Celkem sedm Čechů nabízí vláda na skutečně špičková místa do Bruselu, další se tam pokouší dostat po vlastní ose. O jaká místa jde? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich e-mailů. Odebírejte!

Na vrchol

Česko má snahu dostat své lidi na ta vůbec nejvlivnější místa. Celkem tři Čechy nabídlo do kabinetu Antonia Costy, který se od 1. prosince stane předsedou Evropské rady, tedy summitů lídrů států EU. Další Čech se tam pak pokouší dostat po vlastní ose, bez přímé podpory vlády. Jména těchto lidí znám, ale nebylo by vůči nim fér je zveřejňovat. Čtyři další osoby pak Česko nabízí do kabinetu šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Pokud by se jediný český kandidát do některé z těchto pozic dostal, byl by to obrovský úspěch.

Dospělí lidé

Jozef Síkela, český kandidát na eurokomisaře, má z dob českého předsednictví EU dobré vztahy s politiky napříč Evropou, ale s jednou klíčovou osobou se nemusí – s von der Leyenovou. Dostali se do sporů ohledně výše stropu na cenu zemního plynu, který chtěla Evropská komise podle Česka a řady dalších zemí EU držet příliš vysoko. Dospělí lidé jsou ale v životě i v politice schopni dívat se dopředu a zatím se zdá, že to bude případ i tohoto vztahu. Síkela už měl schůzku s Björnem Seibertem, šéfem kabinetu von der Leyenové, který je jedním z nejvlivnějších lidí v Bruselu. A vše prý dopadlo dobře.

Prosvištíme si: Jako klauni?

Je známo, že Síkela chce být eurokomisařem pro energetiku, případně řídit jiné ekonomické portfolio. Jak informoval podcast Bruselský diktát, opakuje, že by nevzal cokoliv. Pokud by mu von der Leyenová dala slabé portfolio, radši by zůstal ministrem, nechal se slyšet. Ve výboru pro evropské záležitosti v české Poslanecké sněmovně dostal otázku, jestli je to pravda. A Síkela na ni neodpověděl, pouze obecně řekl, že věří, že von der Leyenová každému členu své komise dá takové portfolio, které bude odpovídat jeho schopnostem a zkušenostem. Musím dodat: to by se Češi v unii zas jednou předvedli, pokud by se jejich nominant do Evropské komise zachoval takhle. V EU by si o nás mohli, v parafrázi okřídleného výroku z českého fotbalového prostředí, oprávněně říkat: Co je to za klauni?

Migrace a Rakušan

Do Česka přišla z Bruselu výzva – nominujte jako kandidáta do Evropské komise Víta Rakušana a dostane portfolio vnitřních záležitostí, kam patří i migrace. Potvrdily to zdroje z vlády i z hnutí STAN. Proč Rakušan odmítl, jak silným portfoliem by migrace byla a co by to způsobilo doma? Dostane stejné portfolio Síkela? A co bude dělat někdejší europoslanec Martin Hlaváček (za ANO), který na poslední chvíli odmítl druhý mandát? To vše i řadu dalších věcí se dozvíte v podcastu Bruselský diktát. Zkrácený díl je tady, celý na HeroHero a Gazetisto.

Co říkal?

Síkela se 10. září představí Čechům působícím v Bruselu. Pozvánku do tamního Pražského domu dostanou europoslanci, významní Češi pracující v evropských institucích, bruselští zástupci českých krajů nebo čeští novináři akreditovaní v Bruselu. Vy, kteří na akci budete, napište mi, jak na vás Síkela působil.

Ostře sledované: Dusík nastupuje

V pondělí 2. září nastupuje Jan Dusík na místo zástupce generálního ředitele pro klimatickou politiku v Evropské komisi. O tom, že Dusík uspěl v konkurzu a že to je zároveň úspěch českého lobbingu za „své“ lidi, jste si už v tomto newsletteru mohli přečíst.

Výpisek z: četby

„Rok 1989 je menším přelomem, než jsme si v euforické náladě bezprostředně po konci studené války mysleli. Některé základní pohnutky zahraniční politiky Moskvy zůstaly vlastně stejné. Přežilo také mnoho klíčových institucí sovětské doby (včetně armády a tajných služeb). Toxický nacionalismus vystřídal komunismus v roli prostředku k sebelegitimizaci. Ale potřeba vnější legitimizace skrze uznání Ruska ze strany ostatních států jakožto velmoci nebo velkého protivníka zůstala nezměněná.“

Sergey Radchenko, To Run the World. The Kremlin’s Cold War Bid for Global Power, Cambridge University Press 2024.

Na druhou stranu

Počet českých novinářů, kteří se podrobně věnují EU, se opět snížil. Anna Urbanová, která o unii psala pro server iRozhlas, od 1. září nastupuje k europoslanci Janu Farskému (STAN). Kolovaly pověsti, že končí taky Háta Sassmannová, zpravodajka TV Nova v Bruselu (prý měla namířeno ke Kláře Dostálové z ANO), ale nepotvrdily se. Z hlediska mediálního pokrytí EU je přestup Anny Urbanové na druhou stranu pomyslné barikády média–politika velká škoda. Tak tady má písničku

Co si přečíst

• Sankce proti Rusku selhaly. Co udělat, aby Moskva jejich dopady pocítila mnohem víc?

• Rikard Jozwiak píše zajímavý newsletter Wider Europe o EU, NATO a východním sousedství. Dejte si odběr.

• Česko se chystá na uhlíkové clo. Ale co když výrobce neochrání a rozpočtu příliš nepomůže?

Evropa podle…

Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance

Mzdy v Německu začínají být velkým tématem – jejich růst po tlaku odborů letos bude okolo 5,6 procenta. To je nejrychlejší tempo od začátku časové řady z roku 2000. Z pohledu zaměstnanců je to bezesporu úspěch – chtějí dohnat „ztracenou“ životní úroveň z let 2022 a 2023. Ale co když nízké mzdy jen reflektují špatný výkon německé ekonomiky? Pak by se jejich zrychlený růst v budoucnu jen promítl do nové inflace. V delším období platí, že dynamika nominálních mezd by měla odpovídat zhruba dynamice produktivity práce. Cokoliv nad ní by se mělo projevit buď ve snížení ziskových marží podniků, nebo ve vyšších cenách – nárůstu inflace. A německá produktivita práce vesměs stagnuje už od vypuknutí aféry Dieselgate na konci roku 2015. Pokud tedy Německo chce držet inflaci na uzdě, neměl by růst mezd výrazně překonávat inflační cíl (2 procenta). Krátkodobě to v inflaci nemusí být vidět, protože rychlejší mzdy budou snižovat ziskovost německých podniků. Dlouhodobě to však není možné a rychlejší růst reálných mezd může nastartovat pouze další růst produktivity.

Co si poslechnout / Kam zajít

• Přijďte na Green Deal Summit Hospodářských novin, největší konferenci o Zelené dohodě, energetice, udržitelnosti a dobrých příkladech v Česku.

• Irena Nováková pracuje v Bruselu už přes 20 let, teď vede jedno z oddělení Evropské komise. Jak zblízka poznala Martina Selmayra, někdejšího obávaného vládce Bruselu?

• Čeští politici ani podnikatelé stále pořádně nepochopili, jak v Bruselu uspět a prosadit svou. Návod dává Jan Němec, který má zkušenosti s vysokou diplomacií i byznysem.

Tečka

Měly by polovinu Evropské komise automaticky tvořit ženy? Faktem je toto: eurokomisaři jsou dnes v drtivé většině případů politici. Ale ženy nejsou v zemích EU ve vrcholné politice zdaleka zastoupeny ani z poloviny, kromě výjimek, jako je španělská vláda. Počet ženských kandidátek, které připadají v úvahu, tak je z definice podstatně menší než těch mužských. Méně tedy je i dostupných ženských talentů. To se nám může nelíbit (a mě se to nelíbí), ale je to prostě tak. Vytvářejme všechny možné podmínky pro to, aby šlo do politiky víc žen, ale nehrajme si uměle na to, že už teď musí ženy být v Evropské komisi zastoupeny stejně jako muži. Je dobře, že státy EU se vzepřely požadavku Ursuly von der Leyenové, aby do komise navrhly dva kandidáty, muže i ženu. Ostatně, von der Leyenová si tím nejspíš hlavně kryla záda před europoslanci, kteří budou nad mužskou dominancí v komisi jistě vyjadřovat nespokojenost. Bude to trochu pokrytecké – podívejte se na vedení výborů v Evropském parlamentu. Dominují tam muži.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist