Síkela jako eurokomisař v ohrožení? Zákulisí mluví o novém jménu. A Češi zas jednou propadli z angličtiny

V Bruselu by se měly už brzy rozdělit nejdůležitější funkce v Evropské unii – a Česko se jmény, která kolují, nemá problém. Zato o novém českém eurokomisaři stále není jasno. O co jde? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich e-mailů. Odebírejte!

Bez komisaře

Hodně nasvědčovalo tomu, že vláda vybere budoucího českého eurokomisaře ještě před čtvrtečním a pátečním (27.–28. 6.) summitem lídrů členských zemí EU v Bruselu. Bylo by to logické – premiéru Petru Fialovi by se na summitu lépe vyjednávalo o portfoliu pro Česko. Ale nestalo se, mezi Jozefem Síkelou a Danuší Nerudovou, tedy kandidáty navrženými hnutím STAN, koalice stále nerozhodla. V zákulisí se povídá, že důvodem může být snaha nakonec zvolit úplně jiného člověka – kdo ví (viz níže). Každopádně platí, že Česko není jedinou zemí bez konkrétního jména a že je ještě čas. Stejně tak ale platí, že pro vyjednávací sílu relativně menší země by bylo vhodnější už s jasným jménem přijít – Fiala by měl jasnější prostor pro tlak na Ursulu von der Leyenovou, aby, výměnou za českou podporu pro znovuzvolení, dala českému eurokomisaři co nejlepší portfolio.

Velvyslankyně ve hře?

Když se dva perou, třetí se směje. Tohle rčení se může vyplatit české velvyslankyni při EU Editě Hrdé, o které se v zákulisí opět mluví jako o možné kompromisní kandidátce na novou českou eurokomisařku. Pro širší veřejnost je kariérní diplomatka neznámým jménem, vládní politici si ale vesměs pochvalují její servis, diplomaté a úředníci už méně. Za jakých okolností by se Hrdá mohla stát nástupkyní Věry Jourové a přebít Jozefa Síkelu a Danuši Nerudovou? A byl by to dobrý nápad? Píšeme.   

Premiér to zase udělal!

V minulém newsletteru jsme vás informovali, jak premiér Fiala pobavil uživatele sítě X příspěvkem v angličtině, že rozdělení komisařských portfolií musí respektovat geografickou rovnováhu, a dodal, že Česko je ve středu Evropy. Okamžitě se začalo žertovat, že země má asi dostat oceány a rybolov a Fiala se brání. Tento týden správce premiérova účtu informoval, že na Ukrajinu dorazila první várka munice ze třetích zemí, a přidal Fialův slogan „Děláme, co je třeba“. Bohužel to ale přeložil otrocky (We’re doing what it takes), takže vedle potlesku za munici se začali anglofonní uživatelé X okamžitě ptát „What takes what?“. Možná by to přece jen chtělo, aby dal Úřad vlády tweety v angličtině zkontrolovat profesionálním okem. Premiér by pak napsal We’re doing what needs to be done, nebo, podobně jako Mario Draghi při záchraně eura, We’re doing whatever it takes.

Ostře sledované: Česko souhlasí

Někdy v noci ze čtvrtka na pátek by se premiéři či prezidenti členských zemí EU měli podle očekávání shodnout na tom, kdo obsadí nejdůležitější unijní funkce. Zástupci hlavních evropských frakcí, tedy lidovců, socialistů a liberálů, se před summitem dohodli – von der Leyenová bude pokračovat v čele Evropské komise, šéfem Evropské rady, tedy summitů lídrů, bude někdejší portugalský premiér António Costa, společnou unijní zahraniční politiku povede estonská premiérka Kaja Kallasová. Český zdroj blízký jednáním sdělil, že Praha souhlasí. Otázkou je, jestli dohoda nezkolabuje podobně jako na minulém summitu 17. 6. Stále platí, že větší nejistotou je, jestli von der Leyenová následně získá většinu v Evropském parlamentu.

ANO exit

Hnutí ANO odešlo od evropských liberálů v europarlamentu a zatím nikde jinde nezakotvilo. Spekuluje se, že vznikne nová „frakce V4“, tedy okolo Babiše, Orbána, Fica a Morawieckého (jeho PiS je nyní s ODS mezi Evropskými konzervativci a reformisty). Nebo že by mohla vzniknout národovecká superfrakce spojením ještě s Marine Le Penovou a Geertem Wildersem. Zatím jistojistě platí jen to, že rozvodem se třetí nejsilnější frakcí, která s lidovci a socialisty tvoří většinu v parlamentu, se ANO vzdalo vlivu na unijní politiku a získalo prostor k volnému torpédování Bruselu, a to nejméně do sněmovních voleb v Česku v příštím roce.

Důvody

Proč vlastně Andrej Babiš tento krok udělal? Nápověda – hodně to souvisí s e-maily, které mu chodí. V podcastu Bruselský diktát se dozvíte, že odchod od liberálů zaskočil v ANO dost lidí, a to včetně těch, kteří by o tom přitom rozhodně měli vědět – ano, řeč je o europoslancích. Kdo má na Babiše v tomto směru největší vliv, co tímto krokem chce někdejší premiér získat a co bude následovat: lze si představit i to, že Babiš jednou podpoří vypsání referenda o setrvání Česka v EU? Zkrácená verze Bruselského diktátu je tady, celý díl na HeroHero a Gazetisto.

Prosvištíme si: Turek po žních

Evropský triumf koalice Přísaha/Motoristé se zatím na půdě europarlamentu v nic nezhmotnil. Filip Turek před volbami mluvil o tom, že by rád šel do frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Stávající český člen, jehož názor je pro vstup další strany ze stejné země klíčový, tedy ODS, je ale proti. Důvody, které uvedla šéfka národní delegace v ECR, europoslankyně Veronika Vrecionová, ukazují mimo jiné to, že nejen stará láska, ale i stará křivda nerezaví. Zdůvodnění Vrecionové si můžete přečíst tady.

Křetínský nechtěně v kampani 

Francii čeká v neděli první kolo ostře sledovaných předčasných voleb a země je ve varu. Pozornost se nyní stočila i na českého miliardáře a klíčového investora ve Francii Daniela Křetínského. Jeho společnost před časem oznámila, že chce prodat levicový týdeník Marianne, teď se ale ukázalo, že hlavní zájemce o koupi je velmi blízko Marine Le Penové a pomáhá jejím spojencům před volbami. O koho přesně jde a jak se k věci staví Křetínského společnost, jsme psali zde.

Ředitelé Evropy

Chce Fiala vládnout oceánům a rybám? A vítejte v zemi, oproti níž je Česko vzorem politické normálnosti

20. 6. 2024 ▪ 9 min. čtení

Vyhozené peníze?

Dělá to celý vyspělý svět, od USA přes Evropu až třeba po Austrálii, o Číně ani nemluvě – počet různých dotací a pobídek ze státního rozpočtu soukromým firmám se za posledních šest let skoro zesedmeronásobil. Česko nestojí stranou, jak ukazuje třeba aktuální vládní slib podpory výrobci čipů onsemi. Jaké ale tato podpora nese výsledky? Většinou jde o vyhozené peníze, jak spočítali odborníci z jednoho prestižního institutu. Ale najdou se i velmi úspěšné příklady, a právě jimi by se Česko mohlo inspirovat. Které to jsou a jak se státními zásahy do ekonomiky nakládat? Čtěte. 

Co si přečíst

• Kdo je Nikola Bartůšek, která jako nově zvolená europoslankyně míří s Filipem Turkem do Evropského parlamentu?

• Je nadcházející maďarské předsednictví EU (od 1. července) nebezpečím pro fungování unie?

• Políček Putinovi, ale vstup je stále velmi daleko: EU s Ukrajinou (a Moldavskem) zahájila rozhovory o členství.

Evropa podle…

Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance

Francouzské parlamentní volby mohou mít dopad i na českou ekonomiku. Pokud by krajně pravicové Národní sdružení Marine Le Penové po volbách bylo schopné sestavit vládu, těžko asi očekávat, že se budou realizovat některé důležité projekty směřující k dokončení jednotného evropského trhu. Dokončení kapitálového trhu, zejména pak trhu s rizikovým kapitálem, zcela správně zdůrazňoval prezident Emmanuel Macron jako základní nástroj k posílení evropské konkurenceschopnosti. Program Národního sdružení ale míří zcela opačným směrem - k uzavřenější Francii. To je špatná zpráva pro ekonomiky jako Česko, jejichž prosperita závisí na konkurenceschopnosti Evropy a funkčnosti jednotného trhu. Druhým problémem jsou pak rozpočtové plány Národního sdružení. Pokud by se měly zejména daňové škrty  realizovat v plné síle, mohou navýšit deficity veřejných financí Francie z dnešních zhruba pěti procent k sedmi procentům HDP. Reformovaná rozpočtová pravidla EU už dnes v případě Itálie a Francie ukazují na potřebu poměrně výrazné redukce výdajů. Pokud by se Francie vydala zcela opačným směrem a Evropská komise nad tím přimhouřila oko, bude kredibilita rozpočtových pravidel v troskách a rizikové prémie u více zadlužených ekonomik mohou narůstat. A to historicky vzato nikdy nebyla dobrá zpráva ani pro středoevropská aktiva včetně koruny.

Co si poslechnout

• Boj o moc v Bruselu. Vysvětlujeme budoucnost Filipa Turka i nové priority Evropy.

• Martin Wolf, hlavní ekonomický komentátor Financial Times, má několikadílnou podcastovou sérii o roce, který může výrazně ovlivnit budoucnost demokracie (2024). Se zajímavými hosty.

• Co se stane s Francií i s EU, pokud bude v parlamentu dominovat strana Marine Le Penové? Odpovídají dva top odborníci.

Tečka podle Ondřeje Housky

O rušení nebo předělávání Green Dealu mluví leckdo, málokdo ale zatím řekl, co si pod tím konkrétně představuje. Třeba jaké konkrétní normy změnit nebo zrušit. Zmiňovat třeba faktický zákaz prodeje nových spalovacích motorů nemá valnou cenu, tam je jasně daná revizní klauzule, takže přezkum nastane v roce 2026 automaticky. Za mě by bylo záhodno zbavit se Nařízení proti odlesňování. Ukládá společnostem povinnost zajistit, aby výrobky prodávané v EU nevedly k odlesňování lesů. Jistě bohulibý cíl, ale jak ho zajistit v praxi? Státy EU a Evropský parlament na firmy uvalily nutnost prozkoumat své dodavatelské řetězce, dodavatelé zase musí mít důkazy třeba o tom, že nepěstují plodiny na odlesněné půdě. Celkově jde o velkou byrokratickou zátěž, kterou, jak už to bývá, velké společnosti za vynaložení podstatných nákladů zvládnou, ty menší ji ale zvládnout nemusí. Není divu, že k pozastavení platnosti tohoto nařízení vyzvaly unii nejen rozvojové země, ale nyní i Spojené státy. Vyslyší je EU? Měla by.