Stát nemůže nutit firmy k zápisu skutečných majitelů do evidence, rozhodly soudy

Dokud stát nezmění právní úpravu evidence skutečných majitelů, nemůže nutit firmy k zápisu údajů a sankcionovat je, pokud zákonnou povinnost nesplní. ČTK to řekl místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk. Důvodem je rozpor s unijním právem, na který letos postupně upozornil nejprve Nejvyšší správní soud a nyní také Nejvyšší soud.

Soudy argumentovaly hlavně ochranou soukromí a osobních údajů skutečných vlastníků. Po zápisu do evidence jsou totiž údaje přes internet volně dostupné veřejnosti, což je v rozporu s dřívějším verdiktem Soudního dvora EU. Na rozsudky Nejvyššího správního soudu upozornil server Info.cz a jsou zveřejněné v soudní databázi. Rozhodnutí Nejvyššího soudu zatím publikováno nebylo, ale jeho východiska jsou podle Šuka podobná jako v případě Nejvyššího správního soudu.

Evidence skutečných majitelů je veřejný registr, který shromažďuje údaje o fyzických osobách, jež fakticky ovládají nebo mají prospěch z právnických osob a svěřenských struktur. Jejím cílem je zajistit transparentnost vlastnických vztahů a zamezit zneužívání firem k praní špinavých peněz či daňovým únikům.

Rozhovor

V Česku chybí odpovědnost a smysl pro fair play. Jeden druhému nevěří ani kolik je hodin, říká šéf Ústavního soudu Josef Baxa

1. 8. 2025 ▪ 14 min. čtení

Do evidence mají přístup úřady, soudy, banky, notáři. K některým údajům se volně dostane i veřejnost, což je podle Nejvyššího správního soudu problém, a to právě s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU, který upozornil například na riziko zneužití údajů. „Jakmile jsou tyto údaje zpřístupněny široké veřejnosti, mohou být nejen volně vyhledávány, ale rovněž uchovávány a šířeny,“ konstatoval Soudní dvůr EU v roce 2022. Některé země poté vnitrostátní úpravu či praxi změnily, Česko nikoliv.

V březnu vyhověl Nejvyšší správní soud kasační stížnosti společnosti BPN, která dostala pokutu 10 tisíc korun za to, že nezajistila zápis do evidence ve třicetidenní lhůtě. Firma tvrdila, že česká zákonná úprava je v rozporu s unijním právem a že zápis do evidence by vedl k narušení soukromí majitelů. Ministerstvo spravedlnosti trvalo na tom, že veřejný přístup k údajům je legitimní nástroj v zájmu transparentnosti, boje proti praní špinavých peněz a odhalování střetu zájmů.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že firmu pokutovat nelze. Sice porušila svou povinnost, avšak kdyby ji splnila, zároveň by tím způsobila zásah do práv skutečných majitelů. „Aktuálně platná a účinná právní úprava evidence skutečných majitelů působí takovým způsobem, že přímým důsledkem splnění oznamovací povinnosti subjektu povinného evidovat údaje o svých skutečných majitelích je rovněž zásah do ústavně zaručených práv skutečných majitelů těchto subjektů na ochranu soukromého a rodinného života a osobních údajů,“ stojí v rozsudku.

V srpnu Nejvyšší správní soud vyhověl obdobné stížnosti firmy Highinvest. I v tomto rozhodnutí uvedl, že povinnost zapsat skutečné majitele do evidence vede automaticky ke zpřístupnění údajů veřejnosti, což představuje nepřiměřený zásah do základních práv. Soud také odmítl argument, že firma se měla bránit až následně žalobou na ochranu osobnosti – taková obrana by byla neúčinná.

Nejvyšší soud se k problematice dostal z jiného úhlu, zastal se firmy, se kterou bylo vedeno takzvané řízení o nesrovnalosti. Jde o mechanismus, jehož prostřednictvím soud dohlíží na to, aby v evidenci byly pravdivé a úplné údaje.

Současné dění kolem evidence skutečných majitelů připomíná vývoj kolem centrálního registru oznámení o majetkových poměrech komunálních politiků. Ústavní soud v roce 2020 zrušil tehdejší rozsah nahlížení do centrálního registru oznámení. Podle ústavních soudců postačí zpřístupňovat údaje na základě žádosti, volné nahlížení přes internet porušovalo právo na soukromí veřejných funkcionářů.