Česko a bezpečnost: ve skutečnosti patříme mezi nejodolnější země světa

Česko má v dnešní nejisté době geografické štěstí. Je obklopeno spojenci z NATO a neutrálním Rakouskem. Nemá vnější hranici Evropské unie, a nepatří tak mezi cílové země tisíců imigrantů z chudých zemí, kteří hledají štěstí v bohaté Evropě.

Členství v NATO, v EU a geografická pozice spolu s fungujícími státními institucemi – to vše přispívá k tomu, že v různých světových žebříčcích poměřujících bezpečnost, mírumilovnost nebo odolnost Česko zaujímá čelná místa. Klíčovou kategorií – vedle geografické polohy – je politická vůle bezpečí a odolnost bránit a zvyšovat. To ovšem záleží na politicích, protože pokud je vůle, tak se najdou i peníze na investice – a to nejen do armády. Ta je sice důležitou, ale nikoli jedinou součástí celé skládačky, která bezpečí a odolnost zajišťuje.

Tuhle skládačku názorně ukazují různé žebříčky. Kupříkladu v tom nazvaném Globální mírový index (Global Peace Index) je v jeho vydání pro rok 2025 Česká republika na jedenáctém místě mezi Finskem a Japonskem. Tento index se skládá ze tří subindexů, z nichž jeden hodnotí poměrně detailně bezpečnost a zahrnuje takové kategorie, jako je úroveň vnitřního konfliktu, počet vražd na sto tisíc obyvatel, úroveň terorismu nebo počet vězňů či vnímání kriminality občany. Česká pozice vychází z dat za rok 2023 a žebříček dává dohromady globální think-tank Institute for Economics and Peace.

Oblíbenou kategorií posledních let, kterou se hodnotí stav zemí, je odolnost společnosti. Nezahrnuje jen aktuální sílu armády, ale i ochotu obyvatel svoji zemi a své hodnoty bránit, jejich schopnost odlišit fakta od dezinformací, nebo stav domácího průmyslu, který by byl v případě nějakého ohrožení schopen pomoci zemi nezávisle na ostatních. Nejde přitom jen o válku, ale také o velké přírodní katastrofy typu povodní, s nimiž má Česko za poslední dekády velkou zkušenost.

Rakety, cloud a inovace. Evropa rekordně zbrojí, experti ale poukazují na největší díry k zalepení

3. 9. 2025 ▪ 3 min. čtení

Index odolnosti sestavuje kupříkladu americký think-tank Fund For Peace a hodnotí země podle odolnosti či křehkosti toho, jak je mohou rozkývat či přímo rozložit jak domácí, tak zahraniční hrozby. Má tedy dva indexy popisující, jak křehké a jak odolné, tedy připravené výzvám čelit, státy jsou. Při pohledu na ten hodnotící odolnost patří Česko k těm nejodolnějším zemím na světě, ze 154 hodnocených zemí je na 27. místě mezi Uruguayí a Litvou. Jako nejslabší ze sedmi hodnocených kategorií v posledním vydání indexu hodnotí v případě Česka experti stav životního prostředí.

Kategorie odolnosti či bezpečnosti jsou důležité pro pojišťovny, které hodnotí různá rizika, jež pak promítají do cen pojištění. V roce 2023 vydala například pojišťovna Allianz svoji vlastní zprávu o odolnosti společnosti. V tomto žebříčku je Česko ze 185 hodnocených zemí na 20. místě mezi Belgií a Portugalskem.

Pojištění souvisí hodně s dopady klimatické změny. Proto se někteří analytici odolnosti víc soustřeďují na rizika, která z této změny vyplývají. Kupříkladu americká Univerzita Notre Dame vytvořila žebříček klimatické odolnosti, tedy schopnosti států odolávat takovým změnám či se s nimi dobře vyrovnávat. V tomto žebříčku, který má kategorie nastavené specifičtěji než obecnější žebříčky odolnosti, je Česko na 22. místě mezi Irskem a Belgií. 

Stav české armády

Vzhledem k ruské agresi vůči Ukrajině se ovšem v poslední době hlavně v Evropě hodnotí v kategoriích odolnosti a bezpečnosti stav armády. Čistě vojenskou sílu států hodnotí Global Firepower Index, který ale nebere v potaz nic jiného než papírovou či tabulkovou velikost armády, tedy počty vojáků a zbraní v porovnání k velikosti země. V něm Česko zaujímá 53. místo ze 145 zemí, je mezi Etiopií a Spojenými arabskými emiráty.

Ke zvyšování počtu vojáků a modernizaci podfinancované české armády – a vlastně všech evropských armád – přispěla debata o zvyšování obranných výdajů na obranu na dvě procenta HDP, což je závazek členů NATO z roku 2014, na jehož úroveň či nad ni se většina dostala až letos – a to pod brutálním tlakem USA, které plánují stažení části svých vojáků z Evropy.

Na summitu NATO letos v červnu v Haagu se tato laťka posunula na pět procent, která se dělí na tři a půl na čistě obranné výdaje a jedno a půl na ostatní s obranou související. Tady se Česko ničím nevymyká z evropského průměru, v němž dohání investice zameškané v předchozích třech dekádách.

Zároveň ale kvůli špatné ekonomické situaci bude české ministerstvo financí a další instituce podobně jako jejich kolegové v zahraničí hledat všechny možnosti, jak už existující výdaje započítat v rámci kreativního účetnictví do jedné ze dvou obranných kategorií. Kromě ministerstva obrany a armády mají mezi českými institucemi jasno, do čeho chtějí investovat, hlavně hasiči, kteří jsou v průzkumech trvale jednou z nejdůvěryhodnějších institucí českého státu.

Ochota Čechů bránit svou vlast

A tím se dostáváme k postojům samotných Čechů vyjádřených v průzkumech. Kupříkladu v jiných tématech autoritativní Eurobarometr, který by dovolil srovnat postoje v EU podle stejné metodiky, se neptá na otázku po ochotě lidí bránit svoji zemi v případě napadení cizím státem. Nicméně, v devíti středoevropských státech tuto otázku položili výzkumníci z think-tanku Globsec, kteří výsledky zveřejnili v letošní zprávě Globsec Trends. Češi jsou v tomto průzkumu hned na druhém místě po Polácích, 82 procent Čechů vyjádřilo ochotu zemi bránit. Nejhůř dopadli Slováci, jen 49 procent z nich by svoji zemi bránilo.

Trochu jiný obrázek o Česku vykreslil v červenci zveřejněný průzkum agentury STEM, podle nějž by se zbraní v ruce Česko bránilo jen 28 procent dotázaných v případě vnějšího napadení. Ale ze zbytku dotázaných by nadpoloviční většina byla ochotná se zapojit do obrany v nějakých podpůrných rolích.

Při pohledu na světové srovnání se tedy dá říct, že Češi si ohledně své bezpečnosti a odolnosti málo věří, i když se mají o co opřít. Toho pocitu pak využívají domácí i zahraniční populisté a dezinformátoři. Odolnost vůči manipulacím a lžím založená na kvalitním vzdělání je totiž také součástí bezpečnosti – a nejlépe z ní vycházejí tradičně skandinávské státy, které jsou ve zmiňovaných žebříčcích na vyšších místech, než je Česko.