodobě mluví – od nedostatečného zastoupení ve vedení firem a politice po podporu zaměstnankyň s dětmi – jak se podle vás rovnoprávnost posunula, povedlo se v posledních letech něco?

Už se o problému začíná opravdu mluvit v širší společnosti. Už to není tak, že by si o něm povídaly jen „bláznivý feministky“. Vytahují ho i lidé, kteří o sobě nebudou tvrdit, že jsou feministky nebo feministé. Více se celá věc zvedá i v rámci politického zastoupení.

Mám ale bohužel pocit, že zůstává u toho, že se o tom bavíme. Pořád se tu taky velmi výrazně projevuje takzvaná penalizace mateřstvím. Holky jsou skutečně penalizované tím, že mají děti, chtějí mít děti nebo si jen někdo myslí, že chtějí mít děti.

Když mi na pohovor přijde dvaatřicetiletá, čerstvě vdaná holka, která nemá děti, a vedle bude dvaatřicetiletý chlap ve stejné situaci, firma sáhne po tom chlapovi. Protože si řekne, že ta žena bude chtít mít děti, za rok jim odejde, tak do ní nechtějí investovat energii a peníze.

A to je místo, kde by měl zasáhnout stát?

Ano. Vidíme, že ve Skandinávii to funguje. Ten příklad máme před sebou a stačí nám okopírovat tak 10 procent z toho, co tam dělají, a měli bychom se tu výrazně lépe. Je důležité pochopit, že ženská otázka není jen ženská, je to celospolečenský problém. Trpí tím celá společnost. Například report Mumdoo vypočítal, že pokud by všichni čeští rodiče, kteří chtějí pracovat, skutečně pracovali, přišlo by do státního rozpočtu téměř 10 miliard korun ročně navíc. A to jsou peníze, které nám tu chybí třeba na vybudování kapacit školek. Ale uvidíme, jak s aktuální vládou. Myslím, že nebude ženským tématům úplně nakloněná.

V posledních letech se po celém světě dostávají do popředí konzervativnější proudy. Ať už jde o politiky jako Donald Trump nebo jména z byznysu jako šéf Mety Mark Zuckerberg, který například před rokem prohlásil, že potřebujeme na pracovištích více „mužské energie“. Vrací nás to zpět?

Já se obávám, že ano. Protože je společnost ovlivněná lidmi, kteří jsou nejvíce slyšet. Trump má absolutní nerespekt k ženám a nebude podporovat, aby více pracovaly a podnikaly. U nás je nejvíce slyšet Filip Turek, jenž je naprostý antifeminista ve všech ohledech. Ale přitom má vliv na mladé kluky, kteří vidí ten luxus okolo a vnímají jeho mužství. A to nám moc nepomáhá.

Co kromě zkrácených úvazků ve firmách chybí za podporu?

Je to nastavení celkové komunikace. Aby firmy nezapomínaly na pracující rodiče a měly pro ně klidně i speciální komunikační kanály. Většinou to totiž pro ženy končí odchodem na mateřskou a odstřihnou je od všeho. Když se mi třeba uvolní pozice, nabídnu ji jako první zaměstnancům, které mám na rodičovské. Je to i o tom, že když mají týmy pravidelné porady, nedávat je na čtvrtou hodinu, ale dopoledne. Nebo že když bude potřeba, zaplatí zaměstnavatel chůvu, vybuduje školku nebo dětskou skupinu v rámci firmy. Jsou to i příspěvky na péči pro rodiče. A na co se hodně zapomíná, tu podporu by měli mít i tátové a měli by mít možnost chodit třeba brzy domů, pokud se chtějí zapojit.

Mají nyní firmy větší snahu něco z toho nabízet?

Jsou firmy, které jdou příkladem, a samozřejmě se i u nich najdou lidé, kteří nejsou spokojení. Například Dr. Max má sdílená místa, nabízí vykrývání směn nebo třeba přesun do jiné lékárny, když se chtějí zaměstnanci s dětmi přestěhovat blíže rodičům, aby měli dostupnější hlídání. Ti tomu jdou naproti a vlastně i ukazují ostatním na trhu, jak je možné to dělat. Protože možností, jak celou věc uchopit, je hodně.

A co malé firmy?

Menší firmy jsou naopak většinou ty, pro které je zapojení matek daleko přirozenější a jsou tomu otevřenější. Jak jsou malí, asi si více uvědomují, že když jim zrovna tento člověk odejde, bude to průšvih. Holky z malých firem o 20 lidech s tím mají často daleko lepší zkušenost než z korporátu.

Když se vrátíme k úplnému začátku a vytvoření lepšího světa pro naše dcery. Jak je vychovávat, aby se nebály jít si za tím, co chtějí?

Úplný začátek je nastavení – že když chceš, tak můžeš cokoliv. Naše generace byla vychovávána stereotypně, holčička dostala kuchyňku a chlapeček auto. Ale teď začíná být normální, že chlapeček dostane kuchyňku, pokud ji chce, protože viděl kuchaře v televizi. Potřebujeme, aby i holky viděly prezidentky a ženy, které zakládají a vedou firmy. Ukazovat jim příklady a nestylizovat je do toho, že by měly jít na ekonomku, ale ne třeba na ČVUT.

A speciálně u holek je třeba učit je, že mají mít sebe na prvním místě, respektovat své potřeby a obhájit si je. My jsme byli vychovávané v tom, že máme všechno obstarat, na nic se neptat a být upravené. Žijeme ve stereotypech. Když ženská na poradě bouchne do stolu, je hysterická. Ale když to udělá chlap, ví, co chce. Já sama jsem založila vlastní firmu a jsem její CEO, ale i tak cítím, že se musím na schůzkách více obhajovat než muži.

Jak být máma s kariérou, prosadit se ve vedení firem nebo efektivně investovat? Přijďte se inspirovat od nejlepších na konferenci Hospodářských novin TOP ženy Česka, která se koná v úterý 10. 3. v Centru současného umění DOX v Praze. Program a vstupenky najdete na webu www.topzenyceska.cz.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam