DNA není jenom vaše, varuje expertka, která odhaluje zločiny. Stačí mít vzorky deseti procent populace a dohledáte každého

Jde o pravděpodobnost hraničící s jistotou. Možnost, že má někdo stejný profil jako vy, je jedna ku deseti na třicátou pátou. To jsou čísla, která si neumíme představit, říká forenzní genetička Halina Šimková k tomu, jestli se při odhalování zločinů z DNA může stát chyba. Tu podle ní do jisté míry sdílíme, a proto vysvětluje, jak znalost DNA příbuzného může pomoci k usvědčení pachatele.

„Jestli je DNA jenom vaše? Když vezmete nějakou velmi komplexní analýzu své DNA a dáte ji do nějaké databáze, protože chcete dohledat své příbuzné, tak tam dáte současně polovinu informací svého dítěte, které s tím už nemusí souhlasit,“ komentuje expertka, že si řada lidí neuvědomuje, jak může zacházení s jejich genetickou informací ovlivnit další osoby. Pokud by se pominuly právní aspekty, podle genetičky by pak bylo možné najít pachatele zločinu i podle jeho příbuzných.

„Zjistím, že sice ten člověk tam sám není, ale vidím, že je tam nějaká druhostupňová sestřenice a vzdálená teta. Ty dva lidi vezmu, a kde je ten průsečík, na toho člověka dojdu,“ popisuje genetička a dodává, že v evropských databázích k takovému sdílení informací kvůli GDPR nedochází, ale ve Spojených státech je situace daleko benevolentnější.

Podle Šimkové by stačilo, abychom měli k dispozici vzorky DNA asi deseti procent populace a bylo by možné dohledat každého. „Musela by populaci pokrývat rovnoměrně. Technologie je ale dnes velmi pokročilá. Analýza dokáže velmi dobře odpovídat i na charakter příbuznosti,“ dodává.

Expertka v rozhovoru se Světlanou Witowskou mluví také o tom, jak jsou detektivky odlišné od relativně „banálních“ vražd, které se typicky dějí v Česku, ale také, jestli by sama zvládla spáchat dokonalý zločin. „Asi bych to dokázala technicky naplánovat líp než někdo jiný právě proto, že mám určité informace. Daleko spíš ale závisí na tom, jak jste emočně schopní tu situaci zvládnout a jak jste schopen postupovat. Tam si myslím, že bych selhávala,“ tvrdí.

A jaké vzorky jsou podle ní jako genetičky nejlepší ke zkoumání? „Nejčastěji jsou to tělní tekutiny ve větším než úplně malinkatém množství. To ale znamená, že třeba milimetrová kapka něčeho je dostatečné množství, pokud ten vzorek není nějak zdegradovaný právě nějakými nevhodnými podmínkami,“ popisuje expertka, s tím, že „perfektní“ jsou samozřejmě sliny, krev, ejakulát nebo kožní epitelie.