Český průmysl ztrácí konkurenceschopnost a podle Svazu průmyslu a dopravy jsou důvodem drahé energie, které jsou výrobci nuceni promítat do cen. Následně pak kvůli úbytku zakázek musí omezovat výrobu a propouštět. Příkladem je zlínská firma Moravia Plast, která vyrábí zejména pro obuvnický průmysl polyuretanové a pryžové komponenty.
„Ještě nedávno zde pracovalo přes 40 lidí, dnes jich máme asi 25,“ říká ředitel společnosti Pavel Kubina. Podnik v poslední době přišel o významné zakázky od odběratelů z Norska a Rakouska, kteří výrobu přesunuli do Vietnamu. „Nevidím to dobře, první letošní čtvrtletí jsme v červených číslech. Ačkoliv jsme byli vždy výrobní firmou, teď nás zachraňuje nákup a následný prodej materiálů,“ uvádí Kubina.
Za energetické krize v roce 2022 vzrostla cena elektřiny až desetinásobně a stát firmám i domácnostem dočasně pomohl mimo jiné tím, že regulovanou část ceny elektřiny zadotoval. Následně elektřina zase citelně zlevnila, ale ne na předkrizovou úroveň.
„Podle posledních dat Eurostatu jsou ceny elektřiny v Česku pro největší spotřebitele páté nejvyšší v Evropě. A to i přesto, že cena silové elektřiny klesá,“ říká hlavní ekonom svazu Bohuslav Čížek. Pokud podle něj vláda „něco“ neudělá, přijde český průmysl o firmy v oblasti chemie, obranného průmyslu nebo ocelářství.
Svaz proto přichází s návrhy, jak oborům nejnáročnějším na spotřebu energií pomoci. HN mají seznam požadavků k dispozici. Podle prezidenta svazu Jana Rafaje jde o firmy z oblastí definovaných na úrovni EU – například ocelářství, chemie a výroby keramiky, cementu, vápna nebo papíru. Vedle toho pak o další obory, kde objem nákladů na energie přesahuje deset procent celkových nákladů. Které konkrétní obory a firmy by do úlev spadaly, by ale záleželo na politickém rozhodnutí vlády.
Průmyslníci například chtějí vrátit příspěvek na podporované (obnovitelné) zdroje na úroveň roku 2021 a u největších odběratelů ideálně na nulu. Podle jeho odhadů by to zatížilo státní rozpočet zhruba třemi miliardami korun ročně.
Příspěvek hradí v cenách elektřiny všichni spotřebitelé. Svaz argumentuje tím, že například v Německu ho ale podniky nemusí platit vůbec. Na druhou stranu na Slovensku či v Maďarsku jsou naopak podniky v poměru k domácnostem zatíženy více, jde tak v zásadě o politické rozhodnutí.
Podobně svaz navrhuje dotovat náklady na provoz energetických sítí, která jsou rovněž součástí konečné ceny elektřiny. V praxi by to znamenalo, že náklady na ztráty v síti a na takzvané služby výkonové rovnováhy by se buď více přesunuly na menší spotřebitele, nebo by je musel uhradit stát. To se dělo například v roce 2023. Případnou dotaci by nicméně musela odsouhlasit Evropská komise.
Další návrhy se týkají například rozšíření odvětví, kterým stát kompenzuje vysokou cenu emisních povolenek, zrušení loni zavedených energetických daní pro metalurgické procesy a výrobu stavebních hmot, dále přijetí některých energetických zákonů, které mají urychlit povolování výstavby nových energetických zdrojů. Svaz chce také přenastavení dotací z Modernizačního fondu nebo třeba přehodnocení mechanismu uhlíkového cla.
Jak vláda s podněty naloží, není zatím jasné. „Pan premiér byl s požadavky svazu průmyslu seznámen. Další konzultace probíhají průběžně,“ uvedla mluvčí vlády Lucie Michut Ješátková. Kabinet podle ní už některé návrhy zmíněné svazem plní – například se podařilo schválit novelu zákona známou jako lex OZE III, která modernizuje energetiku a má lépe chránit spotřebitele. V legislativním procesu ve sněmovně je i lex plyn, ten má urchylit výstavbu plynových elektráren.
„Probíhá také přehodnocení pravidel pro volnou alokaci emisních povolenek a zamezení jejich výrazné cenové volatilitě nastavením cenového pásma,“ připomněla Ješátková.
Podle ministerstva průmyslu a obchodu, které má energetiku v gesci, vláda už také připravuje takzvané akcelerační zóny a vybralo vítěze jaderného tendru, což jsou věci, které svaz také zmiňuje.
HN oslovily ministerstvo financí s dotazem, na kolik by požadavky průmyslových firem mohly vyjít. „Zatím jsme nebyli v této věci osloveni kvůli potenciálním dopadům na státní rozpočet a nemůžeme k věci poskytnout žádný komentář,“ uvedla mluvčí resortu Petra Vodstrčilová.
Sami manažeři firem jsou na vládu často naštvaní. „Naši představitelé evidentně nechápou, v jaké situaci se průmysl nachází. Bojujeme s rozdílem trojnásobku až čtyřnásobku cen energií oproti Asii,“ říká třeba Pavel Cesnek, šéf strojíren Žďas, tedy jednoho z největších metalurgických závodů v Česku.
Podle Romana Blažíčka, ředitele firmy Lasselsberger, vyrábějící keramické obklady a dlažbu, jsou vysoké ceny energií problémem pro energeticky náročný průmysl v celé Evropě a volání firem z oboru po vládní pomoci se stupňuje. „Ceny energií jsou tu tři- až pětkrát dražší než v USA a Číně,“ argumentuje.
To, že průmysl prospívá čím dál méně, naznačují data z Úřadu práce. Rostou případy hromadného propouštění, kdy velké podniky dopředu hlásí očekávaný počet propuštěných. V loňském roce nahlásilo na úřady práce hromadné propouštění nejvíc firem od roku 2020 a letošek hrozí ještě horšími čísly. Za první dva měsíce letošního roku nahlásilo hromadné propouštění 37 firem, loni to bylo za stejné období jen 18 podniků.
Podle Úřadu práce se hromadné propouštění letos nejčastěji týkalo montážních dělníků, obsluhy strojů, ale i pracovníků v chemické a kovodělné výrobě. Kromě vysokých nákladů na energie má vliv i ochlazení poptávky v automotive.
S přispěním Jana Brože
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
